Jak jsem odváděla přivtělenou duši

ARCHIV / NEJČTENĚJŠÍ / PARANORMÁLNÍ AKTIVITY / PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA / TAJEMNO A EZOTERIKA / 22. 7. 2011

Není to tak dlouho, kdy mé rodiče navštívila jejich dávná kamarádka a ihned nám bylo jasné, že není ve své kůži. Svěřila se, jaké zdravotní i psychické obtíže ji trápí a intuice mě zavedla do sféry separátů – přivtělených duší našich blízkých zesnulých.

Její trápení započalo asi před 22 lety, kdy jí tragicky zahynul milovaný syn. Nad vodou ji držel její druhý syn, ale postupem času se propadala do beznaděje a sužovaly ji rozličné bolesti nejasné příčiny. Pomocí energie Reiki jsem se na dotyčnou paní napojila a v jejím energetickém obalu – auře, bylo patrné narušení a existence jiné nehmotné energie. V Reiki je několik způsobů, jak od hostitele tuto energii, budeme říkat separáta, odpoutat. Prvořadým úkolem je tohoto separáta odvést ke Světlu. Na toto je nutné pamatovat, protože jinak by tato duše nenašla potřebný klid a musela by si opět hledat hostitele, který by ji vyživoval energií.

Nádherný láskyplný zážitek
Můj postup odvádění separáta byl v případě této ženy velmi zajímavý. Vize, která se mi odehrávala ve vnitřním vidění, byla neskutečně krásná. Duše zesnulého syna se vydala na cestu „domů“ v klidu a míru a mě vzala s sebou. Nejprve jsme šly pod jakýmsi tunelem, nad kterým se rozlévala voda ve všech odstínech modré. Odlesky světla si ve vodě hrály a já byla oslepena tou krásou. Jemná silueta se přede mnou vznášela a vedla mě dál. Najednou se před námi otevřelo prostranství, kde byla oslepující bílá záře, a my procházely špalírem postav, které se na nás usmívaly. Postavy neměly pevné kontury a tváře měly nejasné, ale já jsem z nich cítila lásku a mír. Tato harmonie mě ukolébala a já i nadále následovala duši, vracející se „domů“. Před námi se otevřel prostor, který svou nádherou vyrážel dech. Byly jsme na louce, kde byly snad všechny odstíny zelené, a v dáli před námi byl oslepující zlatý jas. Z vyzařování duše jdoucí se mnou jsem vycítila změnu, cítila jsem její radost, úlevu, vděčnost…

Duše je nesmrtelná, vím to
Ve zlaté záři seděla postava impozantní a krásná. V tu chvíli mě napadlo: „To je Bůh?“ Má křehká duše, kterou jsem doprovázela, se rozeběhla k této postavě a stulila se jí do klína v prenatální pozici, jako dítě v lůně matky. Zářivá bytost malou dušičku objala a zabalila do zlatého lesku, a ona mi zamávala a poděkovala. Mně v tu chvíli vhrkly nad tou krásou do očí slzy a vůbec se mi nechtělo „zpátky“. Jenže… ještě nebyl můj čas a já se pomalu vrátila do reality. Paní stále seděla v místnosti s mou maminkou proti mně a ptaly se, proč jsem se usmívala a z jakého důvodu mi tečou po tvářích slzy. Nedokázala jsem v tu chvíli ze sebe vydat slůvko, jak silné emoce ve mně doznívaly. Až po nějaké době bylo možné o této vizi mluvit a nyní jsem se o ni podělila i s vámi. Vím, že až jednou nastane můj čas, odeberu se do té krásy stulit se na klín zářivé postavě a vyšlu velký dík za život, který mi bylo umožněno prožít.

Něco o mně
Již několik let se zabývám esoterikou. V podstatě mě tato oblast zajímá od mého dětství, ale osud tomu nejspíš chtěl, že mi přivedl do cesty učení Reiki až po porodu mých synů.
Text: Hanka (www.sluncevnas.estranky.cz)