Vaše příběhy: Onix, můj nádherný jednorožec

Duchovno, spiritualita / 26. 7. 2014

Říká se o nich, že to jsou bájná zvířata. Já osobně věřím tomu, že ještě nevymřeli, alespoň ne pro ty, kteří v ně věří.

Mnoho lidí vidí víly, skřítky, elfy a další stvoření, která je třeba chránit. S tím zatím žádnou zkušenost nemám, i když při procházkách lesem někdy cítím jejich přítomnost. Chtěla bych se vám ale svěřit s něčím, co neříkám jen tak někomu. Je to asi rok, co ke mě v meditaci přišel jednorožec. Nevolala jsem ho, byla to reakce na něco, co jsem v tu chvíli prožívala a hledala jsem na to odpověď. Pak přišel on, s celým svým Já. Po tváři mi začaly téct slzy, bylo to setkání, na které jsme oba čekali už celou věčnost. Cítila jsem, že se známe, okamžitě jsem znala jeho jméno. Také jsem si byla vědoma toho, že jsem mu kdysi nějak nevědomky ublížila. Věřte nebo ne, bylo to nejsilnější setkání mého života a Onix mě už neopustil.

Je se mnou pokaždé, když ho zavolám, v meditacích se na něm projíždím nebo ho hladím. Čas v tu chvíli nehraje žádnou velkou roli. Je to můj přítel, ke kterému chodím pro radu, pro pohlazení, pro čistou lásku. Vím od něho, že se na Zemi jednoho dne vrátí i s ostatními. Jen ještě nepřišel ten správný čas, moc jsme jim ublížili a nejsme připraveni na to, abychom je mohli znovu spatřit. Je mi jedno, že si možná budete myslet, že jsem blázen, ale možná se najdou i takoví, kteří mají stejné zkušenosti jako já. Nejsem v ničem vyjímečná. Podle mě má každý – kromě strážných andělů a silových zvířat – i svého jednorožce, který má v sobě hrdost a čisté srdce. Je v každém z nás.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Putuje transplantovaným srdcem i duše?

čtenářka Helena, okr. Hradec Králové