Kromě jiných bájných ostrovů měl kdysi existovat i jeden zvaný Sannikovova země, podle stejnojmenného objevitele. Zda byl však ostrov skutečný, nebo byl pouze přeludem, to se dodnes neví.
Dobrodružství polárních výprav je pro Středoevropany poněkud vzdálené. Přesto i naše země zrodila významné polárníky, mezi nimiž vyniká František Běhounek (1898–1973), vědec a spisovatel. Byly však doby, kdy takové výpravy byly opravdu objevné a pojmenování nových zemí po objevitelích bylo opravdovou ctí. Zvláště zmapování pobřeží Severního ledového oceánu bylo skutečným dobrodružstvím.
A právě tam byla poprvé existence neobjeveného území, ležícího dále než Novosibirské ostrovy, oznámena výzkumníkem Jakovem Sannikovem, jehož jménem bylo následně nové území pojmenováno. V roce 1810 viděl z ostrova Kotelnij v dálce obrysy hor. Jakov nebyl žádným nováčkem, ale již zkušeným objevitelem – v roce 1800 objevil Stolbovojské ostrovy a v roce 1805 Fadějevský ostrov. Proto nepochyboval, že vidí nové pevniny. Ale kvůli povětrnostním podmínkám nebylo možné se k nim dostat.
První výprava byla vypravena v roce 1824 pod vedením poručíka Petra Anjou. Objev země s názvem Sannikovova nebyl jediným jejím úkolem, kromě toho bylo nutné prozkoumat Novosibirské ostrovy a pobřeží od ústí řeky Leny po Indigirku. Po splnění těchto úkolů se badatelé vydali hledat ostrov, ale neviděli ani náznak nějaké pevniny. Přesto se pokusili o přiblížení. Když nenašli nic, co by naznačovalo přítomnost pevniny, kterou hledali, rozhodli se, že Sannikov viděl přeludy. Na zem se zapomnělo na více než 50 let.
Na 50 let v zapomnění
V roce 1881 americký cestovatel George de Long, našel skupinu ostrovů, patřících k Novosibirskému souostroví. Přes značnou vzdálenost bylo v tu chvíli rozhodnuto, že objevitelé znovu viděli Sannikovovu zemi. A v roce 1886 ruský geolog Eduard Toll, který také navštívil ostrov Kotelnyj, také jasně viděl obrysy ostrova, popsané Sannikovem. Okamžitě začal s přípravami na další výpravu, což mu trvalo docela dlouho.
Mezitím norský průzkumník Fridtjof Nansen (1861–1930), během své cesty prošel poblíž údajného místa Sannikovovy země, ale nenašel žádné známky její existence. Nehledě na to, Toll uspořádal v roce 1900 ruskou polární výpravu, na které o dva roky později tragicky zemřel a nic nenašel. V roce 1937 bylo provedeno další hledání. Sovětský ledoborec Sadko několikrát proplul z různých stran v oblasti navrhovaného ostrova a opět neúspěšně. Do hledání se zapojilo i letadlo, které se také vrátilo s nulovým výsledkem. Tímto bylo hledání Sannikovovy země definitivně ukončeno.
Možná se vypařil
Je však docela možné, že ostrov nebyl iluzí, ale kdysi skutečně existoval. Mohl se skládat permafrostu a postupně roztát. Přesně to se stalo se dvěma ostrovy souostroví Novosibirského souostroví – Vasiljevskij a Semenovskij. Nyní, na místě chybějících ostrovů, mají teď stejná jména v mělkých vodách podmořské plošiny. Sannikovova země sloužila jako inspirace spisovateli V. A. Obručevovi (1863–1956) pro napsání fantastického románu, vydaném v roce 1926. Na základě této knihy a románu V. Platova „Údolí sedmi trav”, byl v roce 1973 natočen stejnojmenný film.
autor: – skm –
foto: Pixabay
Štítky: František Běhounek, George de Long, Jakov Sannikov, Novosibirské souostroví, ostrov, Sannikovova země, území, zaniklý ostrov, Země
Sdílet na Facebooku
