V Osmanské říši existovala údajně neobvyklá tradice, která odsouzencům dávala poslední šanci na záchranu života. Byly třeba rychlé nohy.
Vysoce postavení vězni se měli utkat s katem v běhu na několik stovek metrů. Kdo doběhl do cíle jako první, mohl uniknout popravě. Osmanská říše zanechala ve světových dějinách výraznou stopu. Během přibližně šesti století své existence vytvořila vlastní politické, společenské i kulturní tradice. Její dějiny jsou mimořádně pestré také díky tomu, že pod její nadvládou žily národy různých náboženství a kultur.
Rozdílné popravy podle společenského postavení
Jednou z nejzajímavějších, ale zároveň nejděsivějších kapitol osmanských dějin je systém poprav a postavení katů u sultánova dvora. Podle některých historických vyprávění se dokonce vyvinul zvláštní rituál, v němž mohl odsouzený získat svobodu, pokud dokázal porazit svého kata v běžeckém závodě. V Osmanské říši údajně záleželo na společenském postavení odsouzence nejen to, jakým způsobem zemře, ale také kdo vykoná rozsudek. Prostí lidé mohli být vystaveni mimořádně brutálním trestům, například naražení na kůl či dalším formám mučení a popravy.
Státní úředníci na tom byli o něco lépe. Často byli popravováni stětím hlavy. U nejvýše postavených osob, zejména těch, které sloužily přímo u sultánova dvora, se naopak mělo upřednostňovat uškrcení hedvábnou šňůrou nebo tětivou luku. Takový způsob popravy byl považován za méně ponižující a nekrvavý. Podle tradovaných zpráv vykonávali popravy prostých lidí příslušníci palácové stráže. Někteří měli být hluší, aby je při výkonu trestu nerozptylovaly modlitby a nářky odsouzenců. U vysoce postavených vězňů měl tuto úlohu přebírat přímo velitel sultánovy stráže.
Červený šerbet jako předzvěst smrti
S osmanským soudnictvím je spojována také zvláštní tradice, podle níž se vězni dozvídali o svém osudu prostřednictvím misky se šerbetem. Bílá tekutina měla znamenat naději, zatímco červená oznamovala, že odsouzeného čeká smrt. Podle některých vyprávění měl vězeň tři dny na to, aby nápoj vypil. Poté měl být rozsudek vykonán. U vysoce postavených odsouzenců se však měla objevit ještě jedna možnost, jak se smrti vyhnout.

Velitel stráže měl odsouzenci nabídnout zvláštní sázku: závod na vzdálenost přibližně 300 metrů od paláce k místu popravy. Pokud by vězeň dokázal kata předběhnout, měl mu být trest smrti prominut a místo něj dostal vyhnanství. Jestliže by zvítězil velitel stráže, odsouzeného čekala okamžitá poprava. Na první pohled šlo o férovou možnost, ve skutečnosti však měl vězeň jen malou šanci. Palácoví strážní byli fyzicky zdatní muži, kteří navíc dobře znali trasu i její nástrahy. Odsouzenec se tak ocital ve značně nevýhodné situaci.
Haji Salih paša měl kata předběhnout
Jedním z mužů, kteří měli tento neobvyklý závod vyhrát, byl Haji Salih paša (1760?–1828). V listopadu 1822 byl odsouzen k smrti, údajně však dokázal předběhnout svého kata a zachránit si život. Podle vyprávění mu sultán následně dokonce nabídl úřad generálního guvernéra Damašku.
Přesný původ této tradice není jasný. Vyprávění o závodech mezi odsouzenci a katy se objevují v souvislosti s koncem 18. a 19. stoletím. Je však důležité rozlišovat mezi doloženými historickými událostmi a pozdějšími příběhy, které mohly být postupem času přikrášleny. Neobvyklý souboj o život tak zůstává jednou z nejpoutavějších, ale také historicky sporných kapitol osmanských dějin.
autor: – skm –
foto: AI, Pixabay
Štítky: historie, kat, odsouzenec, Osmanská říše, trest, zajímavost, život
Sdílet na Facebooku








