Živí potkávají mrtvé. Proč Mayové budovali podvodní labyrinty?

Mayská civilizace / Mystéria / Různé / 16. 5. 2019

Již několik let objevují archeologové neznámý podvodní svět starých Mayů na Yucatanu. Táhnou se od jižního Mexika přes celou Guatemalu až na sever Belize. Dosud ne zcela prozkoumaný, avšak velmi rozsáhlý systém labyrintů s kamennými pyramidami a menšími svatyněmi před nás klade nejednu otázku. Co se tu asi kdysi odehrálo?

„Máme téměř celé schéma podzemních tunelů a labyrintů, ze kterých část směřuje k vodě a část dokonce prochází pod vodními nádržemi“, říká vedoucí archeologických vykopávek Gilermo de Anda. Výzkumu této lokality se za spolupráce s National Geographic věnuje již několik let a nyní se soustředí na chrámy a pyramidy sjednocené systémem labyrintů v blízkosti Merida, hlavního města mexického státu Yucatán.

Mayské podzemní a podvodní labyrinty spojují do jednoho systému 14 jeskyň, z nichž některé jsou zatopené. Postupně se před námi odkrývá gigantický posvátný okrsek, kdy se na jednom místě najednou stavělo jak na povrchu, tak v podzemí. Cílem bylo zřejmě vybudovat jakýsi „model“ toho, čím po smrti prochází duše zemřelého.

Podle mayské mytologie je podzemními tunely musel provádět pes, který jim pomáhal překonávat mnohé zkoušky. Na konci této cesty potom duše konečně mohla přejít do záhrobí. V jedné části komplexu labyrintů tak vědci objevili 90 metrů dlouhou cestu, která je ukončená stavbou ze sloupů a vodní nádrží. A nejen to. „Kameny, obrovské sloupy a sochy kněží, to všechno se nachází výhradně v jeskyních,“ říká Gilermo de Anda. Podle jeho slov se také již několikrát podařilo najít úlomky keramiky a lidské pozůstatky.

Za zvláštnost označují vědci především ten fakt, že z některých jeskyní patřících do tohoto systému lze vyjít na povrch. Podle Williama Saturno z Bostonské univerzity, experta na kulturu mayských kmenů, Mayové věřili v realitu skládající se „z mnohých vrstev“. Východy z jeskyň mohli vnímat jako jakési brány či portály, „spojky“ mezi životem a smrtí, kde bylo možné ztratit živé a najít mrtvé. Je zřejmé, že stavby na povrchu sloužili živým a podzemní prostory byly určeny pro mrtvé. A nejprve byly postaveny chrámy na povrchu a podzemní labyrinty s jeskyněmi s nimi začaly být spojovány až poté, co se mezi Mayi významněji rozšířilo povědomí o tom, jak to vypadá v posmrtném životě.

„Pro Maye měli důležitý společenský i náboženský význam“, tvrdí Saturno. Zcela jistě podzemní labyrinty sloužily k rituálním účelům, co přesně se tam dělo se ale nejspíš nikdy nedozvíme. Sloužily k nějakým zasvěcovacím ceremoniím? Chodili tam lidé rozjímat a hledat odpovědi na otázky, které je zajímaly? Dosahovali pomocí zvláštního a tajemného prostředí podzemí změněného stavu vědomí, který sloužil k jejich dalšímu rozvoji? Hrály ti nějakou roli třeba i halucinogenní nápoje?

Jisté je jenom jedno. Vybudovat takový komplex nebylo ani rychlé, ani jednoduché. Mayové ho stavěli a vylepšovali stovky let. Ty nejstarší části vznikly kolem roku 100 n. l., většina labyrintů byla vybudovaná v letech 250 až 900 n. l., přičemž nejvíce se stavělo v letech 750 až 850 n. l. Kolem roku 1000 n. l. se stopy mayské civilizace ztrácejí a tehdy také skončilo budování labyrintu. Podzemní a zřejmě i posvátné labyrinty tak tvořily důležitou součást jejich kulturního dědictví. Nyní jsme se jeho, leckdy lehce nechápavými, dědici stali my.

(-skm-)
Foto: ArtStation, Ancient Origins, Rush Hour Daily, archiv autora


Štítky: , , , , , , , ,





You might also like