Proč piráti zakopávali své poklady

ARCHIV / KURIOZITY / NEJČTENĚJŠÍ / SVĚTOVÉ ZÁHADY / 1. 6. 2021

Příběhy o pirátech a jejich pokladech stále žijí v románových a filmových dílech a jsou ideálem dobrodružných povah. Proč ale piráti své poklady zakopávali? Proč si nežili na vysoké noze? Ale i tak se jim dařilo žít lépe než mnohým boháčům. Platili však za to vysokou cenu…

V roce 1881 vydal tehdy třicetiletý Robert Louis Stevenson (1850-1894) nesmrtelný příběh „Ostrov pokladů“, a vytvořil barvitý obraz pirátské mytologie, která stále podněcuje fantazii mladých a dobrodružných povah. Pirátské poklady, o kterých Stevenson psal, však nebyly vůbec vymyšlené.

Velké problémy

Pirátské poklady jsou na jedné straně přelud. Když si přečtete knihy „Ostrov pokladů“ od R. L. Stevensona nebo „Zlatý brouk“ od Edgara Alana Poea, nutně dojdete k závěru, že zakopávání pokladů je celkem zbytečné. Peníze a majetek se přece musí nějak použít. Ale když se seznámíme se způsobem života pirátů, tak zjistíme, že to zase není až tak nesmyslné opatření. Proč?

Po úspěšném lupu měli piráti spoustu peněz. Ale – měli i velmi velké problémy s legalizací tohoto kapitálu. Známe pouze několik případů, kdy se tito zločinci, kterými bezesporu byli, vrátili domů, a nějak se uplatnili v normálním, civilním životě.

Jedním z těch, kterým se podařilo naloupené bohatství legalizovat a nemusel tedy nic zakopávat, byl Francis Drake (1540 – 1596), který se proslavil svými úspěchy, byť pirátskými, v boji se španělskou flotilou. Měl zvláštní kontakty s královnou Alžbětou I. z Tudoru. A byl to také velmi obezřetný člověk. V září 1580, když se vrátil ze své cesty po světě, se mu nepodařilo získat audienci u královny. Připlul tedy raději do Plymouthu, ale údajně kvůli moru zakotvil před přístavem, a poslal svého důvěrníka, hráče na trumpetu Johna Brewera, ke královně, aby zjistil, jak Její Veličenstvo reagovalo na jeho útoky proti Španělům a lodím jiných států. Zároveň ale v noci z jeho lodi „Golden Hind“ přepravovaly čluny něco na břeh. Takto to pokračovalo dva týdny, dokud se Brewer nevrátil a hlásil, že královna dala zelenou. Teprve potom sám Drake odjel do Londýna a absolvoval audienci u královny, během níž dostal volnou ruku pro své další akce.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Nepolapitelný ostrov

O několik dní později nastoupili na jeho loď královští úředníci a sepsali obrovské bohatství, které poté Drake osobně dovezl do Londýna, a předal do královské pokladnice. A po nějaké době se již Sir Francis Drake najednou stal nejbohatším mužem v Anglii. Nutně vyvstává otázka: Kolik zlata bylo původně na jeho lodi? Kolik se mu podařilo včas ukrýt? Ale dobře si spočítal, že přízeň a milost královny ho bude něco stát. Rozum zvítězil nad chamtivostí.

Sex, přepych, lahůdky

Nikdo si neodepře radost ze života, dokud nemusí. Pro piráty jejich řemeslo nebylo jen loupením, ale do jisté míry to i sociální alternativou. V tehdejší společnosti se za žádných okolností nemohli postavit na roveň vrchnosti a šlechticům, ale na moři to možné bylo. Jak se to projevovalo, samozřejmě kromě kapes plných zlata?

Samozřejmě nejprve pěkným oblečením. Lidé tehdy běžně žili s jedněmi kalhotami, jednou košilí a jedněmi botami, na zimní oblečení museli dlouho šetřit. Ale piráti měli pěkné a nové oblečení ze zajatých obchodních lodí a podle hesla „šaty dělají člověka“ se mohli aspoň někde ukázat, že jejich životní styl je příjemný. Dělali to tak i sami před sebou.

