Když duše nechce odejít

ARCHIV / PARANORMÁLNÍ AKTIVITY / SVĚTOVÉ ZÁHADY / TAJEMNO A EZOTERIKA / 6. 7. 2011

Máte někdy pocit, že reagujete jinak, než sami chcete a neumíte si to vysvětlit? Pokud trpíte nevysvětlitelnými změnami nálad, velikou únavou a náhle se vám mění záliby a názory, pak možná ve své blízkosti hostíte duši jiné bytosti.

Někteří esoterici tvrdí, že po smrti fyzického těla má duše nějakou dobu na to, aby se přenesla do vyšší úrovně bytí, lidově řečeno na onen svět, kde se později rozhodne pro příští inkarnaci. Spousta duší však svět živých neopustí. Důvodů je mnoho. Může to být všeobecně ze strachu, někdy si ani nejsou vědomi, že zemřeli. To je v případech, kdy „odešli“ náhle a nebyli na smrt nijak připraveni. Častá je i závislost na žijících příbuzných, na majetku, konkrétních věcech nebo místech. Také je možné, že si duše vůbec nechce připustit, že její fyzické tělo už dávno zemřelo. Tato bytost, která nestihne v určeném  časovém úseku odejít, se prý dostane do velikého problému.

Opuštěni bez možnosti návratu?
Tunel, který slouží jako přechod do světla, se mu po určité době nenávratně uzavře a duše zůstane uvězněna mezi živými. Avšak uvízne ve stadiu, kdy nemá možnost se dále rozvíjet a poté znovu inkarnovat. Tato duše nemá fyzické tělo, a tak čerpá potřebnou energii buď ze silně energetického místa nebo se připojí k živému člověku, který je z nějakého důvodu přitahuje. Mohou v tom být i karmické vazby. Nejvíce náchylní k přivtělování dalších duší jsou lidé, kteří mají poškozenou auru. Na tu se duše napojí a čerpá z ní sílu a energii. Svou propustnou membránu si vytvoříme strachem, depresí, nemocí nebo třeba vztekem.

Musíme jim pomáhat…
„Měla jsem u sebe přivtělenou duši alkoholika, zjistila jsem to při regresní terapii, při které jsem mu pomohla najít cestu ke „světlu,“ říká devětatřicetiletá Jitka z Prahy. Posledních pět let jsem neodmítla jedinou skleničku něčeho tvrdšího a každý, kdo mě znal, hned po příchodu otevíral flašku nebo okurky. Byla jsem závislá na okurkách. Milovala jsem je, často jsem cítila divnou pachuť v krku a jedině ony mě toho dokázaly  zbavit. Na regresní terapii jsem zjistila, že mám u sebe duši osmapadesátiletího Františka, který si mě vyhlédl v jednom nočním baru, kam za života rád chodíval a od té doby byl se mnou. V tom baru jsem byla hodně opilá, rozváděla jsem se. Když ho s terapeutkou odvedli, ulevilo se mi a od té doby jsem neměla ani skleničku tvrdého a ani okurky už mi nic neříkají. Bylo to tím, že je potřeboval on, léčil si tím každodenní „opičku,“ říká paní Jitka už dnes s úsměvem.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Pět směšných úmrtí evropských králů

Není to žádná legrace
Duše, která má nižší vibraci než zdravý a dobře naladěný člověk, toho využije. I alkohol nebo drogy dělají své. Pro hostitelskou osobu má přivtělení zcela nepříjemné následky. Může se probudit sklon k schizofrenii, alkoholismu nebo k sebevraždám. Takto se přiživující duše, které pochopí, že udělaly chybu a využívají člověka, aby jim pomohl dostat je do vyšší úrovně. Nejčastěji vyhledávají právě umírající osoby, aby společně s nimi mohly projít tunelem na onen svět. Další možností, jak pomoci těmto bytostem, je povolat člověka, který je umí odvést do vyšší úrovně a ukáže jim cestu „ke světlu.“ V dnešní době se této činnosti věnuje mnoho lidí, i když to na veřejnosti zatím často neříkají. Pokud máte podobný problém, napište a my vám dáme kontakt.

Text: Magdalena Hrabcová, foto: Shutterstock