Je teplý letní večer. Sedíte na balkónu, díváte se na hvězdnou oblohu a něco podezřelého vám velice zvláštním způsobem přelétne přímo nad hlavou. S úžasem vykřiknete „Co to bylo?“ a vaše vzrušení hned vzápětí vystřídá palčivé podezření: „Mohlo to být něco, co nepochází z našeho světa? Pokud ano, kam mám svoje zvláštní pozorování nahlásit? Bude to, co jsem viděl, vůbec někoho zajímat?“
Ano, tato možnost tady byla. Víte o tom, že na našem území dlouhých třicet let fungoval Projekt Záře, který evidoval a zkoumal UFO a další nevysvětlitelné jevy? Nedávno se k nám však dostala překvapující informace, že v dubnu 2022 tento specifický projekt končí. Proč? Na to jsme se zeptali jeho vedoucího, Vladimíra Šišky. Můžeme snad s jistotou prohlásit, že žádní mimozemšťané neexistují a ani nikdy neexistovali, a tak už není co zkoumat? Uvidíme…
Pane Vladimíre, začněme náš rozhovor rovnou od podlahy. Proč bude Projekt Záře v příštích pár týdnech zcela ukončen?
Protože se jedná o projekt, nikoliv o organizaci, a jako takový musí mít nejen začátek, ale i konec. Je třeba vydat závěrečnou zprávu, v níž se ukáže, s čím jsme pracovali a k čemu jsme za více než čtvrt století dospěli. Neříká se mi to lehko, vždyť jsem jeden ze zakladatelů Projektu Záře a zasvětil jsem mu třicet let svého života. 4. 4. 2022 vydá Projekt Záře závěrečnou zprávu, která bude veřejnosti k dispozici volně ke stažení na našich webových stránkách.
V čem byla vaše hlavní motivace?
Když jsme v roce 1992 projekt zakládali, tak jsme si uvědomovali, že mnoho informací o výskytu UFO nad naším územím, které se objevovaly v tisku a jiných sdělovacích prostředcích, nebylo z první ruky. Byly převzaté a neměly velkou věrohodnost, proto jsme si řekli, že založíme výzkumný projekt, který bude tyto jevy prověřovat a blíže
Tým Projektu Záře – zleva: Ivan Laube, Adam Hanzlík, Pavel Miškovský, Jan Zeman, Vendula Zběhlíková, Martin Chebovský, Lukáš Veselý (dole), Vl. Šiška a Milan Fibrich.
zkoumat. Přiznávám, že jsme se tenkrát inspirovali americkým projektem Blue Book, ale opravdu jen malinko, protože Blue Book hrdě zaštiťovalo americké letectvo. V našich podmínkách se to nezdálo být reálné, přesto jsme se pokusili českou armádu oslovit a zeptali jsme se, jestli se chce na našem výzkumném projektu podílet.
Byla k tomu otevřená?
Vojáci byli tehdy velmi ochotní, ale bohužel se naše spolupráce během následujících několika měsíců vytratila. Zůstal nám k dispozici jen jejich tiskový mluvčí. Ale nebylo to proto, že už s námi nechtěli spolupracovat, problém je, že naši vojáci jsou neustále v pohybu a není možné s nimi udržovat trvalý kontakt. A tak jsme začali pracovat na vlastní pěst. Sbírali jsme informace od přímých svědků a díky tomu jsme velice rychle došli k poznání, že na našem území dochází k pozorování nejen UFO (neidentifikovaných létajících objektů), ale i k celé řadě dalších jevů a fenoménů, které určitě stojí za to zkoumat, i když nemáme podporu armády.
O jakých fenoménech mluvíte?