A za druhé, začne se luxusně jíst. Piráti se prostě oddávali nestřídmé žravosti! Mohli ochutnat takové pokrmy, jaké v Londýně dosud nikdo neviděl – ústřice, želví polévky a to nejjemnější krabí maso, banány, avokádo a jiné exotické ovoce… V Londýně nebo v Paříži, o vnitrozemí ani nemluvě, si to nemohl dovolit ani mnohý aristokrat – takové produkty stály spoustu peněz.

A třetí věcí, která kromě peněz, oblečení a chutného jídla přitahovala lidi k pirátskému řemeslu, byl sex. Co mohli v tomto ohledu dostat námořníci dostat někde v Bristolu nebo na břehu Temže? Ženy ze špinavých nevěstinců, kde za týden utratili všechny své peníze a mohli se znovu vydat na moře bez jediného krejcaru.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Upíří princezny a děsivý Vij s víčky až na zem

Ale v Západní Indii se jim otevřel naprosto luxusní sexuální ráj – krásné domorodé dívky z Karibiku, kreolské ženy, Indiánky… Ano, i vidina nezávazného a snadno dostupného sexu byla hnacím motorem v historii velkých geografických objevů. Evropané objevili nejen nové země, ale dostali také nové erotické podněty. A to byla silná motivace k objevování neznámých území.

John Aver

Chudí boháči

Stále existují výstředníci, kteří se v dnešní době snaží najít pirátské poklady na ostrově Panny Marie poblíž Madagaskaru. Zlaté mince byly také nalezeny na přístavišti alžírských pirátů objeveného v roce 2000 na jihu Irska. Ale po pirátských pokladech nebažili lidé jen dnes. Už současníci pirátů snili o tom, že získají hromady pirátského zlata, a mnozí by za to prodali i svou duši.

A pirátské zlato skutečně existovalo! Například, když vojáci pochytali piráty z posádky slavného kapitána Kidda (1655-1701), ukázalo se, že námořnické truhlice každého z nich obsahují 1000 nebo více liber. Což v té době byly úplně šílené peníze, za které si člověk mohl koupit velkou usedlost či dům a žít ve velkém stylu. Takovou sumu si mohla za roky čestné a neposkvrněné služby vysloužit jen anglický generál. A to byly jen peníze. Do rukou pirátů se dostaly i jiné cennosti, šperky a také diamanty. Jenže – legalizace takového jmění byla vždy obtížná. A to byl hlavní kámen úrazu pirátského řemesla.

Protože když máte v kapse diamanty, a ne peníze, zemřete hladem, protože vyměnit nebo vybrousit drahé kameny legálně a bez rizika není snadné. A místní obchodníci vás úplně oholí. Takové bohatství bylo také těžké přivézt domů. V oblasti mysu Dobré naděje byly britské vojenské námořní hlídky, které prohledávaly jakoukoli podezřelou loď a podivné „cestující“ na palubě. Ale i když se podařilo poklad provézt do na pevninu, problémy teprve začínají.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Kam se ztratilo zlato Inků? Podle legend září zeleným světlem…

Připomeňme legendu o „madagaskarském králi“, slavném pirátovi Johnu Averym (1653-1699), jehož hlavní částí majetku byly právě diamanty naloupené v Indii. Averymu se podařilo uprchnout před spravedlností a „zakotvit“ v zapadlém zázemí na severu Britských ostrovů. Pak se pokusil poslat diamanty obchodníkům v Londýně. Neriskoval samozřejmě vyhlášená jména, ale podřadné chudé překupníky. Ale ti nebyli o nic méně vypočítaví, o nic méně prohnaní a neméně chtiví peněz než sám Avery. Výsledkem bylo, že pirát zůstal bez diamantů i bez peněz. Zemřel v bídě, a škemral u kolemjdoucích o peníze na sklenku rumu. A to byl kdysi majitelem obrovských pokladů. Přesně tak, jak to popsal Stevenson v Ostrově pokladů. Nebylo pak lepší své bohatství někde zakopat a čekat na vhodnou příležitost, jak si ho užít později? V řadě případů však tato příležitost nikdy nepřišla a některé tyto pirátské poklady čekají na své šťastné nálezce dodnes.

-skm-, obr.: swww.mural-wallpaper.com, www.pirateshowcancun.com, www.knizniklub.cz


Štítky: , , , , , , , , , , ,





Mohlo by se vám líbit