CBD-konopi

Leonardo da Vinci, tajemství neberou konce

Světové záhady / Záhady minulosti / Ztracené vědomosti / 5. 11. 2020

Velká renesanční epocha lid­ských dějin vrcholící v šestnác­tém století bývá také nazývána érou géniů. Zrodila osobnosti ja­ko byli například Kolumbus, Vasco da Gama, Magalhaes, ale i Gutenberg a hlavně Michelangelo, Raffael a Leonardo da Vinci, jehož tajemství nejsou úplně odhalena dodnes.

Leonardo da Vinci, čili „z Vinci“ se narodil v toskánském městečku Vinci ro­ku 1452. Vyrůstal uprostřed nád­herné přírody, která se stala jeho největší láskou a učitelkou. Po­znanou skutečnost pak ověřoval v knihách.

Předčil svého mistra ještě jako jinoch

V sedmnácti letech jej otec vzal do Florencie, nových Athén Evropy. V dílně florentinského mistra Andrea Verrocchia získal potřeb­nou technickou zručnost, naučil se poznávat a zobrazovat věci i přírodu kreslířsky objektivně a funkčně. Záhy převyšoval ostatní žáky a dokonce i samot­ného učitele. Když mu byl svěřen úkol namalovat postavu klečícího an­děla v obraze Křest Kristův, dal mu Leonardo novou dimenzi, která vztahovala diváka do děje, což učitelův strnulý styl nedokázal. Říká se, že Verrochio od té doby přestal malovat…

Ve svých 20 letech byl Leonardo přijat do malířského cechu bratrstva sv. Lukáše. Z tohoto období pochází jeho první ověřený obraz „Klanění tří králů.“ Přesto, že je nedokončený, považuje se za mezník ve vývoji novodobého malířství. Florencii, kterou její vládce Lorenzo de Medici přeměnil v aristokratické středisko literárních intelektuálů, opustil Leonardo v roce 1482 ve věku 30 let. Věřil, že dosáhne slávy u dvo­ra Lodovika Mora z dynastie Sforzů v Miláně. Toto město nebylo tehdy centrem velkých umělců, ale hostilo mnoho uče­ných mužů.

Plodné roky v Miláně

V Miláně pobyl Leonardo sedmnáct let. Maloval, modeloval a vědecky pracoval. Z té doby pochází obraz „Madona ve skalách“ a portrét Cecilie Gallerani, známý jako „Dáma s hranostajem,“ ale zejména „Poslední večeře“ v prefektáři milánského kláštera Santa Maria delle Grazie.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Existuje sněžný muž či někdo z jeho příbuzných? Konečně důkaz, že ano!

Miláno se však stal v prvé řadě významným mezníkem v Leonardově vědecké práci. Kolem roku 1485 tady začal připravovat své literami deníky doplňované ilu­stracemi, z nichž se dodnes dochovalo asi sedm tisíc stránek. Toto obrovské dílo Leonardo psal a kreslil nejen jako levou rukou, protože byl levák, ale také zrcadlově a zprava doleva.

Jsou výsled­kem jeho snahy obsáhnout ce­lou přírodu, veškeré dění na ze­mi, ve vzduchu i uvnitř člověka. Nebylo snad oblasti reálných věd, do níž by nebyl pronikl. Je­ho objemné deníky se týkají všeho, co ho zajímalo – geologie, geometrie, mechaniky, anatomie, hudby, astronomie, architektury, psychologie, létání, studií k obrazům, slovních rébu­sů. K tomu se věnoval srovnávací anatomii a krevnímu oběhu člověka, studoval dějiny, vzdu­šné jevy a zákonitosti, ale i vodní stavby, vynalézal a konstruoval nové stroje, stanovil zákon o spojitých nádobách, zákon tíže, zákon o zachování síly, vysvětlil pád těles ještě před Galileem a určil různé další zákony fyzikální, bio­logické, optické, matematické a astronomické. Přímo vášní se mu stala anatomie a létání a jím navržené létající stroje těžší vzduchu, např. vrtulník, mají absolutní svě­tové prvenství a předstihly svou dobu o čtyři sta let, i když ve skutečnosti se nikdy nevznesly.

Pancéřový vůz, zhotovený podle nákresu od Leonarda

Zatajené vynálezy?

Můžeme proto směle říci, že Leonardo byl nejen malíř génius, ale i geniální vynálezce. Nakreslil stovky důmyslných strojů a zaří­zení, z nichž některé nedokáže sestrojit ani moderní technika. Vyzbrojen znalostmi ložisek, tření a převodů, navrhl motory, létající stroje, ale i ponorky a první soustruh. A třeba také něco tak praktického, jako cylindr na olejovou lampu, aby nečadila.

