Zažít smrt a znovu se narodit. Jaká tajemství skrývají pradávná mystéria?

Duchovno, spiritualita / Mystéria / 25. 7. 2019

Pochází lidstvo a jeho civilizace z jednoho jediného zdroje, anebo se vývoj člověka odehrával na více místech současně a nezávisle na sobě? Dnes, kdy člověk osídlil již všechny světadíly je takové hledání kořenů lidstva nelehkým úkolem.

Jaké otázky si klade gnosticismus?

Hmotných dokladů v podobě archeologických nálezů zase tolik nemáme. A potom – na jaké období dějin člověka se vlastně soustředit? Máme jít zpátky nějakých deset tisíc, dvacet tisíc let? Tam, kde vznikl Homo sapiens sapiens? Z té doby už nemáme žádné písemné prameny. Objevují se jen podivné shody a náhody, které jako by přece jen ukazovaly na jeden společný zdroj, jakési centrum protocivilizace a také pravíry.

Jedním z projevů této hypotetické pravíry je gnosticismus, víra v mnohém ohledu nejasná, potlačovaná, v křesťanském světě považována časem za kacířskou. O čem vlastně tato víra je asi možné nejlépe pochopit, když se podíváme na otázky, které si gnosticismus kladl. Vyčerpávajícím způsobem je formuloval Klémens z Alexandrie ve 2 st. n.l.:

  1. Odkud jsme a čím jsme se stali?
  2. Odkud pocházíme a kde jsme se ocitli?
  3. Kam spěcháme a z čeho jsme vykoupeni?
  4. Jak je to s naším narozením a jak s naším znovuzrozením?

A kde vzít odpovědi?

Asi vám tyto otázky nepřijdou neznáme, ve filozofii v té či oné podobě kolují už po tisíciletí. Gnosticismus je objevný a jedinečný v tom, jak se na ně pokouší odpovědět. Základem jeho učení byla gnóze, tedy poznání, ať už rozumové, nebo intuitivní dosahované v extázi jako vize. Gnostik byl potom člověk s vhledem do podstaty věci a poznání, čili gnoze, znamená pro člověka spasení, záchranu. Pro úplnost připomeňme, že předpokládaným obdobím vzniku gnosticismu je pozdní starověk, přesněji období začátku letopočtu, a místem jeho vzniku východní Středomoří. I když gnosticismus vznikl v době vzniku křesťanství, není křesťanským učením, vyvíjel se vedle něj a nezávisle na něm.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Byla zkáza Titaniku předpovězena?

Velmi zjednodušeně řečeno, gnosticismus chápe člověka jako „složeninu“ z těla a duše. Zatímco duše je přímo částečkou nejvyššího boha, tělo, stejně jako celý hmotný svět, stvořil nižší bůh. A nesmrtelnou, božskou duši, v tomto svém hmotném světě uvěznil. Jakmile člověk pozná tuto skutečnost, nic mu již nebrání v tom, aby přestal lpět na nepodstatném hmotném světě a svém těle, zavrhl jej a vymanil se z něj. Tím osvobodí svoji duši a navrátí se k nejvyššímu bohu, čímž se znovuzrodí a je spasen, zachráněn, začne nový život.

Orfeus

Jak se dostat do jiných světů?

Na cestě zpět k bohu číhají i nepřátelé. Jsou to nižší bozi, z nichž jeden stvořil i náš hmotný svět a člověka v něm zajal. Je proto zcela proti jeho zájmům, aby mu člověk takto zase unikl. Duše unikající z hmotného světa tak musí překonávat různé překážky a procházet různými sférami, kde se utkává právě s těmto nižšími bohy. Pravý gnostik však ví, že i tito nižší bohové jsou pomíjiví, a proto nad ním ve skutečnosti nemají žádnou moc a není třeba se jich bát. I když nejjednodušší způsob, jak toto provést znovu spojit svoji duši s bohem, je samozřejmě spáchat sebevraždu (anebo se nechat zabít), obecnou popularitu takové řešení přece jen nezískalo. Ke slovu tedy přišlo odříkání se hmotného světa formou askeze a poustevnictví, i náhražková smrt a znovuzrození ve formě zasvěcovací rituálů, mystérií.

Mystéria, a to ještě negnostická, byla pevnou součástí starověkého světa. Antika tak znala například mystéria eleusinská, která se konala na počest bohyně Deméter v Eleusis, několik kilometrů západně od Athén. Mystéria začínala každoročním průvodem z Athén do Eleusiny a jejich účastníci zažili v Eleusině smrt a znovuzrození. Samozřejmě v symbolické podobě, nicméně niterně to byl zážitek zcela jistě mimořádný, ne-li subjektivně opravdový. Podobná mystéria byla vázána i na další bohy starověkého světa – Dionýsa, Kybéle, Osirida, Isis, Sarapise, Atargatise, Adonise nebo Mithru. Účastníci mystérií byli vázání mlčenlivostí a nesměli prozradit nic z toho, co při nich prožili.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Zastavil Archimédes neporažené Římany tajnou zbraní?

