V létě loňského roku jsme cestou na známý polský zámek Czocha, objevili jsme několik kilometrů odtud poměrně nenápadné pozůstatky hrádku Swiecie. Samozřejmě jsme se ihned vydali na průzkum. Měli jsme štěstí a ihned narazili na současného majitele hradu – nadšence, který hrad opravuje jen z vlastních zdrojů a malého, spíše jen symbolického vstupného. Pan majitel nám po krátkém výkladu umožnil samostatnou prohlídku zříceniny hrádku. Každopádně naše čtyřčlenná skupinka na hradě prožila velice zvláštní věci…
Co jsme se dozvěděli od majitele? Hrad byl založen ve 14. století na popud svidnicko-javorského knížete Bernarda jako obranný hrad tehdejšího kraje. Střežil cesty z Lužice do Slezska. V roce 1527 ho zachvátil požár a poté byl přestavěn na renesanční zámek, aby v roce 1827, přesně tři sta let po prvním doloženém požáru, vyhořel znovu. Tentokrát definitivně… Mezi světovými válkami tady prý býval hostinec a za druhé světové války, podle informací majitele, objekt obsadila německá hlídka a ve zdejším sklepení dočasně věznila podezřelé osoby, které zajala. Zřejmě tu docházelo i k výslechům. Co všechno se tou dobou v těchto prostorách odehrávalo, nikdo přesně neví…
Děsivé ticho
Poté, co jsme si popovídali se současným majitelem hradu a nechal nás osamotě, celá naše skupinka se rozešla do všech světových stran, abychom všichni načerpali a vstřebali magickou atmosféru tohoto místa. Když jsem se však po určité době začal poohlížet po ostatních, abych s nimi zkonzultoval výsledky své prohlídky, nikde nikdo… Najednou se mě začal zmocňovat nepříjemný pocit, že jsem na hradě pouze já.
Neklid se stupňoval až do té míry, že jsem po chvíli svoji paní a kamarády začal cíleně hledat. Jak již jsem zmiňoval výše, byli jsme na hradě celkem čtyři – a ačkoliv jsem hrad obešel celý kolem dokola, nikoho z ostatních jsem ani neviděl, ani neslyšel. Tato situace trvala asi dvacet minut, než se nám nakonec podařilo postupně se setkat v místním sklepení. Moje žena působila zaraženě a kolegové zmateně. Pak mi manželka vyprávěla o svém – naprosto stejném – zážitku. Prý nás navíc vystrašeně, hlasitě volala, ale nikdo z ostatních ji vůbec nezaregistroval. Také na ni padla veliká úzkost a iracionální jistota, že je na hradě jen ona, úplně sama, a že jsme ji tam nechali opuštěnou. Křížem krážem prý doslova proběhla celý hrad – bez úspěchu. A navíc po celou dobu zažívala i pocit naprosté statičnosti okolí – mrtvo, ticho, nikde žádný, ani sebemenší zvuk, pohyb, ani stéblo trávy se nepohnulo, jako když se zastaví film na filmovém plátně…
Ztraceni
Také ostatní dva členové naší výpravy potvrdili, že se vzájemně hledali a nemohli se setkat. Všichni společně jsme se navíc shodli na nepoměru skutečně uplynulého a zdánlivého časového úseku – jako by uběhla minimálně celá hodina – a nikoliv „pouhých“ dvacet minut. Musím podotknout, že nikdo z nás obdobnými emocionálně vypjatými stavy netrpí a rovněž jsme zvyklí běžně se pohybovat na opuštěných místech, dokonce často i sami. Zaráží mě též skutečnost, že zřícenina není nikterak rozlehlá, takže pravděpodobnost naprosté vzájemné ztráty a bloudění čtyř dospělých osob je celkem zanedbatelná. Dodnes máme z tohoto místa rozporuplné pocity a určitě by bylo zajímavé, v rámci dalšího průzkumu, získat svolení například k přenocování. Co dalšího by nás tady asi mohlo potkat?
Záhada, s níž jsme se setkali tváří v tvář
Může na tomto bývalém hradě docházet k nějaké časové anomálii? Nebyl by to první a jistě ani zdaleka poslední případ, kdy na zvláštních místech podobně záhadné úkazy skutečně existují. Za všechny připomeňme kupříkladu nám všem dobře známé pověsti týkající se magického vrchu Blaník. A v tomto konkrétním případě se sám sebe ptám: Souvisejí podivné jevy s místem, kde byl hrad postaven – nebo těžko pochopitelné úkazy snad způsobila nějaká událost v dávné či nedávné historii, a tak došlo k narušení časoprostoru? A je pouhopouhá náhoda, že oba doložené požáry hradu mají na konci letopočtu číslici 27?
Každopádně toto místo rozhodně stojí za vaši návštěvu, která se dá spojit s už zmíněným zámkem Czocha, jenž je sám o sobě velkým turistickým lákadlem, hojně navštěvovaným, navíc s možností ubytování ve stylově zařízených zámeckých pokojích. Zbývající památky v okolí se ve stínu tohoto proslulého zámeckého velikána stávají téměř neviditelnými, ale pro nás, milovníky záhad a tajemna, je nakonec jen dobře, že až do dnešní doby existují ještě i místa, kde se můžeme ocitnout v jiném světě, oproštěném od zmatku a hluku okolního světa… A kde se třeba také může i zastavit čas…
Text a Foto: Petr Matura
Štítky: hrad, hrady, mystéria, záhada, záhady, zkušenosti