Žil jsem před sto lety!

ARCHIV / Osobní zkušenosti / PARANORMÁLNÍ AKTIVITY / PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA / 2. 2. 2023

Víra v reinkarnaci občas přichází do života naprosto nečekaně. Ale když k tomu dojde, obvykle následuje uragán událostí, které se valí jako voda z protržené přehrady, a na jeho konci bývá naprosto zpřeházený žebříček hodnot. Obzvlášť zajímavé je, když se taková věc přihodí pragmaticky smýšlejícímu člověku. A přesně to se stalo (dnes již bývalému) policejnímu vyšetřovateli Robertovi Snowovi…

Ostřílený policejní detektiv Robert Snow byl ve svém životě zvyklý řídit se jasnými důkazy a tvrdými fakty. O reinkarnaci nikdy nepřemýšlel. Bývalý kapitán oddělení Metropolitní policie Indianapolis, který vedl oddělení vražd a loupeží a oddělení organizovaného zločinu, byl jednoduše ukázkovým prototypem realisty a pragmatika. Jeho život pohlcovala práce, která mu zároveň byla i celoživotním koníčkem – i z toho důvodu napsal řadu knih věnovaných policejní práci. Jenže pak vstoupilo do jeho života cosi, co změnilo jeho dosavadní pohled na existenci.

❒ Osudové setkání

Bobův příběh se zrodil na běžném večírku. Policejní psycholožka, jejímž koníčkem byla praxe regresní terapeutky, tam popisovala, že své klienty přivádí do uvolněného stavu, aby našli vzpomínky na své minulé životy. Kapitán Snow si sice její poutavé vyprávění poslechl, ale neodpustil si hlasitou poznámku, že je to celé nesmysl. Podle něj jde o čirou fantazii a klam…

Zaskočená (a pak už i notně rozzlobená) psycholožka mu oponovala, jenže Robert Snow stále trval na svém. Debata nevedla k žádnému výsledku, a proto detektivovi navrhla, aby regresivní terapii vyzkoušel sám na sobě. „Nemám s tím problém,“odpověděl jí toho večera Snow, i když ve skutečnosti neměl vůbec v úmyslu sezení absolvovat. Téma však bylo uzavřeno a večírek vesele pokračoval dál…

Další dny ale Snowa přesvědčily o opaku. Téma minulých životů, a hlavně sezení, se totiž přelilo i do následujících dnů. Kolegyně byla vytrvalá. Nedala Snowovi v práci pokoj a v jednu chvíli dokonce prohlásila, že se jednoduše bojí něco takového absolvovat. To, že prý »nemá odvahu«, Snowa vyburcovalo, a tak se sice neochotně – ale přesto – objednal k regresní terapeutce, která měla ordinaci kousek od jeho domu. I k ní se ale v dohodnutý den vypravil s jasným přesvědčením, že nic jako minulé životy neexistuje, a neočekával, že během sezení zažije cokoli smysluplného a zajímavého…

❒ Sezení Roberta Snowa

Dr. Griffithová začala sezení pokynem, aby si představil, že pohodlně odpočívá doma ve svém křesle: „Teď si představte, že vaše vyšší Já přichází do pokoje, aby vás pozdravilo,“ řekla doktorka Griffithová. Udělal jsem to tedy, i když jsem seděl na gauči se zavřenýma očima, a ptal se sám sebe, co tam sakra dělám. Zvláště, když padla otázka, co má moje vyšší Já na sobě. Jak to mám sakra vědět? Tohle byla její představa. Ale rozhodl jsem se to zkusit. „Bílé,“ odpověděl jsem, „dlouhé bílé šaty. Není to to, co všichni duchové nosí?“

Odpověděla: „Vaše vyšší Já tam stojí a ptá se, jestli jste připravený vyrazit na výlet. Říká vám, že vás povede a ochrání na vaší cestě.“
„Ach Bože,“ pomyslel jsem si a snažil se zachovat vážný výraz obličeje. Nemůžu uvěřit, že to dělám…“

❒ Nečekané vzpomínky na minulý život

Nakonec a ke svému šoku Robert Snow během regrese zažil silné a velmi jasné vzpomínky z minulých životů. A jeho vnímání těchto událostí bylo jasnější než bdělé vědomí. Vzpomínal na několik různých životů, ale ten, který byl nejsilnější, se týkal malíře portrétů, zřejmě v 19. století. Bob Snow si vzpomněl na třicet konkrétních detailů (28 z nich bylo později ověřeno prostřednictvím osobních deníků tohoto zatím neznámého muže, pozn. red.) týkajících se života v těle malíře.

