CBD-konopi

Opravdu lidé cestují časem?

Báje, mýty, legendy, pověsti / Různé / Světové záhady / 31. 10. 2020

Historky o tajemném zmizení těsně souvisí s tématem o pohybu v čase populárním nejen mezi autory sci-fi knih, ale i mezi šarlatány a autory bulvárních plátků.

Ve většině případů velmi vágní příběhy nemohou být ověřeny, ale někdy se lze dobrat jejich kořenů. Úmyslné a náhodné zkreslení při přepisování může narušit legendu, ale ne natolik, aby ztratila základní námět.

Jakmile se objeví v nějakém chytrém mozku, nebo na stránkách bulvárního tisku, ona nakonec spadne, protože jde o anonymní příběh, do knih „výzkumníků neznáma“.

New York minulosti. Mohou jeho obyvatelé „propadnout“ časem k nám?

Přišel z minulosti?

„V listopadu 1952, ve večerních hodinách na Broadwayi auto srazilo neznámého muže. Zemřel na místě. Řidič a svědci tvrdili, že oběť se objevila na ulici, náhle, jako by spadla z výše.“ Tělo bylo odvezeno do márnice. Policie si všimla, že oběť byla oblečena do obleku starého střihu. Ještě více je však překvapil její občanský průkaz, vydaný před 80 lety. V kapse oběti objevili vizitku označující profesi – prodavač.

Jeden z detektivů zkontrolovat adresu na vizitce, a zjistil, že tato ulice byla asanována a z města zmizela více než před půl stoletím …

Ve starém policejním archivu policisté prověřili seznamy obyvatel v této oblasti na konci 19. století. Tam i našli tajemného prodavače – jméno i adresa souhlasila s vizitkou. Další pátrání směřovalo k lidem s tímto příjmením žijící v New Yorku a podařilo se najít starou ženu, která tvrdila, že její otec zmizel před 70 lety za záhadných okolností – šel na procházku po Broadway a už se nikdy nevrátil. Stará paní předala policistům i fotografii, na které je zachycen mladý muž, překvapivě podobný muži, kterého srazilo auto, usměvavý, držící na rukou děvčátko. Na fotografii bylo uvedeno datum – duben 1884.

A nebyl sám

Odkud se tento příběh vzal? Jejím primárním zdrojem byl článek Ralph Hollanda v okultním „Časopise hraničních studií“, kde se píše:

„Jednou večer v červnu 1950 byl v ulicích u Times Square v New Yorku viděn podivně oblečeného muže – a to se nakonec stalo nejvíce matoucí záhadou v historii policie v New Yorku. Kapitán Hubert V. Riym tehdy pracoval při pátrání po pohřešovaných osobách a aktivně se zapojil i do tohoto případu. Nyní je v důchodu a jelikož nedisponuje žádnými podklady k tomuto případu, nemůže vždy uvést přesná data a adresy.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Obři v Patagonii. Kam se poděli?

Nicméně základní údaje si Riym pamatuje. Bylo to někdy v polovině měsíce, kolem 23, 15 hod. – v době maximálního provozu na ulicích poté, co na skončila divadelní představení. Ten muž byl starý 30 let a nejvýraznějším prvkem jeho podoby, kromě oděvu, byly luxusní vousy vyšlé z módy už před mnoha lety. Měl na sobě hedvábný cylindr a plášť s obšitým okrajem a knoflíky na zadní straně a vestou s výstřihem a klopami. Černé vyžehlené kalhoty bez záložek doplňovaly vysoké boty s knoflíky.

Nikdo neviděl, odkud tento muž vyšel na ulici. Svědkové ho nejprve viděli, jak stojí uprostřed přechodu přes ulici a zírá na semafory, jakoby je nikdy neviděl. Pak si všiml provozu a začal horečně vyhýbat autům, aby jim nespadl pod kola. Policista z rohu křižovatky zmateného muže viděl a chtěl ho odvést na bezpečné místo, ale muž se náhle vrhl směrem k chodníku a srazilo ho taxi. Když ho zvedli, byl už mrtvý.

Pracovníci márnice nepovažovali oblečení mrtvého nejprve za nic divného, setkali se už s mnoha podivnostmi. Ale jakmile došlo na obsah kapes, úžas nebral konce. Byl v nich např. žeton z mosazi na jedno pivo za pět centů, přičemž tuto značku piva už nikdo nepamatoval. Dále se našly stvrzenky na „kontrolu livreje na Lexington Avenue“ a „krmení koní a čištění kočáru za tři dolary.“ Název stáje v adresáři uveden nebyl. Kromě toho měl mrtvý u sebe kolem 70 dolarů v bankovkách starého typu a dva cenné papíry – zlaté certifikáty.

