Záhadné „kamenné baby“ – mlčí a nepromluví

Různé / Světové záhady / 2. 11. 2019

Východní Evropa má jednu starou kamennou záhadu – a to jsou tajemné staré sochy, tzv. „kamenné baby“ (míněno ženy), jak je místní obyvatelé často nazývají. Pocházejí od turkických kočovných národů, které známe jako Polovce nebo Kumány, kteří žili od jihovýchodní Evropy po Střední Asii po Mongolsko od 11. – do 13. století n. l. Jejich tradice je však daleko delší. 

Podle všeho vznikla v kulturách střední Asie již dávno před Polovci, během doby bronzové, kolem čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem. Antropomorfní sochy později vytvořili Kimmeriáni a Skytové a jako poslední Polovci, jejichž sochy se vyskytují ve velkém počtu v celé evropské části Ruska, na jižní Sibiři, na východní Ukrajině, na Balkáně, v Německu, ve střední Asii, i v Mongolsku. Mnohé z poloveckých soch představují mužské válečníky, kteří nosí přilby, brnění a zbraně, jako jsou meče, luky, toulec. Na ženských sochách jsou vidět klobouky a peněženky.

Jejich bližšímu výzkumu se v roce 2008 věnoval tým archeologů a restaurátorů z Polska a České republiky opravy poloveckých antropomorfních pozdně středověkých soch ze sbírky Leslanského muzea Veliklanadol na východní Ukrajině. Hlavním cílem při tom bylo zabránit poškozování soch způsobených faktory životního prostředí a lidské činnosti, jakož i obnovit jejich estetiku.

Aneta Golebowska-Tobias, členka tohoto týmu, si plně uvědomila kulturní hodnotu monumentálních soch, ve zbytku Evropy i světa prakticky neznámých, a rozhodla se věnovat své úsilí výzkumu a restaurování těchto památníků, které tak skvěle reprezentují kulturní dědictví národů stepní zóny východní Evropy.

Pochopit jejich smysl a účel však není jednoduché – je možné, že sochy jsou spojeny nejen s náboženským vyznáním, ale také možná mají i politický význam. Polovci, autoři zkoumaných soch, obsadili území Azovských stepí poměrně brzy, v 11. století. Tamní bohaté pastviny a hojnost vody jim umožnily přechod od kočovného života na sezónní chov koní, čímž dostalo smysl i vytváření a stavění soch. Kromě příznivých přírodních podmínek sehrálo rozhodující roli v usazení Polovců na jednom místě množství starých pohřebišť, mohyl (kurganů) postavených tam v údolí řek.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Záhadné pravěké trepanace. Žilo se snad s otevřenou lebkou dotyčnému lépe?

Polovci používali tyto i dříve postavené mohyly jako pohřebiště nebo jako posvátná místa a své kamenné sochy často umisťovali právě na jejich vrcholy. Zda měly znázorňovat ty, kteří tam byli pohřbeni, nevíme – mohyly jsou dávno vykradené a ostatky lidí tam pohřbených dávno ztracené. Sochy ale zůstaly, i když jejich poselství dnes už nerozumíme. A ani nám je nemá kdo odhalit. Po Polovcích se nedochovali žádné písemné památky a poté, co se na území Polovců rozšířil islám, který zakazuje zobrazovat lidské postavy, zmizel i samotný zvyk stavění bab.

-skm-

Obr.: archiv autora, io.ua, wikipedie, Etnografičeskij Donbas

 


Štítky: ,





You might also like