Fenomén dívky Kumari

Hrdinkou tohoto příběhu je hinduistické děvče, které se se jmenovalo Kumari Shantu Devi. Již jako malé děvče se svěřila otci: „Tatinku, vzpomínám si, že jsem dříve žila v indickém městečku Muttra jako manželka obchodníka s látkami. Přivedla jsem na svět syna a při jeho narození jsem přišla život.“

Věřit v reinkarnaci nebylo pro otce malé Kumari nic mimořádného. Pro Indy je představa, že jejich duše měla před současným životem již mnohokrát jinou fyzickou podobu, samozřejmostí. Také stále více obyvatel západní polokoule, snad jen s výjimkou radikálních materialistů a zatvrzelých ateistů, věří, že jejich duše před vstupem do pozemského bytí existovala již v nebeském nebo duchovním světě a byla součástí božského univerzálního vědomí.

Chtěla spatřit svého syna
Otec malé Kumari dlouho poslouchal její vzpomínky na to, jak dříve žila. Popisovala stále město Muttra a poměry, které v něm panovaly. Musel také vyslechnout mnoho dceřiných proseb, aby směla navštívit své dřívější přibuzné. Nakonec se dal obměkčit a slíbil, že s ní do města, na které vzpomínala, zajede. Stále více toužila spatřit svého syna, jehož narození se jí stalo osudným. Byla přesvědčena, že ještě žije. Před plánovanou cestou se jeden z jejích příbuzných vydal obhlédnout situaci. Zjistil, že mnoho lidí, o kterých Kumari mluvila, opravdu v Muttře bydlí, mezi jinými i muž, kterého označila za svého tehdejšího manžela.

Otec Kumari se rozhodl mu napsat. V dopise vše vysvětlil a požádal „bývalého manžela“ o názor na vyprávění své dcery. Mezitím se podařilo najít v Dillí bratra tohoto muže, kterému rovněž celou věc popsali. Ihned přijel, aby Kumari osobně poznal. Ta v něm okamžitě poznala svého bývalého švagra. Dlouho si potom povídali. Do nejmenšího detailu věděla vše o jejich soukromých rodinných záležitostech. Navíc dokonale znala skutečnosti, o kterých se nemohla v tak mladém věku nikde dovědět. Muž byl nakonec přesvědčen, že opravdu hovoří s manželkou svého bratra.

Znala i intimní tajemství
Po tomto setkání se otec konečně odhodlal, že s dcerou cestu do Muttry podnikne. Kumari tam našla mezi mnoha přítomnými muže, kterého doma otci popsala jako svého dřívějšího manžela. Podle starého hinduistického zvyku před ním poklekla na znamení, že ho uznává jako svého manžela. Pak jí byl představen mladík, který měl být údajně jejím synem. Na něho si samozřejmě nevzpomínala, byl v té době o několik měsíců starší než ona. Dřívější manžel podrobil Kumari důkladnému „výslechu“. Vyptával se na mnoho podrobností a byl velmi překvapen, že její odpovědi ve všem, dokonce i pokud šlo o nejintimnější záležitosti jejich společného života, odpovídaly pravdě. Kumari mu nabídla, že s ním bude žít jako jeho žena, což však bylo z pochopitelných důvodů nemožné – byla příliš mladá.

Důkaz o existenci reinkarnace?
Záležitost vzbudila velký zájem veřejnosti. Do Muttry se začali z celého světa sjíždět novináři, psychiatři, psychologové a lidé, kteří se zabývají náboženstvím a mystikou. Všichni chtěli prostudovat tento zajímavý fenomén na místě. Především hindové a buddhisté byli přesvědčeni, že dívenka Kumari Shanti Devi mluvila pravdu a že vše bylo tak, jak to vylíčila. O pravdivosti jejích slov se nechali přesvědčit také novináři i někteří vědci. Osobně se s ní setkal dokonce i Mahátmá Gándhí. Opravdovost jejího příběhu ho přiměla k tomu, aby nařídil přezkoumání tohoto případu.
Indičtí vědci spatřili v tomto fenoménu příležitost dokázat existenci reinkarnace. V materiálech rosekruciánů se píše: „Jedním z nadšených zpravodajů přítomných v Muttře byl tehdejší tokijský novinář Alfréd E. Pieres.

