CBD-konopi

Mimozemšťané mezi námi. Jsou to hlenky?

Svět zvířat / Světové záhady / Vesmír, UFO a mimozemšťané / 12. 11. 2020

Primitivní organismy nepříliš lákavého vzhledu balancují na pomezí říše rostlinné a živočišné. Nejdřív je jako houby zkoumali mykologové, nyní jako prvoky zoologové. Potkat se s nimi můžeme dokonce i v našich lesích. Naštěstí však nejsou člověka nijak nebezpečné. A dají se s nimi dělat zajímavé pokusy.

Hlenka zvaná vlčí mléko

Hlenky, s nimiž se lze setkat na všech místech zeměkoule, tedy rovněž i u nás, v sobě do jisté míry spojují vlastnosti zástupců z říše hub i živočichů, i když nejsou blíže příbuzné ani jedné z těchto říší. Dříve se tradičně řadily mezi houby, v současné době zase mezi prvoky. Možná by v systému živých organismů dokonce měly mít svou vlastní říši. Možná na to i dojde, protože jejich výzkum stále pokračuje.

Najdou cestu v bludišti a lezou na pařezy

V poslední době se hlenky (též slizovky, lat. Mycetozoa nebo Eumycetozoa) staly objektem množství pokusů, kupříkladu v Japonsku. Vědci při nich s údivem zjistili, že se tyto jednobuněčné organismy dovedou nejen shlukovat a v podobě tzv. plasmodia vytvořit vlastně jakýsi přechod k organismům mnohobuněčným, ale umí také v uměle vytvořeném bludišti nalézt nejkratší cestu za potravou. K té se pak dovedou cíleně přesunovat poměrně vysokou rychlostí jeden až tři centimetry za hodinu. Potravu následně zalijí svým tělem a zkonzumují pomocí tzv. fagocytozy. Živí se zejména bakteriemi a jinými mikroorganismy a v přírodě tak v podstatě plní funkci uklízečů. Některé hlenky však dokáží pozřít i něco většího, například plodnici houby. A ve vlhkém počasí dokonce vylézají například na pařezy a vlhké kameny, kde se zřejmě za této situace cítí z nějakého důvodu lépe.

Inteligence bez mozku

A nejen to – ačkoliv hlenky nemají „regulérní“ mozek ani nervovou soustavu, vykazují určitou formu inteligence, protože jsou schopny učit se a vytvářet si podmíněné reflexy. A když se potkají dvě hlenky stejného druhu, splynou v jednu. Disponují také zvláštní schopností komunikace, dokážou si předávat informace ohledně potravy nebo případného hrozícího nebezpečí.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Tajemství našich polibků. Co všechno prozradí?

Kromě toho tento „sliz“, který většinou na svých procházkách přírodou či houbařských výpravách nevšímavě míjíme kupříkladu ve formě barevného povlaku na spadaném listí, je nebývale adaptibilní.

Plodničky hlenek vedly původně k jejich zařazení mezi houby

Tělo hlenkv podstatě představuje pouze jedna jediná, gigantická buňka s mnoha jádry. S prostředím, ve kterém se nachází, dokonale splývá a přizpůsobuje se mu. Hlenky se proto vyskytují v mnoha barvách i tvarech a dokáže tak přežít jak v deštném pralese, tak například rovněž i na rozpálené poušti. V Evropě žije několik set druhů hlenek a celosvětově existuje přibližně tisíc druhů těchto skutečně neobyčejných organismů.

Vesmírní cestovatelé?

Za nepříznivých podmínek, kdy hlenka kupříkladu nemá dostatek vláhy, se změní v tvrdý útvar, tzv. mikrocytu, a trpělivě čeká na zlepšení situace. Podobně se zachovají, když cítí, že se blíží nějaké nebezpečí a vyhodnotí, že se mu nedokážou bezpečně a včas vyhnout. Potom potahují své tělo nestravitelnou a pevnou slupkou. V této podobě by zřejmě hlenky mohly cestovat i vesmírem a možná že se na Zemi dostaly právě takhle. Pro to ostatně svědčí i všechny výše uvedené zvláštnosti těchto záhadných organismů, především pak jejich nezařaditelnost do „pozemské“ biologické systematiky. … Přistály tedy snad kdysi dávno na Zemi hlenky společně s nějakým vesmírným tělesem, kupříkladu s meteoritem a našly zde svůj nový domov?

Roztodivné tvary plodnic hlenek

Petr Matura

Obr.: wikipedie, Science Source, www.nefsg.co.uk

 


Štítky: , , , ,





Mohlo by se vám líbit