Astrologické znamení Lev –⁠ lidové zvyky a tradice

ARCHIV / TAJEMNO A EZOTERIKA / ZTRACENÉ VĚDOMOSTI / 22. 7. 2022

Dne 23. července nastupuje ohnivé znamení Lev. Jedná se o nejteplejší znamení roku. Pro člověka je toto období časem, kdy sílí a projevuje se.

Lev má ve svých barvách zlatou a rudou. Právě rudá má u všech kultur vztah k magii a podsvětí. Velmi často také charakterizuje démony a duchy. I z těchto důvodů se dříve lidé báli rusovlasých. V Evropě se navíc tradovalo, že talisman popsaný rudým písmem má dvojnásobnou moc. Bůh Wodan byl často zobrazován jako „divý lovec” s rudým plnovousem. Ve starém Římě bylo období, kdy vládl Lev, zasvěceno Jovovi, tedy Jupiterovi, jehož jméno mělo původně význam „Dies-piter”, což znamená „otec světla”.

Svátky

Dne 23. července se v Římě slavil svátek neptunalie, tedy svátek boha Neptuna. Až do třetího století se v tento den stavěly chýše z listí. Neptun byl původně sladkovodní bůh, teprve v průběhu dob byl ztotožněn s řeckým bohem Poseidonem.

Datumu 25. července slaví katolická církev svátek svatého Kryštofa. Jeho jméno pochází z latinského Christoforos –⁠ Kristonoš. Kristus jako světla světa tedy také odpovídá Slunci. Podle legend obr Kryštof nesl malého Ježíška přes brod, ale čím dále šel, tím bylo dítě těžší a tlačilo jej do vody. Takto došlo ke křtu. Kdysi se věřilo, že kdo na světcův svátek pohlédne na jeho obraz, tomu se vyhne násilná smrt. Právě proto si často rytíři nechávali malovat Kryštofův obraz na vnitřní stranu svého štítu a dodnes si ho někteří řidiči dávají do automobilů jako ochranu.

Dne 15. srpna, několik dní před koncem vlády znamení Lva, slaví katolická církev svátek Nanebevzetí Panny Marie. V tuto dobu oslavovali Germáni dožínky. Součástí germánských dožínek byl třicetidenní půst, kdy se obětovalo duchům mrtvých a bohům plodnosti. Období žní se určovala podle kalendáře, ale závisela na počasí. Při sečení obilí se přikládal velký význam poslední otepi. Ta se nechávala pro bělouše Boha Otce.

Tento zvyk má mytologické kořeny. Na bělouši totiž jezdil germánský bůh Wodan, na severu známý jako Ódin, který měl osminohého koně Sleipnira. Ještě kolem roku 1825 v Německu měšťané, mající své polní hospodářství, provozovali tzv. „Waulův tanec” a zpívali „Waulův zpěv”. Na mnoha místech se také setkáváme nejen se starcem, v němž podle zvyků poznáme Wodana, ale také často s „divou nebo žitnou ženou”, zvanou též jako „matka zrna”, což bylo označení bohyně Ceres.

U nás

V našich krajích již týden před dožínkami začínala děvčata plést věnec z klasů. Používala na něj všechny druhy pěstovaného obilí a zaplétala do něj luční kvítí, především červené vlčí máky, modré chrpy, jeřabiny a makovice, někde se přidávaly také stuhy, slaměné ozdoby či chléb a koláčky. Základním typem bylo tzv. dožínkové slunce –⁠ klasy se pletly paprskovitě od středu, až se vytvořil hustý kruh. Ve středu byl zpevněn ještě malým věnečkem z obilí. Ten měl zvláštní magickou moc, byl symbolem Slunce, hojnosti a plodnosti. Lidé věřili, že je zárukou bohaté úrody v příštím roce, proto se v domě uchovával do jarního setí a zrno z něj se přidávalo do osiva jako požehnání úrody. Čím větší věnec, tím více zrna v něm a tím lepší měla být i příští úroda.

Nelze přehlédnout, že i tento zvyk má pohanské kořeny v dávné minulosti. Ve výčtu lidových zvyků bychom mohli pokračovat ještě velmi dlouho.

autor: Petr Matura
foto: pixabay.com


Štítky: , , , , , , , ,





Mohlo by se vám líbit