Záhadný létající červ zabíjel na Šumavě. A nejen tam

České záhady / Kryptozoologie / Různé / Světové záhady / 23. 5. 2019

Šumavské pohoří se svými hlubokými hvozdy i malebnými vesničkami, po staletí ochraňuje řadu zajímavých pověstí a lidových pověrečných vyprávění. Mezi nimi nejneobvyklejší téma zkazek líčí jakousi nezvykle vypadající ještěrku, prostými obyvateli v 19. století nazývanou „létající červ“.

Je popisován jako „dráček s perutěmi, z něhož šly jiskry“, vydávající zvuk, který děsil dobytek. Létající tvor podobný ještěrce se v dalších vyprávěních objevuje i jako „dobytčí děs“. Výslovně se uvádí, že z něj sršely jiskry a po jeho spatření zůstala na zemi ohořelá místa.

Měl šupiny a nožičky

Je možné, že se v lidovém vyprávění oživily nějaké anomální přírodní jevy, např. kulový blesk? Třeba právě on, se svým mnohdy podivným chováním dává dojem živého, rozumného stvoření a proto mu lidé dali zvířecí podstatu? Je také možné, že se sem s německými přistěhovalci dostaly i jejich pověsti, zejména ty z alpských oblastí. Tomu by odpovídala podobnost lidového vyprávění o „létajícím červu“ s pověstmi o alpském tatzelwurmovi, rovněž příšerce nevábného vzhledu, připomínající obživlou smrkovou šišku. l ona vydávala zvláštní pronikavé pískání, působící na překvapeného člověka velmi nepříjemně. Prý se nedalo poslouchat delší dobu, jinak by člověk zešílel. Možná šlo o signál útočný, ale spíše se jednalo o poplašný zvuk, živočich se sám cítil ohrožen. V Rakousku se dodnes vypráví několik více či méně důvěryhodných příběhů o útocích tatzelwurma na lidi. Dokonce se vypráví, že je smrtelně jedovatý, a v alpských městečkách a vesnicích se líčí strašidelné historky o tom, jak setkání nějakého nešťastníka s tatzelwurmem skončilo smrtí dotyčného. Žádného z nich tatzelwurm nekousl, ale všichni prý zemřeli na následky strašlivého úleku. Otázka ovšem je, jak se lidé dověděli, že příčinou úmrtí, bylo právě setkání s tímto tvorem, když nablízku nikdo jiný nebyl…

Tatzelwurm a scink

Přesto se vykládá, že tito nebezpeční tlustí červi se v Alpách objevovali ještě ve 30. a 40. letech dvacátého století, z čehož vyplývá, že tam někde by mohli jejich potomci přežívat dodnes. Pátrání zoologů i kryptozoologů však zatím nikam nevedlo. I když jedno zvíře se tatzelwurmovi velmi podobá. Je to scink uťatý, který však nežije v Evropě, natož v horách, ale v Austrálii.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Léčivé studánky v Česku: Pomohou se zažíváním i pohybovými problémy?

Zabíjel i na Šumavě

Tak je tomu i na současné Šumavě. Původní obyvatelé, kteří by mohli znát původce pověstí, pomalu odcházejí, a dnešní mladší generace o takových tvorech nic neví. Zbývá jen pár vzpomínek pamětníků, kterým své vzpomínky předali jejich dědové a pradědové.

Tak je tomu i v příběhu o setkání s „létajícím červem“ u Filipovy Huti někdy na konci 19. století. Muž, který celý život pracoval v lese, uviděl divné hádě, plazící se nedaleko u cesty, u skalky. Když se opatrně přiblížil, zjistil, že o žádného hada nejde, že to bude spíš ještěrka nebo mloka, protože to stvoření mělo krátké nohy, šupinaté tělo, ale skoro žádný ocas. Asi ještěrka, které ocas odpadl po napadení nějakým dravcem, aby ho zmátl a ještě jí nový nedorostl, řekl si. Přesto mu zůstaly pochybnosti, především díky nezvyklému tvaru těla i barvě tvora, protože dosud nic podobného nikdy neviděl. Náhle se ozvalo ohlušující pronikavé pískání, které mu nahánělo mu hrůzu. Přesto se muž nezalekl a sehnul se pro kámen, aby jím mrštil po drzém stvoření. Další pískání ho natolik ochromilo, že se skácel k zemi. Neomdlel, ale než se vzpamatoval a zvedl, záhadná ještěrka zmizela.

Olgoj chorchoj

Užovka? Sotva

Vyprávění o pískajícím hadu nepocházejí jen ze Šumavy. Ve Strašících u Rokycan se také vyprávěla pověst o divném hvízdavém hadu. Místem jeho výskytu byla poměrné úzká oblast u roviny pod vrchem Žďár a prý byl spatřen v hradních rozvalinách a skalách. Ale nejraději si hověl na stromě. Když slezl, hvízdal. Pověst zmiňuje odvážně lovce, kteří se vydali plaza chytit. Nikomu se to nepodařilo, všichni záhadně zemřeli. Prý „leknutím“ a „zcepeněním“. Na rozdíl od malého tlustého šumavského a alpského červa zde šlo o neobyčejně mrštného hada, na české poměry značně velkého. V úvahu by přicházela užovka stromová (Aeskulapova), která je opravdu velká, ale žije v teplejších krajích na Jižní Moravě, a Slovensku, případně v okolí řeky Ohře, kam byla uměle vysazena v souvislosti s Karlovými Vary, jako že tak nějak patří k lázeňským (teplým) pramenům. V chladných lesích a nadmořských výškách kolem 700 metrů jako u Strašic se přirozeně nevyskytuje.

Mohlo by vás ještě zajímat:   Je na polském hrádku časoprostorová anomálie?

„Had“ od Strašic prý člověka i rád pronásledoval, což je pro tohoto plaza nezvyklé, a vždy ho dohonil a zabil. Nedochovaly se ale zprávy o jedu či uštknutí, takže je opět otázka, jak se lidé dozvěděli, že ty lidi zabil právě tento had a jak přesně to udělal.

Nelze se ubránit pocitu, že podobná vyprávění byla poznamenána prostými psychickými pochody, vyjádřenými v přísloví „strach má velké oči“. Možná, že i v dalších případech vyprávění o záhadných „červech“ a „hadech“, včetně mongolského mýtického červa jménem „olgoj chorchoj“, zde zapůsobily stejné příčiny – strach a tradiční děs člověka před hady.

-skm-

Obr.: Pxleyes.com, wikipedia, archiv autora


Štítky: , , , , ,





You might also like