Někteří žraloci jsou dočasně paralyzováni, jakmile se otočí břichem vzhůru. Proč se to děje, nebo jaký to má vlastně význam?
Žraloci jsou samozřejmě děsivý predátoři, i když na internetu můžete najít i mnoho videí, kdy se s nimi potápěči doslova mazlí. Obvykle není člověk primární potravou žraloků, proto ani ve většině případů neútočí, ale to neznamená, že se nenajdou výjimky – hlavně, když se cítí ohrožení, dostanou se do neznámých míst, nebo jsou hladoví. Jakmile však otočíte žraloka břichem vzhůru, mnoho druhů se dostane do stavu podobného transu. Říká se tomu tonická nehybnost. V tu chvíli jsou bezmocní jako brouk na krovkách.
Doslova paralýza
Tato tonická nehybnost je v podstatě zhypnotizování. Žraloci v ten moment přestanou plavat a jediné, co vlastně zvládají, je pomalé dýchání. Co se tedy vlastně stane, když se do tohoto stavu dostanou a proč ztuhnou? Žraloci v této fázi zažívají snížení senzorické aktivity, srdeční frekvence a krevního tlaku, Stejně tak analgezii, což znamená snížení citlivosti na bolest.
U některých druhů, žraloků bílých, žraloků citronových nebo žraloků šedých, lze tuto reakci vyvolat otočením zvířete vzhůru nohama nebo stimulací čichových receptorů (konkrétně elektroreceptorů zvaných Lorenziniho ampule). Když jsou žraloci uvedeni do tohoto stavu, mohou vědci provádět výzkumy a snížit tím i stres pro zvíře. Je třeba možné udělat malý řez a humánně vložit sledovací zařízení, bez speciálního vybavení. Vždy jde o rychlý zákrok, po němž je žralok opět otočen zpět.
Jak tento stav pomáhá žralokům přežít
Žraloci si tuto vlastnost nevyvinuli samozřejmě kvůli vědcům, aby je mohli zkoumat a odebírat jim vzorky. Tak k čemu to tedy je? Existuje několik teorií. Studie z roku 2023 říká, že by tonická nehybnost mohla fungovat jako sebeobrana, k námluvám nebo ochraně před senzorickým přetížením. Vědci se shodli, že tonická nehybnost je pasivní obrannou reakcí. Ne všichni však věří tomu, že by paralýza mohla být pro žraloky účinnou ochranou. Jiní žraloci by se totiž tímto předstíráním odradit nenechali.
U jiných druhů je tento stav, prakticky předstírání mrtvého, užitečný. Třeba hadi nebo některé druhy mravenců předstírají, že si při útoku predátora protrhli kůži, zatímco samice vážek a evropských žab předstírají smrt, aby se vyhnuly kopulaci. V některých případech to funguje vlastně dokonale, pokud tedy fandíme predátorům. Kosatky zjistily, že dovedou takto žraloky paralyzovat. Snadno je tak přemohou, a poté si v klidu pochutnají na jejich játrech bohatých na živiny.
Má vůbec tedy význam?
Žraloci se do tohoto stavu dostanou i během sexuálního aktu. Samec samičku otočí a ta se tak dostane do této tonické nehybnosti. Ovšem někdy je otočený i samec. Páření tedy úplně účel tohoto jevu nevysvětluje. Studie z letošního roku zase naznačila, že tonická nehybnost nemá vlastně žádný účel a je to v podstatě evoluční vada. Během vývoje ji žraloci několikrát ztratili a zase získali.
Spousta druhů, které touto vlastností nedisponují, o ni z nějakého důvodu přišlo. Malí žraloci žijící v korálech třeba tráví dost času hledáním potravy v úzkých štěrbinách oceánu, kde by mohli uvíznout. Kdyby se při pátrání po jídle dostali do stavu tonické nehybnosti, nejspíše by zemřeli. Vědci zkrátka zatím nemají dost dat, aby mohli s jistotou říci, k čemu to slouží. Teorií je dost, ale faktů málo.
autor: Zuzana P.
foto: Pixabay
Štítky: oceán, páření, předstírání smrti, sebeobrana, tonická nehybnost, žraloci, ztuhlost, zvíře
Sdílet na Facebooku
