Tektity – trosky vesmírných bitev?

BYLINKY A LÉČITELSTVÍ / ČESKÉ ZÁHADY / DĚSIVÉ LEGENDY / Magie / Světové záhady / ufo / 2. 2. 2021

 Tektity, v Čechách a na Moravě známé jako vltavíny nebo moldavity, jsou stálou hádankou pro vědce i laické badatele. Odkud pochází? Jak vznikly? Jde o materiál z vesmíru nebo ze Země? Vědci se o to přou již více než 100 let.

Vltavín

Historie objevu tektitů

Velké zkoumání tajemství tektitů odstartovalo vydání článku „O původu moldavitů a příbuzného skla“, který napsal geolog Franz Eduard Suess (1867–1941) a byl otištěn v roce 1900 ve výroční zprávě Císařsko-královského státního geologického úřadu ve Vídni.

Geolog F. E. Suess ve své práci napsal: „Veden vlastnostmi těl, které, na rozdíl od jiných meteoritů, byly dříve úplně roztavenou hmotou a poté ztuhlou hmotou, jsem této skupině dal společné jméno tektitů.“ V řečtině znamená tektos „roztavený.” Takže už před 120 lety byla předložena teorie o mimozemském původu tektitů, které již Suess považoval za meteority.

Vycházel přitom z toho, že 17. května 1855 poblíž města Jigaste v jižním Estonsku došlo po hlučné detonaci k jedinému dosud známému dopadu skleněných meteoritů. Jenže profesor John A. O’Keefe o 100 let později, spolu s dalšími vědci té doby, dospěli k závěru, že tektity musí pocházet ze Země.

A tím byla odstartována řada dohadů, teorií, i vědeckých hádek na konferencích i na stránkách odborných knih a časopisů, které trvají dodnes. Kdo má pravdu?

Kde se nacházejí?

Indočínity

Tektity se nacházejí na několika místech na Zemi. V České republice západně od Brna a Českých Budějovic se vyskytují moldavity (vltavíny), jejichž věk se odhaduje na zhruba 14,8 milionů let.

Tektity z Čech jsou zelené (tzv. lahvově zelené), jasnější a průhlednější, ty z Moravy tmavší a obvykle větší. Kromě barvy se liší i složením. Vltavíny z Čech a Moravy jsou známé od roku 1787 a často se používají k výrobě šperků. Podíváme se na ně ještě podrobněji.

V Asii se tektity vyskytují od Číny a Tibetu po Indočínu, Filipíny a Jávu. V roce 1930 byly v Indočíně nalezeny stovky kusů tektitů. Tektity z Thajska mají cenu od 30 centů za gram. Podobné se nacházejí v menším množství v Kambodži, Vietnamu, Laosu, na Jávě, na Filipínách, na ostrovech Billiton (mezi Sumatrou a Borneem) a v Malajsii.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Výprava do tajemného podzemí. Zapomenutá nacistická továrna vzbuzuje tíseň i soucit

První tektity na Jávě byly objeveny v roce 1907 a na ostrově Bilitan už dříve, v roce 1879. Na ostrově Rizal byly objeveny v roce 1926. Tektity na Filipínách a na Jávě byly známé lidem už v prehistorii, o čemž svědčí jejich nálezy ve starých kulturních vrstvách. Před několika desítkami let byly v Kazachstánu objeveny velmi malé, temné až tmavě modré a modře zbarvené tektity, tzv. irgiity.

Tektit z Tibetu

V roce 1991 byly objeveny tibetské tektity – tibetanity – v suchém korytu řeky. Ukázalo se, že je od nepaměti těžil kočovný kmen Drokmasů, žijící na náhorní plošině Chang Tang,ve středním a severním Tibetu, poblíž jezera Motsobuhna. V minulosti si jich místní obyvatelé vysoce cenili a považovali je za „dar z nebe“ a za talismany velké moci a pečlivě je střežili a opatrovali. Byly proto mimo tuto oblast jen velmi málo známé. Jsou staré asi 2 miliony let. Většina těchto tektitů je tmavě šedá nebo černá. Tibetanity jsou průsvitné jen do určité míry a v odraženém světle jsou černé, ale pod světlem jsou průsvitné a podobné velmi tmavému kouřovému křemenu (morion) s olivově zeleným odstínem. Tyto tektity jsou obecně malé (méně než 100 gramů) s velkým procentem tektitů vážících méně než 10 gramů.

Africké tektity – ivority – byly objeveny při těžbě zlata poblíž města Ahakoumoekrou na Pobřeží slonoviny. Jejich věk se odhaduje na 1,2 milionu let. Dosud jich bylo nalezeno něco pouze přes 200 kusů. Další hledání je obtížné, protože k nim došlo ve zlatých dolech, které již nejsou využívány, a nacházejí se v oblastech nepřístupných v džungli.

