Ti, kteří odcházejí, si zachovávají sluch až do posledního úderu srdce. A možná i déle. A věda potvrdila: Lidé, kteří již překročili práh smrti, stále ještě slyší slova rozloučení od rodiny a přátel. Pokud tedy zazní.

Což se samozřejmě i často stává. „Příbuzní a přátelé chtějí zůstat s odcházejícím až do poslední chvíle – říci jim něco, rozloučit se,“ říká Elizabeth Blundon z Univerzity v Britské Kolumbii, která vytvořila studii, publikovanou v časopise Nature, díky níž získala šokující zjištění.

Pokusy s hudbou

Neurologové experimentovali s beznadějně nemocnými, ale statečnými pacienty. Ti, kteří pochopili, že jejich dny se krátí a byli ochotni pomoci i v této situaci pomoci vědeckému poznání. Museli souhlasit jen s jedním – zemřít a mít přitom na hlavě čepici s elektrodami.

Umírajícím, kteří byli ještě při vědomí, vědci pouštěli hudbu a měnili její tóny. Elektrody zaznamenávaly, jak na to mozek reaguje. A ten skutečně určitým způsobem reagoval. Což naznačovalo, že vnímání zvuku stále funguje.

Stejný „hudební program“ byl přehráván stejným pacientům o něco později, když už byli po smrti – ve stavu bezvědomí a bez viditelných známek života. Reakce jejich mozku „před“ a „po“ se příliš nelišil. Jeho křivky aktivity se téměř shodovaly. Až do smrti. Z toho vědci dospěli k závěru, že umírající slyší všechno – až do poslední chvíle. A s největší pravděpodobností rozumí i tomu, co jim bylo řečeno.

Dalším cílem vědců je zjistit, jak dlouho je zachována jejich schopnost vnímání. Může se ukázat, že umírající nejen slyší všechno, ale i cítí dotek. Například ví, že jsou drženi za ruku…

Mozek zesnulého na chvíli ožívá

Němečtí a američtí neurologové z Centra pro cévní mozkové příhody v Berlíně (Center for Stroke Research Berlin) a College of Medicine University v Cincinnati (USA) zase pro změnu zaznamenali velmi silné elektrické pulzy v mozku mrtvých pacientů. Impulsy vyvstaly poté, co lidé přestali dýchat, jejich srdce se zastavila, jejich krevní tlak poklesl a jejich krev nedodávala do buněk kyslík.

Ukázalo se, že „spreading depression“ – jak vědci nazvali tento úžasný, ne-li přímo mystický jev – doprovází každou smrt. Ale co to znamená?

Jak interpretovat posmrtnou elektrickou aktivitu mozku? Lékaři, fyzici, a nábožensky věřící mohou tyto jevy vysvětlovat různě. Znamená to skutečně vědecké potvrzení existenci duše i posmrtného života?

-skm-

Obr.: www.signia-hearing.com, www.sbdsisaikat.wordpress.com, archiv autora

Štítky: duše, sluch, smrt, smysl, život po životě