O kruzích v obilí, případech spontánního uhoření osob, zjevení postav bez souvislosti se spatřením UFO, pády neznámých těles na zemi, nálezy neznámých substancí apod. Tím vším jsme se zabývali. A nejenže jsme tyto informace sbírali, také jsme je ověřovali a řešili po vzoru projektu Blue Book. Vytvořili jsme na svých webových stránkách dotazník a po vyšetření jednotlivých případů jsme následně výsledky šetření rozdělovali do tří skupin. Za prvé na případy, které se nám objasnit podařilo. Druhou skupinu zahrnovala hlášení, u nichž jsme se shodli, že nemáme dostatek informací k tomu, abychom u nich mohli zodpovědně rozhodnout, co je způsobilo. A konečně třetí, ta nejzajímavější skupina, obsahuje případy, které se nám ani při největším úsilí nepodařilo objasnit.
K dnešnímu dni jich evidujeme 181, což je 3,8 % všech případů, (z toho je 151 neobjasněných případů UFO). Nutno říci, že jsme si už na začátku projektu uvědomovali, že i když máme velkou chuť se těmto událostem věnovat, jsme pouze amatéři. A tak jsme se během vyšetřování často obraceli na různé vědce a odborníky, aby nám předali své znalosti a pomohli nám najít vysvětlení. Navázali jsme proto úzkou spolupráci s astronomy, meteorology, hasiči, experty na fyziku i chemii, profesionálními fotografy atd. a společně vytvořili tým, který nám při objasňování – často i velmi zapeklitých případů – velmi pomáhal.
Měli jste někdy problém s tím, že vám vědci spolupráci odmítli jen proto, že se báli, aby se nezesměšnili před svými skeptickými kolegy?
To víte, že ano. Setkali jsme se několikrát s vědci, kteří chtěli zůstat skeptiky »až za hrob« a nechtěli mít s takovými výzkumy vůbec nic společného. Byla to pro ně ztráta času. Ale obecně vzato mohu říci, že jsme se na vědecké půdě daleko častěji setkávali s opačným přístupem. Když jsme měli nějaký konkrétní případ, kdy bylo nutné věc zkonzultovat například se zkušenými meteorology, nikdy nás nenechali na holičkách. Případ si prostudovali a řekli nám vše, co jsme potřebovali k jeho objasnění – z jejich pohledu – vědět. Každý odborník, který se na případu podílel svými vědomostmi a postřehy, pro nás měl cenu zlata.
Obrátili se na vás už někdy lidé, kteří věří, že byli unesení mimozemšťany? V zahraničí jsou tyto případy známy poměrně dobře.
Fenomén blízkého setkání čtvrtého druhu už byl zaznamenán i v České republice. My jsme ho pracovně nazývali »syndrom únosu do UFO«. Svědectví lidí, kteří ho popisovali, si bývají v mnohém dost podobná. Když jsme si se svědky povídali, mnohdy jsme neměli dojem, že by si vymýšleli – ačkoliv i s tím jsme se už setkali.
Nutno říci, že syndrom únosu do UFO je velice těžké zkoumat, protože se jedná o velmi intimní zážitky, s nimiž se svědci velice neradi svěřují, a už vůbec ne veřejně. To je také důvod, proč našim respondentům garantujeme anonymitu a jejich osobní údaje nikdy neprozrazujeme veřejnosti ani tisku. Své stanovy striktně dodržujeme. Ovšem lidí, kteří nám něco takového oficiálně nahlásili a jejichž svědectví jsme měli možnost zkoumat, není zase až tolik.
Řeknete mi k nim něco víc?
U případů, které mohou mít objasnění, hrají velkou roli spánkové poruchy. Nejedná se o psychickou nemoc, protože tito lidé bývají většinou psychicky naprosto zdraví – a o to je to pro ně těžší. Může se to stát každému z nás – například dojde ke změně spánkového režimu, děláte na směny a nejste dostatečně vyspaní. Syndrom únosu do UFO se často děje ve fázi mezi spánkem a bděním. Náhle dojde ke spánkové poruše – nejčastěji ke spánkové paralýze, kdy je člověk postižen jak zrakovými, tak i sluchovými halucinacemi a znehybněním. Lidé se v tu chvíli nemohou ani pohnout a mají hrůzu z toho, co vnímají všemi svými smysly.
