Když slyšíme o honech na čarodějnice, jako první se nám vybaví krvavé masakry svaté inkvizice proti osobám podezřelým ze spojení s ďáblem, které v Evropě dosáhly mimořádného rozsahu v 15. až 17. století.
Fanatickou vírou v čarodějnictví však vynikala i Amerika, kde se na konci masového honu na čarodějnice ve světě odehrál jeden z nejmasovějších čarodějnických procesů – Salemský proces. Město Salem v Massachusetts založili v roce 1626 puritáni – protestanti, kteří se vyznačovali disciplínou a přísností. Pověsti o tom, že se někdo zabývá mystickými záležitostmi, byly v takové společnosti vážným obviněním, neboť čarodějnictví bylo oficiálně prohlášeno za trestný čin. Takové okolnosti hrály proti obětem salemských procesů.
Jak děti přivedly celé město k šílenství
V lednu 1692 se Elizabeth Parrisová, 9letá dcera místního pastora, a její 11letá kamarádka Abigail Williamsová začaly chovat podivně: dívky se svíjely bolestí, snažily se schovat a stěžovaly si na tělesné horko. Brzy se podobně začaly chovat i další dívky z řad jejich přátel. Po měsíci neúspěšných pokusů dospívajícím pomoci a stanovit přesnou diagnózu prohlásil místní lékař William Griggs, že dívky jsou posedlé démony.
Obyvatelé Salemu začali být znepokojeni, zejména proto, že lékařův názor sdílel i pastor Parris. Situace se vyhrotila, když dívky, zejména Elizabeth Parrisová, začaly jmenovat osoby odpovědné za jejich posedlost. Jako první byla obviněna černošská služka Tituba, která dívkám vyprávěla mnoho o pohanské víře, magii voodoo a tradicích svého rodného Barbadosu. Z čarodějnictví byla obviněna i místní žebračka Sarah Goodeová a sousedka Parryových Sarah Osbornová. Začalo zatýkání. Z čarodějnictví bylo obviňováno stále více lidí, uvězněna byla i 4letá dcera Sarah Goodové.
Byl zahájen rozsáhlý hon na čarodějnice. Po zatčení byli podezřelí podrobeni přísným výslechům a prohlídkám – na těle jim byla hledána zvláštní znamení, „čarodějnické vsuvky”, tj. mateřská znaménka, bradavice, o nichž se věřilo, že jimi čarodějnice krmí démony. Po mučení se některé z obětí přiznaly k čarodějnictví, což spolu se svědectvími měšťanů, kteří si údajně vzpomněli na čarodějnické předpovědi, když se mezi obviněnými objevily určité osoby, jen zvýšilo hysterii ve městě.
Celkem bylo během salemských čarodějnických procesů zatčeno asi 200 lidí. Z nich 5 zemřelo ve vězení, 19 jich, včetně několika mužů, bylo oběšeno a 1 oběť byla rozdrcena kameny. Dokonce byli zabiti i dva psi jako přisluhovači čarodějnic. Příznačné je, že vše oficiálně provedly světské úřady, přičemž případ projednával guvernér William Phipps.
Přiznání viny
O 14 let později jedna z údajně posedlých dívek, Anna Putnamová, odvolala své svědectví proti „čarodějnicím” s tím, že ona i její kamarádky vědomě lhaly. V roce 1711 nařídil Nejvyšší soud státu, aby byly odsouzené rehabilitovány. Životy popravených však nemohly být obnoveny. Vinu na masové hysterii, která v Salemu vypukla, dávají historici tehdejšímu společenskému prostředí. Neuvěřitelná přísnost puritánství v kombinaci s fanatismem některých věřících, podporovaná tehdy populárními názory, vedla k jednomu z nejslavnějších čarodějnických procesů v dějinách.
Pro bohabojné puritány bylo navíc pohodlnější a snazší pomlouvat nežádoucí sousedy obviňováním z čarodějnictví, než se pouštět do otevřeného konfliktu. To, čeho se hony na čarodějnice netýkaly, bylo skutečné čarodějnictví.
autor: – skm –
foto: Pixabay
Štítky: Amerika, čarodějnice, děti, hon na čarodějnice, obvinění, Salem, Salemský proces, život, zmařené životy
Sdílet na Facebooku
