Askezí ke svatosti. Každý to však nedokáže

Báje, mýty, legendy, pověsti / Ezoterika / Různé / Světové záhady / 14. 1. 2021

Víra a náboženství provázejí lidstvo již od pradávna. Dodržovat pravidla určená církvemi a sektami není často jednoduché a zkrotit vlastní mysl je asi nejtěžším úkolem. Mnohá učení tak začínají nejdříve zkrocením a umrtvením těla, což často vede k extrémům. Řeč je o askezi, která provází jak východní, tak křesťanské náboženství.

Snad nejožehavějším je téma sexu. Věřící lidé se sexem ve své mysli nakonec zabývají častěji, než je zdrávo, a na duchovní život jim tak nezbývá příliš sil. A v tom právě spočívá poměrně hodně problémů.

Šimon Stylita starší

Zrada ve snech

Nevyhnuli se jim ani světci. Například tzv. pouštní otcové, poustevníci, museli ve svém osamění čelit nejen nepohodlí a hladu, ale také tělesným potřebám a sexuální fantazii.

Psychologové se shodují, že potlačování sexuality vede k erotickým snům, které zejména u mužů zákonitě vedou k normálním fyziologickým projevům. Pokud tito svatí muži viděli v takových projevech hřích, vedlo je to často k sebetrýznění, nemytí se, sebemrskačství a dalším podobným praktikám. Čím více budil jejich zanedbaný stav údiv, děs a soucit, tím více byli považováni za svaté.

Začali s tím stoikové

Idea asketismu byla inspirována starověkou řeckou školou stoiků, kteří tvrdili, že bychom měli popírat své nižší smyslové touhy, aby se duše osvobodila. Stoikové se učili potlačovat své emoce i potřeby těla, což je do jisté míry i rozumné. Nic se však nesmí přehánět.

Život na sloupu

Například sekta stylitů (odvozeno od řeckého „stylos“, sloup) byla skupina poustevníků, žijících na vrcholu úzkého sloupu. Nejznámějším z nich je pravděpodobně Šimon Stylita. Ten počínaje rokem 423 n. l. vydržel žít na vrcholu sloupu několik dlouhých let a později si tím vysloužil i blahořečení. Neomezoval se však pouze na život na sloupu. Kromě toho stál na jedné noze a umrtvil své tělo tím, že ho pevně svázal provazy, až se mu zařezávaly do masa. Hmyz požírající jeho odumřelou tkáň mu tím paradoxně zachraňoval život, protože nedošlo k otravě. Měl mnoho následovníků, mezi něž patřily i ženy. Ve dne i v noci všichni stáli a před upadnutím je chránilo zábradlí. S potravou byli závislí na učednících, kteří šplhali za nimi po žebříku. Svatý Alypius prý dokonce na sloupu strávil 67 let.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Ďáblův trojúhelník - brána do jiné dimenze?

Extrémní péče o nemocné

Další praktikou byla záliba v záměrném kontaktu s nemocnými. Tedy nejen pouhá pomoc potřebným, což je jistě chvályhodná ctnost. Například svatý František Xaver nebo svatý Jan z Boha údajně vlastním jazykem čistili vředy a zhnisané rány nemocným.

Masochistická úchylka?

Šimon Stylita mladší

Některé praktiky v sobě nesou prvky masochismu. Například francouzská zakladatelka řádu Nejsvětějšího srdce milovala bolest a utrpení a sama pravila, že má dvě neutěšitelné žízně. Žízeň po svatém přijímání a druhou po bolesti a poníženosti.

Nechybí ani stigmata

Dalším a hojně probíraným fenoménem je fenomén stigmat. Mezi známé stigmatiky patřili například páter Pio nebo svatý František z Asissi. Církev zná na 330 stigmatizovaných, přičemž 60 z nich bylo prohlášeno za svaté. V některých případech jsou jistě stigmata pravá, ale někdy se jednalo i o úmyslná zranění. V takových případech často bývá na vině psychická labilita těchto lidí.

Belgičanka Louise Lateuová je však příkladem skutečné stigmatizace. Při pokusu jí strčili ruku do průhledného skleněného válce, aby k ruce neměla žádný přístup. Přesto došlo na pokožce dlaně k spontánnímu krvácení. Tento příklad byl potvrzen lékaři Belgické lékařské akademie. Vliv mysli na pokožku je dobře zdokumentován a sahá od červenání při rozpacích až k extrémním případům.

Indické extrémy

Křesťanská praxe naštěstí od sebetrýznění a extrémních praktik dávno upustila. V Indii však dodnes existují asketi tohoto druhu. Nalezneme zde muže, kteří si nestříhali nehty tak dlouho, dokud jim neprorostly dlaní, muže, kteří mají tak dlouho zvednutou ruku, až jim odumře, nebo jogíny meditující poblíž rozpálených ghátů, kde se v obrovském vedru spalují mrtví. Ještě začátkem minulého století popisují britští cestovatelé jakousi sektu uctívačů bohyně Kálí, kteří pojídali lidské ostatky, aniž by se jim cokoliv stalo.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Miliony záhadných blesků nad řekou Catatumbo

Všeho moc škodí

Obecně vzato je fascinující, co dokáže lidská psychika a síla lidské mysli. Můžeme však tyto osoby automaticky považovat i za svaté? Není nadměrné poškozování těla stejnou chybou jako nadměrné holdování tělesným požitkům?

Indický asketa

Sám Ježíš zdá se byl zřejmě značně liberální a měl pochopení pro své následovníky. Asi nejlépe se k tomuto problému postavil Buddha, který poté, co si prošel přísnou askezí, nalezl střední cestu mezi světským životním stylem a asketismem….

Petr Matura

Obr.: www.dominicanajournal.org, archiv autora


Štítky: , , ,