Záhadné náhody a legendy Titaniku. Jak to bylo doopravdy?

Různé / Světové záhady / 24. 10. 2019

Popisy záhadných událostí spojených s Titanikem se objevují po celou dobu od jeho potopení. Pojďme se střízlivě podívat alespoň na některé z nich.

Titanik

Pouhých patnáct let před potopením Titaniku, vydalo v New Yorku vydavatelství Archibald Welch & Co. fantastickou knihu kapitána Morgana Robertsona, který popsal svůj zážitek ze ztroskotání – byl zachráněn po nehodě osobního parníku, který sám řídil.

Nejzajímavější na tom je, že název lodi, která se objevila v knize, je „Titan“. A doslova všechny technické údaje, velikost lodi, počet záchranných člunů, a počet mrtvých cestujících odpovídaly údajům Titaniku, který tehdy ještě nebyl postaven! A fiktivní „Titan“, stejně jako „Titanik“, doplatil na kolizi s ledovcem!

Po vydání se kniha špatně prodávala, ale po potopení Titaniku v dubnu 1912 ji vydavatelé museli mnohokrát dotisknout. Důvod byl prostý. Autor tak věrohodně popsal zánik lodi, že jeho vyprávění vypadalo téměř jako dokument. Čtenáři byli šokováni, když porovnávali všechny podrobnosti katastrofy Titaniku a fiktivního Titanu. Záhada…

O to větší, že na začátku minulého století se propagace Titaniku stala jednou z prvních skutečně masivních reklamních kampaní. Všichni novináři, velkoryse placení majitelem plavidla, tehdy vynášeli do nebes tento zázrak britského technického myšlení a umu – desetipodlažní plovoucí palác s výtlakem téměř 50 tisíc tun, 269 metrů dlouhý a 28,2 metrů široký. A neopomněli zdůraznit, že na první plavbě Titaniku bude na palubě deset milionářů a v trezorech zlato a šperky v hodnotě stovek milionů dolarů. Vypadalo to, že vás nemůže potkat větší štěsí, než plavit se právě na téhle lodi.

Na svou panenskou plavbu Titanik vyrazil 10. dubna ve 13 hodin a na konci čtvrtého dne cesty, kdy se nacházel přibližně 450 mil jižně od kanadského ostrova Newfoundland, začali radiooperátoři Titaniku dostávat alarmující zprávy od okolních lodí: „V oceánu ledovce. Pozor.“ Kapitán Edward John Smith ale místo aby zpozorněl, na varování nereagoval…

Mohlo by vás ještě zajímat:  Podle posledních studií megality přišly z Bretaně. A jsou staré až 7000 let

A vynořují se hned další otázky. Proč na Titaniku nebyl žádný silný průzkumný světlomet, který by dosvítil daleko před loď? Proč hlídky neměly dalekohled? Proč kapitán po roztržení bok lodi ledovcem, vydal příkaz „Středně vpřed“, čímž jenom přispěl k rychlejšímu potopení lodi? A nakonec, proč začali radioví operátoři vysílat signál SOS tak pozdě? Proč kapitán namísto vysílání signálu SOS spěchá do luxusní kabiny nejbohatšího muže v Americe, Johnu J. Astorovi, aby ho před všemi ostatními cestujícími informoval o nutnosti připravit se na nástup do záchranného člunu? Hádanky, samé hádanky…

Mimochodem, jak poznamenali historici, na Titaniku bylo jen 20 záchranných člunů. Mohly pojmout pouze 1 178 osob, zatímco na palubě bylo 1316 cestujících, a 885 členů posádky. Titanik byl ale určen pro 3300 cestujících. Jako by se všechno dělo úmyslně, aby byla tragédie co nejtěžší…

Této „zajímavosti“ si všimli mnozí autoři, mezi jinými Robin Gardiner a Dan van der Vata v knize „Hádanka Titaniku“ (1995), a upozornili na řadu dalších mimořádně podivných okolností souvisejících s tragickou plavbou.

Na poslední chvíli, s odkazem na špatné zdraví, odmítl se účastnit plavby americký multimilionář Pearson Morgan, majitel společnosti White Star Line. Té společnosti, které patřily největší lodi své doby – Olympik, Titanik a Britanik. O několik dní později, po ztroskotání Titaniku, byl Morgan objeven ve Francii, sice v lázních, ale ve společnosti své milenky a ve výborném zdravotním stavu a o jakékoliv nemoci potom ani nehlesl.

Olympik

Dále – na palubu Titaniku měla být naložena unikátní sbírka obrazů, ale nakonec se tak nestalo. Dnes tvoří základ sbírek newyorského muzea moderního umění. Společně s Morganem odmítlo plavbu – a také na poslední chvíli – více než 50 dalších lidí, jeho blízkých přátel a obchodních partnerů, včetně německého ocelového magnáta Heinricha Fricka a amerického multimilionáře George Vanderbilta. Někdo je snad varoval stejně jako Morgana? Možná sám Morgan?

Mohlo by vás ještě zajímat:  Příběh Hitlerovy matky – to by nikdo neřekl

Autoři této senzační knihy dále tvrdí, že potopenou lodí nebyl Titanik, ale ve skutečnosti šlo o jeho sesterskou, tedy téměř stejnou loď Olympik, postaenou o rok dřív. Stačilo jí jen přepsat jméno.

Olympiku se za necelý rok po vyplutí podařilo účastnit se různých nehod, z nichž nejzávažnější byla srážka s britským křižníkem, přičemž kapitánem Olympiku byl v té době Edward John Smith, tedy budoucí kapitán Titaniku. Soud tehdy shledal osádku Olympiku vinnou ze srážky, v důsledku čehož majitelé společnosti White Star Line nedostali od pojišťovny žádné plnění a přišlo tak asi o milion dolarů, což tehdy byla astronomická částka.

A právě tehdy se zrodil ďábelský plán – přejmenovat smolnou loď Olympik na Titanik a poslat ji úmyslně na poslední plavbu a zinkasovat pojistku, která by nahradila předchozí ztráty společnosti. V té souvislosti je zajímavé, že když se z vraku údajného Titaniku podařilo vyzdvihnout asi čtyři tisíce různých předmětů, žádný z nich neměl označení Titaniku. Skutečný Titanik přejmenovaný na Olympik zůstal v provozu dalších dvacet let a byl vyřazen až v roce 1935.

Zní to logicky, ale je to pravda? A podaří se nám ji vůbec někdy zjistit?

-skm-

Obr.: Knihobot, Royal Musem Greenwich, Náš region, wikipedie

 


Štítky: ,





You might also like