Na hranici mezi Egyptem a Libyí je přibližně 28 milionů let staré libyjské pouštní sklo, v barvách od žluté, medové, přes průhledné a tmavé. Sklo v libyjské poušti poprvé objevil a popsal Patrick Clayton v prosinci 1932. Zvláštní n něm je především to, že obsahuje velmi malé množství vzduchových bublin. Pro výrobu takového skla je nutná teplota tání vyšší než 1750 ° C a například sklo na skleněnou kuličku o průměru 3 cm by se muselo tavit přibližně 50 dnů, aby z ní zmizely všechny vzduchové bubliny větší než 2 mm! K dnešnímu dni neexistuje žádná teorie, která by dokázala vysvětlit okolnosti vznik takového skla v libyjské poušti. Odhaduje se, že v současné době, po erozi, váží celková hmota libyjského skla přibližně 1400 tun a původně ho bylo 10 000 tun. Není pochyb ani o tom, že takové sklo existuje pouze na jediném místě na Zemi.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Když mrtví bojují

Na druhé straně zeměkoule, v Americe, byly v Kolumbii objeveny zelené a světle hnědé sklovité nerosty (tzv. glazury) – columbity, které ne všichni vědci klasifikují jako tektity. Nacházejí se v smaragdových dolech. Nejstarší, asi 35 milionů let staré, jsou bediasity, nalezené v Texasu, a georgiaity v Georgii v USA. Glazura, objevená na Haiti o stáří 65 milionů let, dosud nebyla uznána jako tektity.

Libyjské pouštní sklo

V Austrálii a v západní Tasmánii se tektity vyskytují na ploše přes 8 000 km², jsou tmavé barvy a jejich věk se odhaduje na přibližně 700 000 let. Charles R. Darwin (1809-1882) byl první, kdo tyto australské tektity – australity – popsal. V roce 1910 po něm byly pojmenovány jako Darwinovo sklo (Darwin Glass). Vyskytuje se 26 km jižně od Queenstownu. Australity byly domorodcům známy již v prehistorii, a byly používány k výrobě předmětů náboženského uctívání.

Tektity v Asii a Austrálii se od sebe velmi liší tvarem. Nejcennější a nejvyhledávanější jsou australity ve tvaru oválu a koule. Jejich ceny se pohybují až po několik set dolarů za kus.

Kde se tektity vzaly?

Existuje celkem asi 35 různých teorií o původu a tvorbě tektitů, od té první z roku 1788 až do současnosti. Podle může jít o

  • sklo z pozemských sopek
  • odpad prehistorického sklářského průmyslu
  • sklo, vzniklé pádem meteoritu
  • roztavené zbytky kamenných meteoritů
  • produkt sopek na Měsíci
  • měsíční hornina, kterou z Měsíce vytrhl dopad meteoritu meteoritického dopadu na Měsíc, přičemž vymrštěný materiál dolétl až na Zemi
  • kameny roztavené při pádu meteoritu nebo komety na Zemi.

Otazníky zůstávají

I když se zdá, že původ tektitů je tímto výběrem teorií vyřešen, řada odborníků v oblasti geologie a výzkumu meteoritů a tektitů zmiňuje následující nesrovnalosti:

  • Tektity se na Zemi vyskytují pouze mezi 50° jižní šířky a 50° severní šířky. Nikde jinde. Proč?
  • Tektity jsou tak kvalitní „sklo“, že nemohou být produktem náhlého vysokého tlaku a teploty v důsledku dopadu meteoritu. Při prvním výbuchu atomové bomby 16.7.1945 v poušti Alamogordo v Novém Mexiku, žár výbuchu vytvořil z písku také rozsáhlou plochu pouštního skla – dostal název podle kódového názvu této akce „Trinity“ – trinit. Vytvořila se však špinavá a neprůhledná glazura.
  • Tektity, které známe, vznikly v kenozoické éře – v období mezi 35 miliony a 700 tisíci lety a jen na několika místech na Zemi. Proč ale neexistují tektity starší anebo mladší? Meteority přece na Zemi dopadaly předtím i potom. Proč nevytvářely tektity?
Mohlo by vás ještě zajímat:  Slunce mělo bratra!

Především ale inženýrům ve sklářském průmyslu není znám způsob, jak získat takto kvalitní sklo za tak krátkou dobu, tj. téměř bleskově při dopadu nějakého tělese na Zemi.

Darwinovo sklo

Kosmodrom mimozemšťanů?

Tyto otazníky daly pochopitelně vzniknout i řadě fantastických hypotéz. Jen si to představte: Z trysek motorů vesmírného korábu vyšlehly plameny a žhavé plyny udeřily do písčitého podloží. Žár spekl písek do souvislé skelné plochy, ale drobné kamínky, které se obrovským žárem přetavily ve sklo, se rozlétly do širokého okolí. Expedice z dalekého vesmíru opouštěla naší planetu. Našla zde rostliny a živočichy, ale po člověku ještě ani stopa.

Tak možná vznikly vltavíny a jiné tektity, podle romantických představ milovníků záhad. Souvislá skelná plocha někde přetrvala, třeba v Libyjské poušti, jinde nikoli. Ale sklovité kamínky zůstaly, a postupně je pohřbily další půdní vrstvy.

To by vysvětlovalo, že tektity vznikly jen v určité době a jen někde.

Pozůstatky vesmírných válek?

Indická mytologie, eposy Mahábhárata a Rgvéda, vypráví o obrovských válkách, ve kterých byly použity záhadné zbraně, podobné jaderným.

Mohly by tektity být hmatatelné následky těchto válek bohů, které lze vyzvednout a prozkoumat? Není právě toto odpovědí na dosud nezodpovězené otázky jejich podivného vzniku, složení a nesouladu s čímkoli známým na Zemi? Možná dokonce pocházejí přím z těchto kosmických lodí a jejich trosek…

Zatím je to teorie dobrá stejně jako jakákoliv jiná.

-skm-

Obr.: wikipedie, www.logicalhindu.comgreat-vimana-lord-shiva-saubha-vimana, www.mineralatlas.eu, www.crystalage.com, www.worthpoint.com, www.etsy.com

 

 


Štítky: , , , , , , ,





Mohlo by se vám líbit