Jak vznikly kočky a kam jdou po smrti

ARCHIV / SVĚT ZVÍŘAT / TAJEMNO A EZOTERIKA / 8. 7. 2021

Oficiální verze existence kočky (stejně jako všeho živého) je v podstatě velmi nudná. Daleko zajímavější jsou mýty o kočkách. Ano, člověk chce slyšet něco působivého a neuvěřitelného. A tuto touhu naplní mýty – úžasné příběhy, dnes zařazené mezi pohádky pro děti. Zcela nezasloužené, jak nyní zjistíte!

Jak se na světě objevily kočky (khmérský příběh)

Kdysi dávno kdesi v pustině žil velký mudrc jenom se svou dcerou, velmi malou holčičkou. Mudrc studoval každý den písma a dívka uklízela chatrč. Žili velmi skromně. Sbírali kořeny a plody v lese, vodu měli z pramene a na ohni si vařili jednoduchá jídla. Pocestní se u nich stavovali jen zřídka. Tak šel čas a navzdory potížím otec a dcera nic víc ani od života nechtěli.

Jednoho dne si mudrc všiml, že jeho dcera, nyní už velká, byla často zamyšlená. Na otázku, co se stalo, dívka odpověděla:

„Nevím. V poslední době mě zachvátila touha po lásce. Pravděpodobně jsem ve svém minulém životě příliš zhřešila a moje duše je odsouzena k věčnému trápení.“

Mudrc se na ni zblízka podíval.

„Ne, má dcero, nejsi velký hříšník. Je čas, aby ses vdala. Ale nevím, jak rychle najít hodného člověka – vždyť víš, jak zřídka k nám lidé přicházejí. Mohu však k tomu pomoci.

O několik dní později dal mudrc své dceři malý hrnec:

„Až budeš mít ženskou krev, nasbírej trochu do této nádoby a okamžitě mi ji dej.“

Dívka udělala, co nařídil její otec, a zvědavě čekala, co se stane. Jednoho rána mudrc zavolal svou dceru do svého pokoje. Už na prahu si dívka všimla, že její otec drží v rukou malou načechranou kuličku.

„Co je to?“ řekla překvapeně. „Takové zvíře jsem nikdy neviděla!“

Mohlo by vás ještě zajímat:  Mýtická stvoření sežerou člověka zaživa. Některá

„Je to kotě. Postarej se o ně a ono zažene tvoje smutné myšlenky. Jen je nikdy nesmíš urazit, jinak tě čekají velké potíže. Vždyť se zrodilo z tvé krve!“

Tak se na světě objevily kočky. A ty, kteří je uráží – zejména ženy, čeká smutek a neštěstí.

Kam jde kočičí duše po smrti (skandinávský mýtus)

Stejně jako lidé má každé zvíře duši. Stejně jako u člověka, ani duše zvířete nezmizí po smrti těla. Jde do nebe – koneckonců, zvířata jsou bez hříchu a kráčí po krásných zelených polích k Duhovému mostu.

Je to úžasný most – tam jsou všechna zvířata šťastná, netrápí je hlad a nemoci, není mezi nimi nepřátelství – baví se a hrají si navzájem.

Jednoho dne ale kočka přeruší zábavu, zastaví se na mostě a nehnutě hledí do dálky. To znamená, že duše člověka, s nímž žila během svého života,, se chystá opustit pozemský svět …

Duši zvířete, a nemusí to být jen kočka, najednou naplní štěstí. Vzlétne ze svého místa a spěchá po Duhovém mostě směrem k duši svého pozemského pána a už se nikdy nerozloučí.

– skm –

Obr.: Pixabay (Jan Mallander, PublicDomainPictures, ykaiavu)


Štítky: , , , , , , ,





Mohlo by se vám líbit