Ostrov Flannan a zmizelí strážci

Do dnešních dob zůstává záhadou, co se odehrálo na ostrově Flannan, ležícího západně od Skotska. Během bouře za podivných okolností zmizeli tři strážci místního majáku.

Toho, že něco není s místem v pořádku, si jako první všiml proplouvající parník Archtor. Byl zrovna na cestě z Philadelphie do přístavu Leith a míjel po cestě maják na ostrovech Flannan, a to 15. prosince 1900. Když se plavidlo přiblížilo, bylo posádce divné, proč světlo majáku nesvítí. Tři dny poté, když Archtor zakotvil ve svém cíli, předala posádka informaci o nesvítícím světle místním úřadům.

Byla vyslána pomocná loď Hesperus, aby maják prozkoumala. Když kapitán lodi Jim Harvie dorazil na ostrov Flannan, zatroubil nejprve na svůj roh a vyslal světlici v naději, že upozorní strážce majáku – Jamese Ducata, Thomase Marshalla a Williama MacArthura. Nedočkal se však žádné odezvy. Pomocný kapitán Joseph Moore se z Hesperuse vylodil a vystoupal po 160 strmých schodech až k majáku. Na útesech seděli tři obří černí ptáci, vrhali na muže své temné, korálkové oči a pozorovali každý jeho pohyb.

Když Moore došel až k majáku a vstoupil dovnitř, všiml si několika zvláštní věcí – hodiny na stěně v kuchyni byly zastavené, stůl byl postřený k jídlu a jedna židle byla převržená. Jedinou pozůstalou známkou života byl kanárek v kleci. Moore se vrátil zpátky na loď a předal informace kapitánovi. Harvie poté poslal s Moorem další dva námořníky, aby se podívali po mužích po širém okolí.

Hledali pilně, ale marně

Tři muži komplex důkladně prohledali, ale žádného ze ztracených mužů nenašli. Nalezli pouze indicie, které naznačovali, že jeden ze strážců šel ven pouze v košili. Poté svou pozornost obrátili k přístavnímu molu na druhé straně ostrova. Na něm byla hotová spoušť a byl silně znát zásah mohutné bouře. Krabice se zásobami byla rozbitá a její obsah rozházený všude po zemi, a to i když byla ukrytá ve věži více než 30 metrů nad mořem. Zábradlí po okraji cesty vedoucí k molu bylo ohnuté a zkroucené, kotviště byla vyrvána z betonových podkladů. Po strážcích nebylo však ani stopy.

Co se tedy stalo? Kapitán Harvie sdělil v telegramu, když se vrátil do přístavu, radě Nothern Lighthouse Board tyto domněnky: „Chudáci muži asi museli být bouří shozeni z útesů, nebo se utopili ve snaze zachránit nějaké zařízení ostrova nebo něco takového.” Dva námořníky z posádky spolu s Moorem prozatím nechal na ostrově, aby zprovoznili světlo majáku a pokusili se pokračovat v pátrání.

Následné vyšetřování

Na ostrov Flannan dorazil 29. prosince dozorce správní rady Robert Muirhead, aby celou záležitost důkladně prošetřil. Robert osobně všechny tři strážce majáku dobře znal. Prozkoumal kůži, která zůstala uvnitř, a usoudil, že patřila Williamu MacArthurovi. Jakmile prozkoumal trosky na západní straně ostrova, spekuloval, že Marshall a Ducat museli vyrazit do bouře, aby se pokusili zajistit uložené zásoby nebo vybavení. Když se nevrátili, třetí kamarád, MacArthur, o ně pravděpodobně začal mít strach a vyrazil za nimi.

„Podle důkazů, které se mi povedlo získat, byli muži nejspíše ve službě v sobotu 15. prosince až do večeře. Poté šli zajistit krabice a zásoby na západní straně ostrova, i když byly uchyceny kotevními lany a zajištěny ve štěrbině ve skále, asi 34 metrů nad mořem. Přes skálu se pravděpodobně převalila obrovská vlna a smetla je s obrovskou silou do moře,” uzavřel Muirhead v oficiální zprávě.