Jeho nepředpojaté zprávy převzalo mnoho novin, které je považovaly po všech stránkách za důvěryhodné. Z naší korespondence a ze zpráv přicházejících ze všech koutů světa vyjímáme, že počet případů, kdy si někdo vzpomíná na závažné události svého dřívějšího života se neustále zvyšuje. Publicita těchto věcí neustále roste. Důvodem vzrůstajícího zájmu novinářů psát o těchto záležitostech však není snaha zvyšovat jejich věrohodnost. Noviny chtějí svým čtenářům především nabídnout senzaci. Sami autoři zpráv s touto tématikou, a koneckonců i knih, reinkarnaci stále ještě podceňují. I když mnozí žurnalisté, zejména ze západní Evropy, podobným příběhům nevěří, přesto zveřejňují jejich rozsáhlá a fanastická líčení. Říkají, že tento druh zpráv je atraktivní a přispívá ke zvýšení nákladu novin a časopisů.“

Diskuze pokračují
Proti tradicím západního myšlení stojí názor těch, kteří se domnívají, že lidské vědomí prochází podle všech náznaků procesem určitého vývoje, přičemž vzpomínky na dávno uplynulé doby jsou znovu probuzeny v každé následující generaci. Jeden britský učenec před mnoha lety dokonce prohlásil, že velké objevy dvacátého století spočívají hlavně na spirituálním a okultním základě. Ale buďme konkrétní.

Alexis Carrel, americký vědec a chirurg, ve své knize Člověk-tvor neznámý potvrdil existenci telepatických a jiných metafyzickým fenoménů. Schopnost se co možná nejhlouběji proniknout do říše dosud nevysvětlitelných zákonů a principů připisuje stále se vyvíjejícímu a vpřed postupujícímu lidskému vědomí. Tady opět můžeme citovat z jednoho interního materiálu rosekruciánů, v němž se na fenomén dívky Kumari dívají z různých úhlů.

Za jak dlouho se znovu narodíme?
„Dalším bodem, který se často objevuje při diskusích o reinkarnaci, a který se stal ohniskem problému tohoto případu, je časový interval mezi jednotlivými inkarnacemi. V našich knihách je postulováno, že doba mezi dvěma narozeními je v průměru 144 let. To znamená, že každý z nás se během 144 let znovu narodí kdesi na Zemi nebo někde ve vesmíru. Případ tohoto hindského děvčátka i některé z dalších případů ukazují, že tento zákon pravděpodobnosti neplatí bez výjimek. Dřívější život Kumari Shanti Devi skončil při narození jejího syna a již po několika málo měsících spatřila ve své nynější postavě znovu světlo tohoto světa. V době své proměny byla ženou v květu svých let, takže perioda mezi jejími narozeními nemohla být v žádném případě 144 roků.

Na otázku, zda může jít o výjimku, musíme však zůstat odpověď dlužni. I když výjimky jsou možné i v případě takzvaných kosmických zákonů. Vědec, stejně jako metafyzik, stojí například před zamotanou otázkou, proč se mnohé fyzické tělo rodí znetvořené. Nemáme na mysli takové případy, při nichž byl plod v těle matky poškozen nemocí nebo nějakým vnějším působením. Ale takové případy, kdy zřejmě zcela zdravé osoby žijící v normálních podmínkách přivádějí na svět nepodařená a monstrózní těla. Samo trvání periody těhotenství se dá určit podle často pozorovaných odchylek- pouze na základě nauky o pravděpodobnosti.“

Naším jediným prostředkem, jak tyto „záhady“ odhalit a vysvětlovat je pečlivé pozorování toho, s čím se setkáváme v běžném životě. Jak jsme se zmínili, v rosekruciánských spisech se píše o tom, že doba mezi dvěma narozeními je 144 let. U Kumari byla tato perioda jen několik měsíců. Mohl by její případ patřit mezi četné výjimky z pravidel, která stanovujeme ostatně jen na základě skutečností odpozorovaných z přírody? Možná jde o zákony univerza, které dosud nemáme prozkoumané. Jestli jsme vůbec schopni je prozkoumat.

Text: Karel Kýr, foto: Shutterstock