K určení identity mrtvého pomohly vizitky na jméno „Rudolf Fents“ s adresou na Páté Avenue a dopis se stejným adresátem a adresou a s razítkem „Philadelphia, červen 1876″. Žádná z těchto věcí neměla žádné známky takového stáří, vypadaly jako současné.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Záhadné létající disky Inků a tajemné věže chulpa

Onen obchod na Páté Avenue se daný obchod skutečně podařilo nalézt a jak si vzpomínali jeho současní vlastníci, obchod tam byl vždy. Žádný z nich ani neslyšel o Rudolfu Fentsovi a toto jméno nebylo ani uvedeno v telefonním seznamu. Kontrola otisků prstů, jak v New Yorku, tak i ve Washingtonu, byla neúspěšná. A nikdo ani mrtvého muže v márnici nesháněl, nikomu nechyběl.

Úspěšné pátrání

Ztotožňování osob je tou nejběžnější policejní prací

Kapitán Riym pokračoval v šetření studiem starých telefonních seznamů a hledal jméno „Fents“. A konečně, v adresáři z roku 1939 našel jméno Rudolf Fents, Jr. V domě, kde žil, si na Fentse dokonce i vzpomněli bylo mu asi 60 a pracoval v bance nedaleko. Odešel do penze v roce 1940 a odstěhoval se a od té doby dob o něm neslyšel. V bance se Riym dozvěděl, že Fents zemřel před pěti lety, ale jeho vdova stále žije na Floridě. Když se jí na vše dotázal, sdělila mu písemně, že otec jejího manžela, tedy její tchán, záhadně zmizel na jaře roku 1876. Došlo k tomu tak, že manželka Fentse seniora, tedy tchyně této paní, neměla ráda, když její manžel kouřil v domě, protože pak zapáchají záclony. Proto měl Fents zvyk každý večer, asi v 10 hodin, jít na procházku ven a přitom si vykouřit poslední doutník toho dne. Jednou v noci šel ven jako obvykle a už se nikdy nevrátil. Jeho rodina tehdy vynaložila spoustu peněz na jeho nalezení, ale Fents jakoby se do země propadl.

Kapitán Riym potom objevil Rudolfa Fentsa v seznamu pohřešovaných osob z roku 1876. Adresa souhlasila s tou na vizitce a dopisu, Fentsovi bylo podle popisu 29 let a nosil kníry. Popis jeho oblečení, v němž byl viděn naposledy, souhlasilo s oblečením zatím neznámé oběti.

Přesto je případ je stále považován za „neobjasněný“. Kapitán Riym se totiž neodvážil zanést výsledek svého soukromého vyšetřování do úředních aktů. Pokud by to udělal, okamžitě se ocitl na vyšetření v blázinci. Copak může člověk jednoduše zmizet v roce 1876 a najednou se objevit nezměněný o 74 let později?“ A jak by to mohlo bát jinak?

Mohlo by vás ještě zajímat:  Nejzáhadnější místa ČR: Děsivá ruina, Šibeniční vrch i poklady moravských hradů

Dvě části legendy okamžitě nutí k přemýšlení

Za prvé, 70 dolarů v poměrech roku 1876 byla velmi velká suma, protože velmi pěkný měsíční plat byl v nejlepším případě 50 USD, a pak ještě ty zlaté certifikáty. Proč by si dotyčný bral s sebou tolik peněz, když si šel jen prostě ven zakouřit? Za druhé, pokud Riym nenapsal nic do úředních listin, proč si uvedl, že je nemá, aby si osvěžil paměť?

A to ještě není všechno. Na žádost ufologa Chrise Obeka veřejná knihovna v New Yorku a knihovna státu New York prověřila telefonní seznamy z let 1939 – 1941 není v nich uveden ani Hubert Riym ani Rudolf Fents. Newyorská policie dále potvrdila, že „kapitán Riym“ nesloužil v oddělení pro hledání pohřešovaných ani policie jako takové. Autor článku, Ralph Merridet Holand (1899-1962), byl proslulý milovník beletrie. Po mnoho let působil v Národní federaci fanoušků beletrie a nakonec se stal jejím prezidentem. V roce 1935 vydal také několik čísel časopisu „The Science Fiction Review“ a v roce 1958 byl redaktorem prvního vydání „Fantasy Aspects“. Co když si celou historku prostě jen vymyslel? A protože to udělal chytře, přežívá v různých podobách dodnes a stala se předlohou pro další podobná vyprávění.

Cestování časem ve skutečnosti?

Problém cestování časem do minulosti i budoucnosti je otázkou častých úvah i složitých výpočtů fyziků i astronomů. Snad nejznámější a nejsrozumitelnější možností takového cestování je prostup tzv. „červí dírou“, kdy by bylo možné jakýmsi tunelem projít vzdálené oblasti ve vesmíru porušením topologie prostoru.

Muselo by se ale zároveň i vyřešit několik „drobných“ problémů – především porušení příčinných vztahů, kdy by teoreticky mohl zabít sám sebe, resp. své dřívější já, nebo některého ze svých předků a pak by nepřišel na svět ani on sám. Podle všeho tak zatím budeme cestovat jen v naší fantazii, do jejíž říše zřejmě patří i výše uvedená historka.

-skm-

Obr.: gsites14.com, www.tribpub.com, www.flexyourrights.org

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Štítky: , ,





Mohlo by se vám líbit