Co se však týče názoru veřejnosti, touto zprávou příběh nekončil. Spekulace byly hojné, brzy začaly přicházet teorie, které spadaly spíše pod středověké názory, jako že muže pohltil obrovský mořský had, nebo je do moře pohřbil obrovský mořský pták. Jedna teorie tvrdila, že muži opustili ostrov Flannan normálně na lodi, aby unikli svým dluhům, zatímco jiná teorie mluví o tom, že je vypudila loď duchů. Někteří lidé si dokonce mysleli, že strážce majáku unesli zahraniční špioni.

Zpochybnění vyšetřování

Oficiální vyšetřování bylo lidmi zpochybněno, když se objevily nejasnosti vedené v deníku, který byl objevem v majáku, mezi 12. a 15. prosincem. Marshall měl údajně napsat, že ostrov Flannan zasáhla obrovská bouře, jakou ještě nezažil. Posléze psal, že Ducat byl neobvykle tichý, když bouře udeřila, a MacArthur – velký a statný muž, který nikdy nebyl považován za citlivého člověka – plakal.

Další zápis uvádí, že se všichni tři muži bok po boku modlí v oku monstrózní bouře. Třetí a tedy poslední záznam, údajně napsaný 15. prosince, tvrdí, že bouře pominula a vše je nyní klidné. Když se lidé doslechli o existenci těchto záznamů, neodpovídalo to tomu, že by byli smeteni během bouře do moře. Kdyby zemřel jen jeden, nebo dva muži, třetí by o tom pravděpodobně do deníku také napsal. Muselo existovat jiné vysvětlení.

A ono ve skutečnosti existovalo, i když jiné, než byste čekali. Záznamy v deníku byly totiž přiloženy o několik let později a nejspíše i napsány až v době, kdy strážci majáku zmizeli. Neexistuje žádný důkaz, že byly skutečně napsány jedním z mužů, jak zjistil novinář Fortean Times Mike Dash, poté, co provedl své vlastní vyšetřování této záležitosti. Když tedy pomineme záznamy z deníku, mořské hady a lodě duchů, co nám zbyde?

Tři teorie

V průběhu let se objevily tři, poněkud rozumné teorie. První vychází z Williama MacArthura. Podle všeho to byl vznětlivý muž, který hádky řešil převážně pěstmi. Spekulovalo se, že se mohli strážci kvůli něčemu neshodnout a během vyvolané bitky MacArthurem na západní straně ostrova spadli muži do oceánu.

Druhá teorie mluví o vraždě. Jeden z mužů, nejspíše opět MacArthur, zabil své dva kamarády, jejich těla shodil do moře, a pak se sám vrhl z útesu. Obě tyto teorie dodávají záhadě jistou dávku krvelačné šťavnatosti, ale neexistuje pro ně žádný důkaz. Je samozřejmě možné, že se mohli muži v uzavřeném prostoru majáku postupně začít štvát, až jim mohly jednoho dne prasknout nervy a mohlo se stát cokoli (obzvláště, když má jeden z nich za sebou násilnickou minulost), ale bez těl nebo místa činu nelze tyto dvě teorie ani prozkoumat, a tak zůstanou pouhými domněnkami.

Mnohem věrohodnější je poslední teorie o smetení vlnou do moře, když se Marshall a Ducat snažili zajistit zásoby a vybavení na západní straně. Když se kolegové nevrátili, vydal se je MacArthur hledat a sám také zahynul v bouři. Ale ptáte se, proč by se někdo vydal do rozbouřené přírody, když by mohl zůstat v bezpečí majáku? Marshall už byl dříve pokutován pěti šilinky za ztrátu vybavení při předchozí vichřici. Jelikož posílal vydělané peníze rodině, nebylo 5 šilinků v roce 1900 k smíchu, a tak nejspíše nechtěl, aby se situace opakovala. Bouři nepovažoval asi za tak nebezpečnou.

Skutečný důvod zmizení Jamese Ducata, Thomase Marshalla a MacArthura se však nejspíše nikdy nedozvíme. Nicméně tyto muže potkal osud oné chladné prosincové noci v roce 1900. Ať už to byla náhoda, nešťastná náhoda nebo záměr. Záhada ostrova Flannan zůstává jednou z nejděsivějších epizod ve skotské námořní historii.

autor: Zuzana P.
foto: Chris Downer / Creative Commons / CC BY-SA
Peter Standing / Creative Commons / CC BY-SA