Záhadolog Aleš Česal: „Věda paradigmata potřebuje !“

ARCHIV / ČESKÉ ZÁHADY / 1. 5. 2019

V Záhadách života 5/2019 jste si mohli přečíst zajímavý rozhovor s českým záhadologem a archeologem Alešem Česalem, který vám v něm nabídne několik alternativních pohledů nejen na naši historii a biblické příběhy, ale také se společně s ním podíváme zblízka na mystickou symboliku chebského hradu. Zde vám nabízíme malý bonus: dvě otázky a pozoruhodné odpovědi, které se nám do tištěného vydání už zkrátka nevešly a jistě stojí za zveřejnění…

ZŽ: Aleši, jste vystudovaný archeolog. Snadno byste mi tak mohl jako laikovi zodpovědět následující otázku. Jak mohou vědci s naprostou jistotou vědět, že datace stáří určité geologické vrstvy nebo prastarého předmětu je naprosto správná a bezchybná? Samozřejmě vím, že existují určité světově uznávané metody výpočtů stáří, včetně radiouhlíkové metody. Jenže co když se mýlíme? Dá se taková myšlenka vůbec připustit?

Metod, jak zjistit stáří geologické vstvy nebo něčeho jiného, existuje celá řada. Netroufám si tvrdit, že se odborníci ve způsobu, jakým to dělají, mýlí. Na druhou stranu si neodpustím i následující, trochu kacířské myšlenky. A jejich středobodem je fakt, že ve vzdálenějších dějinách, třeba 5000 let před naším letopočtem, si už nemůžeme být jisti vůbec ničím.

Jediné, co jsem v rámci datování jako archeolog schopen říci s naprostou jistotou je, že spodní geologické vrstvy jsou starší než vrstvy nad nimi. Věda kdysi potřebovala získat nějakou dogmatickou chronologii, z níž bude systematicky vycházet, ale ruku do ohně bych za ni nedal. Už jen proto, že se stále odborně upřesňuje. Nakonec se opravdu může ukázat, že všechno bylo a je úplně jinak, než jsme si dosud mysleli. Ve vědě to opravdu není nic neobvyklého.

Záhadolog Aleš Česal

Musíme si uvědomit, že z historie planety země toho stále moc nevíme. Jsme jakž takž schopni si na základě vykopávek domyslet, jak „šel čas“ s člověkem, který už byl v určité fázi vývoje dostatečně moudrý na to, aby začal vyrábět určité nástroje a pohřbívat mrtvé. Mezi tímto okamžikem a současností neuplynulo mnoho vody, i když se nám to z pohledu smrtelníka může zdát jako celá věčnost. Pokud tady bylo ještě něco před námi, tak to nevíme a zřejmě se to nikdy nedovíme. Můžeme jen spekulovat. Jde hlavně o to, že vědci pracují v rámci tzv. stanovených paradigmat, což jsou určité myšlenkové konstrukce, které zasazují výsledky poznání do určitého rámce. Ale ta paradigmata se vyvíjejí a mění. Co platilo před sto padesáti lety, dnes už dávno neplatí. Věda samozřejmě paradigmata potřebuje, ale zároveň jsou to takové klapky na očích. Co se nevyhovuje aktuálnímu paradigmatu, je pro vědce nesmysl. 

ZŽ: A vy si myslíte co?

Že není možné, aby před námi, v tak dlouhé a prastaré historii planety Země, už dříve nějaká civilizace neexistovala. O našich lidských předcích z doby ještě relativně blízké nacházíme jen málo informací. Jsou to mnohdy jen nevýznamné fragmenty jejich životů, které zoufale skládáme dohromady a snažíme se alespoň trochu porozumět jejich myšlení, zvykům a technologiím, které používali. 

Myslím, že to byl Arnošt Vašíček, který kdysi řekl zajímavou myšlenku. Pokud kdysi hodně dávno existovala nám neznámá pracivilizace, která používala vyspělou technologii, co by po ní zbylo? Jen ty nejhrubší artefakty. Co zbyde po našich vyspělých technologiích za milion let? Archeologové vzdálené budoucnosti najdou kupříkladu kladivo, ale co zbyde z integrovaných obvodů a mikročipů? Označí tedy naši civilizaci za nevyspělou, protože se ve svém vývoji dostala pouze k používání kladiva? 

A ještě jedna věc. Pokud skutečně existovala neznámá pracivilizace (a mohlo jich být i několik), tak kdo může s jistotou tvrdit, že používala techniku a technologii v našem slova smyslu? Třeba po těchto pracivilizacích ani nic najít nemůžeme, protože ty artefakty už prostě nejsou. A pro nás jsou to třeba jen zajímavé kameny umístěné na zvláštních energetických místech krajiny. Vlastně i magie je v podstatě dávno ztracenou technologií. Je to věda, která vychází z jiných principů než naše současná věda, ale věda to je. 

Důležité je ke všem těmto věcem přistupovat s pokorou a s vědomím vlastní nedokonalosti a omylnosti. 

Text: red., foto: Shutterstock, archiv A. Česala

Mnohem více se dozvíte ve vydání 5/2019.

 


Štítky: , , , ,





Mohlo by se vám líbit