Dávná mystéria

Ani starověká mystéria této podobě však nejsou původní. Přepokládá se, že se vyvinula z předhistorických kmenových slavností, jichž se mohli zúčastnit jen dospělí příslušníci kmene. Tato předhistorická mystéria se zřejmě pokoušela pro své účastníky a pro celý kmen dosáhnout jaksi něčeho navíc, jejich součástí mohl být i prožitek mystické smrti. Vývoj od, řekněme, neolitických kultovních obřadů Předního východu před nějakými 10 – 15 tisíci lety přes starověká mystéria až ke gnosticismu se tak zdá být naprosto jasný, a tudíž zcela pochopitelný a uspokojivý.

Tuto iluzi však naruší popis jiného obřadu, z jiného místa a jiné doby, kde zasvěcovaného, budoucího šamana, zpracovává kovář (nebo řezník?) podobně jako kus surového železa (nebo kus vepřového), pochopitelně jen v duchovní rovině. Jako „šamanské“ jsou někdy charakterizovány i příběhy, od nich to na první pohled nečekáme. Je-li však jako „šamanský příběh“ vnímán ten příběh, který pojednává o nějaké cestě, překonávání překážek, návštěvě cizích krajů a šťastný návrat, potom je možné do této osnovy zařadit celou řadu příběhů ze světové literatury. Zvláště, když hlavní hrdina navštíví říší mrtvých a vyvázne z ní, anebo dokonce zemře a znovu se narodí. Takový příběh prožil třeba Odysseus a Orfeus, ale také Kristus, námořník Sindibád anebo čaroděj Gandalf z Pána prstenů stejně jako  královský syn hledající perlu (tj. poznání) v gnostickém spise Píseň o perle.

Co nefunguje, to vymizí

Síla tohoto motivu, tedy zdánlivá smrt a znovuzrození v jiné kvalitě, se promítá dokonce i do takových moderních ság jako jsou Hvězdné války anebo Spiderman. Ze stejného úhlů pohledu ovšem můžeme vykládat i židovskou kabalu dělící svět na sféry, egyptské Knihy mrtvých dávající návod, jak se vypořádat s přechodem mezi jednotlivými sférami posmrtného života stejně jako romskou a původně snad indickou pohádku o hrdinově cestě do „sedmého nebe“.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Znepokojivé důkazy: Znali balóny už ve starověké Číně?

Nezbývá, než se vrátit k otázce na začátku, tedy zda existovalo jedno centrum pravíry anebo zda všechny tyto různé příběhy podobného obsahu, samozřejmě s výjimkou moderních děl, vznikly v různých částech světa nezávisle na sobě.

Pokud se přikloníme k první odpovědi, tedy k existenci jakéhosi jednoho původního kulturního centra, musíme připustit, že toto centrum je velmi staré, řádově tisíce, ale spíše desetitisíce let.. Jinak by se myšlenky z něj nestačily rozšířit po celém světě. Představa udržení ústní tradice po tak dlouhou dobu je fascinující již sama o sobě stejně jako otázka, jak ono prapůvodní kulturní centrum získalo právě takovouto zkušenost možné nevědomosti, zdánlivé smrti, znovuzrození a poznání nové kvality. A tato zkušenost evidentně funguje, protože jinak by nepřežila. Ani my si nemůžeme, alespoň ne příliš často, dovolit luxus uchovávání nefungujících věcí a postupů.

Jednou tam dojdeme všichni

Jestliže však odpovíme, že stejnou zkušenost prožily různé kultury na různých místech světa nezávisle na sobě a že se to dělo ve velmi různých časech, a to dokonce i v současnosti, musíme připustit, že kromě našeho světa existuje i svět další. Všichni se do něj dostaneme po smrti, někteří z nás ho mohou navštěvovat i během svého života v tomto světě. Znepokojující je zejména to, že všechny tyto „ony světy“ mají shodné rysy – dělí se do sfér a hranice mezi nimi hlídají nadpřirozené, a často děsivé bytosti. Potom se budeme smířit i s tím, že opravdu existuje tříhlaví podsvětní pes Kerberos, ďáblové a démoni, andělé s planoucími meči i krokodýl vážící lidská srdce. A že s nimi určitě jednou uvidíme.

Jitka Lenková

Obr.: Fanpop, wikipedia

 


Štítky: , , ,





You might also like