Temné kořeny legendy o Mínotaurovi. Kde se vzaly?

ARCHIV / DĚSIVÉ LEGENDY / SVĚTOVÉ ZÁHADY / Světové záhady / 23. 3. 2021

I s historickými písemnými prameny je obtížné a někdy nemožné přesně určit hranici, kde se pravda mísí s fikcí, což vede k podivným a tajemným legendám. Jednou z takových legend je mýtus o Théseovi a Mínotaurovi. Kdo ve skutečnosti byl netvor s býčí hlavou?

Théseův zápas s Mínotaurem

V období kolem 1600-1400 před naším letopočtem začalo aktivní přesídlování Achájců, považovaných za předky starověkých Řeků, a to od severu Balkánského poloostrova do jeho jižních částí a až na středomořské ostrovy a na Krétu. Ostrov, po němž osadníci tak dychtili, však nebyla opuštěný. Značná část z nich byla již pod vládou malých krétských států, rozdělených horskými pásmy, která nejprve bránila jejich sjednocení. Pro takové sjednocení ani tyto státečky neměly vážné důvody, dlouho neznaly žádné války nebo nájezdy nepřátelských kmenů.

Mínoův labyrint

Jednotným státem se Kréta stala až za vlády krále Mínose, který byl podle legendy synem samotného Dia. Byl to panovačný a krutý muž, který si podmanil a spojil národy, žijící v této oblasti, a přinutil je platit mu daně.

Legenda praví, že jako znamení své velikosti postavil Mínos v hlavním městě labyrint, ze kterého se nikdo ze smrtelníků nemohl dostat živý. V jeho pochmurných místnostech totiž žila obluda – muž s býčí hlavou, zabíjející a požírající každého, kdo sem zabloudil. Toto monstrum bylo synem Mínoovy manželky Pasiphai, která je počala s velkolepým bílým býkem, kterého Mínos odmítl obětovat bohu moří Poseidonovi. Tím ho rozzlobil a Poseidon se rozhodl králi pomstít. Vnuknul jeho manželce šílenou touhu spojit se s tímto býkem, což se stalo a na svět tak přišel Mínotaurus.

Podle legendy se král, celkem logicky, chtěl zbavit zrůdného potomka, původně pojmenovaného Asterion, navíc ještě i krvelačného se zálibou v požírání lidského masa. Zavřel ho proto do labyrintu pro něj zvláště postaveném, ovšem byl nucen krmit ho, alespoň občas, i lidmi. Každý rok mu proto předhazoval 7 dívek a 7 mladých mužů, které mu podmaněný aténský král Aegeus každoročně musel posílat jako daň. Jednou se k této skupince nešťastníků dobrovolně připojil Aegeův syn Théseus, Mínotaura zabil a cestu ven z labyrintu našel díky niti, kterou přivázal ke vchodu do labyrintu nit. Tu mu dala Mínoova dcera Ariadna, která se do něj zamilovala. Zamilovaný pár potom spolu uprchl, ale spolu nezůstal. Podle jedné verze legendy Théseus po společné noci na ostrově Naxu na Ariadnu zapomněl, podle druhé ona dostala nabídku k sňatku od samotného boha Dionýsa, kterému dala přednost. Théseus se potom po svém otci stal athénským králem.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Máme grál na dosah ruky? Možná ve Slovinsku!

Opravdu existoval

Přitom je zajímavé, že už i staří Řekové, potomci Kréťanů a Achájců, brali legendy o Mínotaurovi se značnou mírou pochybností, protože věřili, že uvedená legenda se objevila, resp. vznikla, až mnoho let po smrti Mínoa. Například Plútarchos byl přesvědčen, že Mínotauros byl původně jeden z nejkrutějších Mínoových vojevůdců, který měl ve zvyku zacházet se zajatci nezvykle krutě a podrobovat je nejneobvyklejším a nejsofistikovanějším způsobům mučení. V pozdějších dobách byla legenda o Mínotaurovi zahalena ještě větší neurčitostí, až historici začali považovat za pouhou legendu nejen Mínotaura a jeho labyrint, ale dokonce i samotné mínojské království.

Oběť Molochovi

Tak to pokračovalo až do roku 1900, kdy anglický archeolog Arthur Evans, provádějící vykopávky na místě starobylého krétského hlavního města Knossos, objevil pozůstatky obrovské stavby, která zcela sestávala ze složitě propojených chodeb a místností, což by mohl velmi dobře být legendární Mínojský labyrint.

Kromě toho, artefakty, nalezené v místech vykopávek, naznačovaly vysokou úroveň kultury starověkých Kréťanů, srovnatelnou s kulturou Hellady a Egypta. Existence mínojského království a labyrintu se tedy potvrdila.

Ale co samotný Mínotauros?

Existoval přinejmenším na dobových mínojských vyobrazeních nalezených při vykopávkách, takže legenda o Mínotaurovi existovala již tehdy. Bylo by však naivní tvrdit, že tato stvůra, napůl zvíře, napůl člověk opravdu existoval. Musí však existovat vysvětlení, jak se tento děsivý obraz objevil v myslích starověkých Kréťanů.

Zde je třeba říci, že ověnčení králů a vládců posvátnou a nadpřirozenou mocí bylo charakteristické nejen pro Kréťany, ale stejně i pro staré Egypťany, pro které nebyl faraón jen vládcem, ale také synem jednoho z bohů. Podobně se jisté nadpřirozené rysy přidaly i ke královi Mínoovi, a to včetně prvků kultu uctívání býka jako symbolu moci.

Podobný kult se vyskytoval i u dalších národů. Egypťané tak uctívali posvátného býka Apise, Židé svého času uctívali zlaté tele a Féničané zobrazovali boha plodnosti Molocha v podobě muže s hlavou býka. Tomu dokonce přinášeli lidské oběti, a to tak, že fénický kněz v masce býka zatančil před oltářem rituální tanec a potom možná i osobně zasadil osobě určené k oběti smrtelnou ránu.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Půl sekundy zachránilo Zemi. Nová fakta o Tunguzském meteoritu

Vzhledem k územní blízkosti Féničanů ke Kréťanům lze předpokládat, že tento krvavý rituál pronikl i na Krétu, kde ho jeho obyvatelé přijali za svůj. Trvalo to však relativně krátkou dobu, než lidské oběti nahradily oběti zvířat a soutěže odvážlivců připomínající moderní býčí zápasy. Jenom s tím rozdílem, že býci při nich sloužili jako cvičební nářadí, přes které se skákalo. Ale vzpomínka na fénický kult zůstala lidem v paměti a tak později vznikla legenda o Mínotaurovi.

Mínotaurus na dobové keramice

Jak je vidět z tohoto příkladu, mýty a legendy se neobjevují z ničeho nic a nejsou plodem jen tak bujné lidské fantazie. Velmi často jsou odrazem reality, popsané jazykem symbolů, bez jejichž porozumění je nemožné pochopit samotný příběh.

-skm-

 

 


Štítky: , , , ,