Tajemství zelené hůlky trvá dodnes

ARCHIV / KURIOZITY / SVĚTOVÉ ZÁHADY / TAJEMNO A EZOTERIKA / 22. 5. 2021

Tento pozoruhodný artefakt, doslova jako z pohádky, se objevuje v souvislosti s osobou Nikolaje Nikolajeviče Tolstého (1823 – 1860), staršího bratra slavného spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého (1928-1910). Údajně si jej vymyslel. Tomu však lze uvěřit jen těžko.

Lev Nikolajevič Tolstoj (vlevo) se svým starším bratrem Nikolajem

Příběh o zelené hůlce začíná tím, že Nikolaj Tolstoj, když mu bylo asi 10 let, si hrál se svými mladšími bratry a s ostatními dětmi a řekl jim, že do zelené hůlky vyřezal tajemství univerzálního štěstí. A také to, že zná tajemství, které, když vejde ve známost, učiní všechny lidi šťastnými, nedostanou žádnou nemoc, nebudou mít žádné nepříjemnosti, nikdo se nebude na nikoho rozčilovat a zlobit, všichni se budou navzájem milovat a stanou se bratry mravenci….

Štěstí zakopané v lese

Toto tajemství Nikolenka, jak mu v rodině říkali, vyřezal do zelené (tedy patrně dřevěné) hůlky a zakopal ji v lese u silnice, na okraji rokle Starý Zakaz v Jasné Poljaně. Bratři věřili tomu, že pokud zelenou hůlku nikdo nevykope, tak se opět vrátí na zem dobro.

Kromě této hůlky tu byla ještě také Fanfaronova hora. Na ni se chystal Nikolaj odvést své bratry, pokud splní všechny stanovené podmínky pro výstup na tuto horu – stát v rohu pokoje a nemyslet na ledního medvěda, chodit mezi mezerami podlahových prken a neudělat chybný krok a třetí, snadná – během roku nespatřit zajíce. Nezáleží na tom, zde je živý či mrtvý nebo třeba pečený. Kdo splní tyto podmínky, a další následující, ještě těžší, které si Nikolaj prozatím nechal pro sebe, dostane odměnu ještě větší. Splní se mu, cokoliv si bude přát, ať to bude cokoli.

Fanfaronova hora

Lev Tolstoj na to vzpomíná takto: „Pamatuji se, že jsem stál v koutě a snažil se nemyslet na ledního medvěda. Ale ať jsem se snažil sebevíce, nemohl jsem si pomoci a musel jsem přemýšlet o ledním medvědovi.“ A protože to zřejmě nedokázal ani žádný z jeho bratrů, výstup na Fanfaronovu horu se nekonal, natož splnění jakéhokoliv přání.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Nové objevy v Údolí smrti v Jakutsku. Byly to plazmoidy?

Stála za vším jenom bujná Nikolajevova fantazie, nebo i něco víc, třeba nějaké poselství z „jiných světů“? Motiv kouzelné hůlky či hole je v pohádkách a bájích tak častý, že tady se zdá být inspirace jasná. Podobně Fanfaronová hora – kolik různých hor už jen museli všichni ti pohádkoví hrdinové zdolat! A proč bratři mravenci? Jako dospělý, se Lev Tolstoj domníval, že jeho bratr se tady inspiroval v příbězích o zednářích a Moravských bratrech, jejichž název jen jako dítě nechápal a proto zkomolil na Mravenčí bratry.

Hrob Lva Tolstého v Jasné Poljaně

Dětská hra, která by normálně odezněla s dětstvím a už se nikdy nevrátila. Anebo mytické poselství? To spíš, protože příběh o zelné hůlce měl takovou „sílu“, že Lva Tolstého provázel po celý život, až do smrti. A dokonce ještě déle. Když spisovatel cítil, že se jeho život pomalu chýlí ke konci, opakovaně žádal, aby byl pohřben tam, kde Nikolenka zakopal svou zelenou hůlku. A tak se také 23. listopadu 1910 stalo.

Během pohřbu ruský divadelní režisér Leopold Suležirckij vyprávěl přítomným o zelené hůlce a vysvětlil, proč byl Lev Nikolajevič pohřben na tak neobvyklém místě. A protože Tolstoj byl pro svůj protináboženský postoj exkomunikován z církve, nahradil příběh o zelené hůlce obvyklé kázání kněze.

Existovala ona zelená hůlka doopravdy, nebo si ji Nikolaj jen vymyslel? A skutečně přinese na svět dobro, pokud nebude vykopána? Nezbývá nám, než stejně jako bratrům Tolstojovým věřit, že jednou ano. Snad.

Jitka Lenková, obr.: Pixabay (Thanapat Pirmphol), wikiway, archiv autorky

 

 

 


Štítky: , , , , , , , ,





Mohlo by se vám líbit