Jak si Rusko chtělo posvítit na Zemi

Jak by se vám líbila myšlenka umělého nočního osvětlení z oblohy? Všichni víme, jaký je to rozdíl, když svítí úplněk, než když je úplná tma.

Experiment „Znamja-2“ – reflektor a solární plachta kolem něj

Těch výhod co by to přineslo! Třeba při úspoře nočního osvětlení. A což teprve v místech na severu, kde se v zimě brzy setmí a dokonce nastává i polární noc? A skutečně, v Rusku takový projekt existoval!

Nad kusem Evropy

Dnes už málokdo ví, co to byla orbitální stanice Mir. První 124 tunová družice a velkolepý projekt Sovětského svazu, který byl bezesporu průkopníkem dnešní Mezinárodní orbitální stanice. V roce 1986 byla na oběžnou dráhu vypuštěna základní jednotka stanice Mir. Poté v průběhu času základní jednotka „obrostla“ dalšími moduly umožňujícími různé experimenty.

Jedním z nich byl 4. února 1993 spuštěný experiment Znamja-2. Na stanici byl umístěn reflektor a když se rozsvítil, na obloze na krátkou dobu, asi na 6 minut, zazářilo na Zemi malé umělé světlo pozorovatelné v městech jako Bern, Lyon, Mnichov, Lodž, Praha, Gomel nebo Brest.

Jako Měsíc v úplňku

Ze stanice Mir kosmonauti naopak během experimentu pozorovali světelnou skvrnu na povrchu Země o průměru asi 5 km. Samotný reflektor měl průměr 20 metrů a sestával ze středového světla obklopeného solární plachtou o tloušťce 5 μm. Podle měření německých vědců byla jasnost nového umělého svítidla srovnatelná s jasností Měsíce v úplňku.

Experiment Znamja-2 byl považován za úspěšný a v roce 1999 pokračoval další fází jako Znamya-2.5. Během experimentu se ale reflektor o průměru 25 metrů zachytil o anténu a úplně se neotevřel. A byl naplánován nový experiment Znamya-3 s ještě větším reflektorem o průměru 60 metrů. Jenže v roce 2001 byla orbitální stanice Mir stažena z oběžné dráhy a co z ní neshořelo v zemské atmosféře, zmizelo v Tichém oceánu. Na osvětlení Země z kosmu si tedy musíme ještě počkat…

Mohlo by vás ještě zajímat: Třetina lidí se ocitla v kontaktu s duchy. A věda to ignoruje?

-skm-