Jedna velmi jasná vzpomínka zahrnovala okamžiky, kdy maloval portrét hrbaté ženy. Živě si vybavoval ten zážitek, tahy štětce i barvy, které byly použity k vytvoření obrazu, a dokonce i svou vlastní otázku, proč chce někdo s tak výraznou deformací portrét.

❒ Regresní vzpomínky z tohoto života zahrnovaly například:

Fotografie muže, který se později znovu narodil

1. Maloval portrét hrbaté ženy

2. Maloval portréty, aby vydělal peníze, ale nenáviděl malování lidí
3. Používal jméno Jack
4. Nosil vycházkovou hůl
5. S manželkou trávili čas ve Francii
6. Jeho žena nemohla mít děti
7. Toužili po bohatém životě a on se o penězích se svou ženou stále dohadoval
8. I přes občasné problémy s penězi a nemožnost mít děti bylo jeho manželství šťastné
9. Měl umělecký ateliér s řadou světlíků a oken
10. Jednou pobýval na statku s velkými zahradami

11. Jeho matka zemřela na krevní sraženinu

12. Zemřel ve velkém městě s vysokými budovami na podzim roku 1917

To, co během své regrese Robert Snow prožil a objevil, se stalo posedlostí. Musel vědět, zda je jsou jeho zjištění o malířově životě pravdivé. Opravdu v minulosti někdo takový žil? Sám Snow na reinkarnaci stále nevěřil a pracoval s předpokladem, že se o malíři portrétů dozvěděl kdysi z knihy, ve škole, nebo v televizi a že regresní zážitek představuje zapomenutou vzpomínku, která se jen vynořila z podvědomí…

❒ Hledá se malíř

Robert Snow se rozhodl pro postup, který tak dobře znal – začal zkoumat vlastní regresní zkušenost jako klasický policejní případ. Metodicky procházel knihy o umění, navštěvoval výtvarné galerie a kontaktoval obchodníky s uměním. Pátral po portrétu hrbaté ženy, kterou viděl v regresi, nebo alespoň po jiném, sebedrobnějším vodítku, které jej nasměruje k cíli. Stále však nebyl schopen identifikovat žádného už nežijícího malíře v souladu s osobností ze své regrese.

Snow je zkušený vyšetřovatel – napsal šest knih o policejním managementu a dalších policejních tématech. Je to také vysoce inteligentní muž; na vysoké škole měl jen výborné výsledky a získal plné stipendium na doktorský program v psychologii. Nicméně po roce snahy najít portrét hrbaté ženy se dostal do slepé uličky. Dospěl k závěru, že je nepravděpodobné, aby byl někdy schopen identifikovat onoho muže viděného během regrese.

❒ Vedení shůry?

V této deprimující době manželka Roberta Snowa, Melanie, navrhla, aby si udělali na oslavu svého výročí svatby výlet do New Orleans, a unavený (a v podstatě i otrávený) Bob souhlasil. Poslední den jejich cesty se Snow zatoulal do umělecké galerie ve francouzské čtvrti New Orleans. A právě tady se nečekaně dostavil další hluboký zážitek. Tento incident je navíc příkladem, jak mohou být lidé při objevování minulých životů vedeni duchovními zdroji. V galerii, do níž Snow vešel zdánlivou »náhodou«, totiž objevil portrét hrbaté ženy, kterou viděl ve své regresi:


„Otočil jsem se, zíral s otevřenými ústy na portrét a …
celý příběh si přečtete v nových Záhadách života. K dostání na vašich stáncích.
zdroj: Záhady života, wikimedia commons

Objednat do schránky