Záhadné zmizení malíře a vraha v jedné osobě

ARCHIV / Světové záhady / 8. 4. 2021

„Takovou vraždu mohl zobrazit jen ten, kdo se díval zavražděným do očí.“ A velký italský malíř Michelangelo Merisi, známý podle rodného městě své matky jako Caravaggio, také skutečným zločincem byl.

Přitom se ho zastávali nejvyšší světští a církevní úředníci, jeho obrazy pomáhaly kněžím ovlivňovat mysl a duše farníků. Ale sám umělec byl křesťanem veskrze brutálním a násilnickým. Vytvořil taková mistrovská díla, že se mohl topit v luxusu a být respektován všemi. Vybral si ale jiný osud – vraždu a věčný útěk před zákonem.

Umělcův autoportrét v podobě mladého Bakcha

Drzý a arogantní

Narodil se v roce 1571 a od svých 13 let se stal učněm v ateliéru malíře Simone Peterzana v Miláně. Hyperaktivní a pyšný mladík se vždy pouštěl do sporů, potloukal se po hospodách a při každém křivém pohledu sahal po meči. V roce 1590 byl na rok uvězněn za „zmrzačení“ a poté, co byl propuštěn, okamžitě uprchl do Říma.

Usadil se u umělce Giuseppe Cesareho, pomáhal mu plnit papežovy příkazy a vytvořil jedno z prvních slavných děl – „Nemocného Bakcha“. Poté se přestěhoval ke kardinálovi Del Monteovi a za azyl mu platil nádhernými obrazy jako jsou „Loutnista“ nebo Chlapec kousnutý ještěrem“. Jeho obrazy s náboženskými tématy jsou realistické a smyslné, i proto, že Caravaggio jako bisexuál se zvláštním zaujetím zpodobňuje mladé muže z kardinálova okolí. Má s nimi úspěch, objednávky se mu jen sypou a s nimi i peníze. Umělec má ale dvě tváře a žije dvojí život – jednak jako zjemnělý šlechtic, jednak jako agresivní pouliční tyran.

Na svých obrazech Caravaggio často maloval sám sebe a jeho drzá arogantní tvář jasně říká – nyní sice poslouchám hudbu, ale jinak bych tě nejradši nakopal do obličeje.

Dostat se do sporu pro něj nebylo problémem. Za ním zůstávali zbití a zmrzačení měšťané, uražení známí i neznámé lidé. Hodil po hostinském mísu s jídlem, porazil ctihodnou ženu, zaútočil na notáře, který přinesl soudní příkaz… Umělci toho díky jeho umění hodně prošlo. Ale jak se říká, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu…

Malující psanec

V roce 1606 zabil Caravaggio mladého muže z římské prestižní rodiny, Ranuccia Tomassoniho, a to podle všeho kvůli jedné prostitutce. Při další potyčce malíř zabil umělce Antonia da Bologna a, sám zraněný na hlavě, okamžitě uprchl z Říma. Následujícího rána byly ulice plné letáků – Caravaggio byl odsouzen k smrti a na jeho hlavu byla vypsána odměna.

Umělec našel útočiště v Laziu u rodiny Colonnaových. Neúnavně maluje, aby si její ochranu odpracoval a maluje tragické obrazy jako jsou „Magdaléna v extázi“, „Večeře v Emauzích“či „Sv. František“. Mistrovské dílo „Stětí Jana Křtitele“ je obzvláště zlověstné – takto mohl vraždu namalovat jen ten, kdo se díval zavražděnému do očí…

Zavraždění sv. Jana Křtitele

Později se Caravaggio přestěhoval na Maltu, pravděpodobně především proto, aby se stal maltézským rytířem a vyhnul se tak římskému soudu. Rytíři řádu byli totiž souzeni pouze podle zákonů samotného řádu a jiné jurisdikci nepodléhali. I na Maltě pracuje jako posedlý, vytváří portrét velmistra a spoustu děl pro místní kostely.

Stát se maltézským rytířem se mu po roce také skutečně podařilo a spolu s přáteli tuto událost energicky oslavují – taverny, bordely, řeky vína, putování nočními ulicemi… Výkřiky opilecké společnosti probudí starého rytíře, jeho zdvořilá žádosti o klid se míjí účinkem a stařík na výtržníky vysype odpadky. Rozzuřený Caravaggio vtrhne do domu a bodne ho nožem. I když starý muž tento útok jako by zázrakem přežil, novopečený rytíř sedí už ráno ve vězení.

Šílenec?

Po propuštění byl umělec z Malty vypovězen a rozhodne se své problémy se zákonem řešit získáním papežské milosti. Odplul proto na Sicílii, kde mu přítel našel zákazníky z řad místních církevních hodnostářů a Caravaggio i jejich prostřednictvím žádá o milost papeže Pavla V. Podporuje ho kardinál Scipion Borghese, který od něj koupil „Davida s hlavou Goliáše“. Na tomto obraze se umělec vykreslil jako hlava Goliáše, což římským autoritám mělo naznačit, že činí pokání. Za prací a obdivem putuje po celé Itálii, čekají na něj Messina, Janov, Palermo, Neapol …

Ale za Caravaggiovými zády lidé šeptají – toto je „génius s nemocným mozkem“. Kvůli jakési kritické poznámce rozsekal obraz „Vzkříšení Lazara“ dýkou, vážně zranil učitele Carla Pepeho, který svým studentům zakázal umělci pózovat, dalšího muže zbil v hospodě…

V červenci 1610 se Caravaggio plaví do Říma a jako dar papeži Pavlovi V. Na dvou je zobrazen sv. Jan Křtitel a třetí nese název „Extáze Magdalény“. Mají mu pomoci vyprosit vytouženou amnestii. Ale z nějakého důvodu přistane již na toskánském pobřeží a do Říma pokračuje po souši přes Porto Ercole.

Vražda, poprava, nemoc?

A tu náhle navždy zmizí. Co se stalo, zůstalo záhadou. Verzí je celý řada. Byl zabit někým z Malty nebo příbuznými jeho obětí, zloději, co mu chtěli ukrást obrazy, nebo se s někým úplně náhodným dostal do sporu a tentokrát nevyhrál. Nebo byl tajně popraven úřady či zemřel na syfilis nebo malárii a jeho mrtvé tělo bylo pak v tichosti někam odklizeno. Je ironií osudu, že několik dní po zmizení umělce v Porto Ercole za ním dorazil posel od papeže a s tolik kýženou milostí …

Nebylo ji však už komu doručit. Ani jeho tělo nebylo nikdy nalezeno, až v roce 2010 byly malířovy ostatky údajně nalezeny v Porto Ercole. Ne každý však věří v jejich pravost – koneckonců stalo tak se to přesně v roce 400. výročí umělcovy zmizeni a patrně smrti. Příliš okatá náhoda…

-skm-

Obr.: wikipedie