Když se začala objevovat obdobná hlášení, kdy svědci popisovali bytosti spatřené ve své blízkosti, když usínali, nebo se probouzeli, dali jsme jim společný název »stříbrňáci«. Název jsme odvodili z toho, že lidé často popisovali zjevení jakoby lidských postav, obvykle kolem 2 metrů vysokých, stříbřitě lesklých, ale zároveň často průsvitných, u kterých nebyla rozeznatelná tvář. Tyto postavy se obvykle chovaly netečně a pohybovaly se po místnosti. Během celého zjevení byl obvykle dotyčný znehybněn, měl pocit silného brnění probíhajícího celým tělem a cítil i nemožnost křičet nebo volat o pomoc. Později jsme zjistili, že tito noční návštěvníci bývají v zahraniční literatuře označováni jako »bedroom visitors« (noční návštěvníci) a jsou obvykle spojováni s počátkem zážitku »únosu do UFO«. Samozřejmě, že taková událost se jen velmi těžko prokazuje, ale je velice pravděpodobné, že část hlášení »syndromu únosu do UFO« je způsobena touto velice nepříjemnou zkušeností.
Jaká je motivace těchto svědků vám svůj zážitek nahlásit? Je to proto, že jim nikdo jiný nevěří?
Většinou je přemluví někdo z jejich okolí, aby se na nás obrátili. Nebo sami chtějí dospět k nějakému objasnění, protože to, co prožili, je děsí a nedopřává jim klidného spánku. Nespokojí se jen s tím, že se jim to stalo, touží po vysvětlení, ať už je jakékoliv. Lidé, kteří jsou s konečnou platností přesvědčeni o tom, že jsou v kontaktu s mimozemšťany, se na nás obvykle neobracejí, protože žádné jiné vysvětlení ani nehledají. Spokojí se s vlastním přesvědčením a já jim ho neberu.
Máte v archivu i nějaké zajímavé případy, které se týkají pozorování nějakých zvláštních bytostí přímo na Zemi?
Ano, jde o tzv. blízká setkání třetího druhu. Když namátkou vyberu z těch nejzajímavějších případů, určitě bych chtěl zmínit vlnu pozorování na našem území v roce 1991. Bohužel tenkrát ještě Projekt Záře neexistoval, a naše vyšetřování jsme proto zahájili až později. Tehdejší svědky jsme hledali různými způsoby a nakonec se nám to podařilo. Všechno měli ještě živě před očima, a přestože si v mnoha případech už nebyli schopni vybavit přesné datum, bylo to něco, na co do smrti nezapomenou. Natolik silný to pro ně byl zážitek.
Řekněte mi o tomto vyšetřování něco bližšího.
My jsme si ho pracovně nazvali Česká Sibiř a pro nás je to stále jeden z nejzáhadnějších případů české ufologie. Američané mají svůj Roswell, Rusko Tunguzskou záhadu a my? Českou Sibiř, konkrétně oblast v okolí Miličína v okrese Benešov.
3/2022 – k dostání na www.zahadyshop.cz
Pokusím se vám tento případ přiblížit…
Hlavní vlna pozorování neznámého objektu tenkrát proběhla začátkem července 1991, další podobná byla hlášena i z podzimu a zimy 1991, případně začátkem roku 1992. Nad vesnicí a nad lesem v blízkosti Miličína došlo ke zjevení jakési zářivě světélkující koule, v níž někteří obyvatelé městečka spatřili i nějaké bytosti, a došlo také k záhadnému setkání s podivnými – asi tři metry vysokými – postavami. Zářivá koule měla mít průměr několika metrů, a co je ještě podivnější, našli se i svědci, kteří ji viděli přistát na zemi…
Právě jste si přečetli ochutnávku z březnového vydání Záhad života.
Čtenářsky velmi oblíbený časopis najdete na novinových stáncích – pro objednávku do poštovní schránky klikněte ZDE
foto: archiv Projektu Záře, Dreamstime, Záhady života
Sdílet na Facebooku