Vrtule podobná lodnímu šroubu, kterou nakreslil roku 1504, začala pohánět parolodě až o čtyři sta let později. Sto let před Galileem navrhl Leonardo hvězdář­ský dalekohled i s náčrtem zařízení pro vybroušení skleněné čočky. Jeho konstrukce pyramidového padáku prokazatelně unesla člověka a až na pevnou tyč pro uchopení se dá srovnat se současnými padáky. Leonardo navrhl i letadlo, jež mělo létat pomocí sily lidských rukou. Na­kreslil rovněž jednu z prvních map světa, navrhl zapalovač, otáčivý jeřáb, černou komoru, parní hrnce, systém vysoušení bažin, stavby pevností a kostelů, tiskařské a textilní stroje, lodě, kulomety, barometry, bagry, ka­nály…

Mohlo by vás ještě zajímat:  Sluneční zázrak zachránil tisíce životů

Jeho nákresy byly přitom tak přesné, že inspirovaly mnohé nadšence k jejich realizaci. Mo­dely strojů sestrojené podle Leonardových nákresů jsou vystaveny v Národním muzeu vědy a technologie v Miláně. A tyto stroje by skutečně také tkaly, tiskly, jezdily, lé­taly, kdyby pro ně měl Leonardo pohon. V jeho době však ještě nebyl objeven ani parní stroj, elektřina ani spalovací motory, musel si vystačit jen se silou stočené pružiny, která má své pochopitelné limity. Je také pravděpodobné, že některé své vynálezy Leonardo úmyslně utajil, protože se obával jejich zneužití.

Vyčítal si, že nevyužil své nadání

Obrovská šíře jeho zájmů byla Leonardovi ale částečně i ke škodě. Zabýval se současné mnoha obory a nemohl se vždy soustředit pouze na jednu věc. Trpěl absolutním nedostatkem času, a to i přes svůj asketický způsob života. Papež Lev X., do jehož služeb tento génius odešel v roce 1513, si jednou postěžoval: „Tento člověk nikdy nic nedokončí!“

Poslední roky života Leonardo prožil ve Francii a zemřel, uprostřed svých tentokrát architektonických studií, na zámku v Cloux u Amboise 2. května 1519. V poslední chvíli života prý Leonardo žádal o odpuštění za to, že nevyužil všech schopností svého ducha a svého umění…

Byl tajným zasvěcencem?

Zájem o osobnost Leonarda byl znovu vzkříšen v úplně jiné oblasti. Kniha Dana Browna „Šifra mistra Leonarda“ („Da Vinci Code“, 2003, zfilmováno 2006), představil geniální osobnost jako tajného zasvěcence, jednoho z těch, co střežili dávné tajemství potomků Ježíše, putující dějinami. Náznaky těchto poznatků, zejména o tom, že Ježíš měl manželku, údajně vtělil do svých obrazů, především „Poslední večeře,“ kde po pravici Ježíše sedí žena, tedy zřejmě Máří Magdalena.

Kniha, označovaná za největší bestseller nastupujícího 21. století se stala předmětem nekritického uctívání, i ostré kritiky a film podle ní natočený nesměl být v řadě zemí se silným katolickým vlivem, např. v Jižní Americe, vůbec promítán.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Šílené a krásné světy slavného architekta

K inspiraci pro svou knihu Dan Brown sdělil, že ji napsal na základě objevených pergamenů z roku 1975 v pařížské Bibliothèque Nationale, a známých jako Les Dossiers Secrets (Tajné sešity). V nich se píše o tajemném řádu Převorství sionské, jehož jedním z velmistrů byl právě i Leonardo. Oficiálně je tato „historka“ vše považováno pouze za fikci, ale je tomu skutečně tak? Co když Leonardo věděl díky členství v nějaké společnosti tohoto druhu mnohem více než jeho vrstevníci a dokonce i víc, než my dnes, jenom to vše pečlivě utajil stejně jako některé své vynálezy?

A co když ještě nějaké jeho deníky čekají někde v nějakém archivu na objevení? Mohly by být třeba ve vatikánské knihovně…Jistě by to nebylo první ani poslední překvapení, které nám tento renesanční génius zanechal.

-skm-

 Obr.  www.wallhere.com, archiv autora


Štítky: , , ,





Mohlo by se vám líbit