Vražedná pláž, devátá vlna a záhadný šunj 

České záhady / Kryptozoologie / Různé / 21. 11. 2019

Moře je pro nás suchozemce vždycky jako malý zázrak a vnímáme ho naprosto pozitivně. Stejně na první pohled působí i pláž s podivným jménem Šunj na malém jihodalmátském ostrůvku Lopud. Je považována za jednu z nejkrásnějších v celém Chorvatsku a dlužno říct, že právem. Přesto na ní došlo k jednomu poměrně známému neštěstí. Právě tady se totiž utopil Viktor Dyk.

Je to vlastně místní (zatím) nejvýznamnější událost. Pravdou je, že maličký ostrůvek Lopud, který měří jenom něco málo přes čtyři čtvereční kilometry, má celkem bohatou a dlouhou historii. Dokumentuje ji ostrovní muzeum provozované místním farářem a nejstarší místní nálezy pocházejí ze starého Řecka. Plynule na ně navazují Římané a dubrovnický patriciát. Kapitáni nesčetných lodí na ostrov dokonce přiváželi kameny z Egypta, snad dokonce přímo z tamních pyramid a chrámů – sloužily jejich lodím jako zátěž.  Čilý cestovní ruch tu vládne dodnes. Kromě smrti Viktora Dyka je druhou nejvýznamnější místní událostí právě ztroskotání jistého urozeného šlechtice při návratu z křížové výpravy.

Stalo se právě na pláži, které se dnes na památku této události říká Šunj. Onen urozený křižák totiž jakéhosi Saracéna připravil o štít, na němž byl zobrazen člověk požíraný (nebo vyvrhovaný?) velkým (mořským?) hadem – starochorvatsky šunjem. Ve chvíli nejtěžší se křižák pomodlil k Panně Marii a ta ho zachránila. Křižákovi se podařilo doplavat na malebnou písčitou pláž i s ukořistěným štítem. Byl to opravdu malý zázrak, protože jinak byla všude kolem jen rozeklaná skaliska.  Lopud je totiž stejně jako všechny ostatní ostrovy Elafitského souostroví vulkanického původu a ostré hrany skal nedokáže ohladit ani neustálý příboj. Vděčný křižák nechal na památku svého zázračného zachránění postavit kapli, kde se dnes nachází snad největší mariánský oltář v celém Středomoří. Měří 5 x 7 metrů a je asi zdejší největší pozoruhodností.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Mayskou civilizaci zničilo dvousetleté sucho. Hrozí i nám?

Elafitské, „po našem“ Jelení ostrovy zachránily život ještě jednomu křižákovi, a podstatně urozenějšímu – Richardu Lví Srdce. Spásný příboj ho ale nevynesl na Šunj, ale na ostrov Locrum. Při vyhlídkové plavbě na Locrum, která z Dubrovníku trvá necelou čtvrhodinku, se zdá přímo vyloučené, aby ve zdejších vodách někdo ztroskotal anebo se dokonce utopil. Zvláště pak Šunj, kde je možné jít několik desítek metrů daleko od břehu a neztratit pevnou půdu pod nohama, se přímo doporučuje rodinám i s těmi nejmenšími dětmi. Přesto tato pláž nejen zachraňuje trosečníky.

V naučné encyklopedii se píše, že Viktor Dyk, kterému bylo v době jeho pobytu na Lopudu padesát čtyři let, zemřel  na srdeční mrtvici, která ho postihla právě, když se koupal v moři. Mírný a přívětivý Lopud byl u nás za první republiky vyhlášeným letoviskem.  Český kapitál tu dokonce investoval do hotelu Grand, dnes zpustlého a na prodej a atmosféru přímořských lázní se dokonce někdo pokusil přenést do Mariánských Lázní, když tam po ostrově pojmenoval jeden z lázeňských domů. Dykovi na ostrově nemohlo nic hrozit. Přesto rok před svou smrtí skládá doslova jasnovidnou báseň Soumrak u moře, kde doslova píše: „Devátá vlna smete, s čím osm hrálo si, devátá vlna nese, však živé nenosí, devátá vlna zavře mdlá ústa navěky. A upíráš své oči na moře bezděky. Tmí se a odkudsi z hlubin nějaký osud tě volá…“

Šílená předtucha? Nebo počátek plánu? Srdeční mrtvice nepřichází obvykle bez varování. Pociťoval snad básník již delší dobu obtíže, o nichž si nedělal žádné iluze? Dojel si na Lopud a k moři vědomě pro smrt?

I když je Lopud opravdu mírný a přívětivý ostrov, cesta na pláž Šunj patří k těm obtížnějším. Na ostrově je totiž jen jediný přístav a možnosti ubytování, a to na druhé straně ostrova. Cestou na Šunj je třeba překonat vyvýšený střed ostrova, protože obejít ostrov po pláži kvůli skaliskům nelze. Pro kardiaka mohla být tato cesta namáhavá už sama o sobě. Srdce o sobě dává opět vědět. Je 14. května. Přes den už je horko, zvláště na slunci. Cesta z kopce dolů je snazší, moře je na dohled a volá… Raději umřít v jeho náručí než někde na kopci při zpáteční cestě nebo vůbec někde jinde.  Voda je však ještě květnově studená – poslední dílek vražedné skládačky? Nemocné srdce už takovou zátěž nevydrželo a moře je milosrdné…

Mohlo by vás ještě zajímat:  Léčivé studánky v Česku: Pomohou se zažíváním i pohybovými problémy?

Stejně jako Dyk počítám na pláži vlny – je ta devátá vždycky opravdu nějak větší? Nedaří se mi zjistit, zda ta větší vlna, která se čas od času „nasčítá“ díky fyzikálním zákonům vlnění, je opravdu vždycky devátá. Vím ale, že Dyk naposledy, ať už úmyslně nebo neúmyslně, viděl jednu z nejkrásnějších mořských scenérií. Vycítilo moře nebo prostě toto přece jen trošku přízračné a značně mystické místo Dykovo směřování ke smrti a vyšlo mu vstříc?

Děti na pláži si hrají s kusem cypřišového klacku. Po chvíli je hra omrzí, co také s klackem v době počítačových her… Beru do ruky bohatě strukturované dřevo ohlazené mořskou vodou, pokládám ho na kámen. Beztvarý klacek se na jednom konci zdvihá nahoru jakoby dračí tlamou a na druhém povlává dračí ocas. Slunce na pláži vykresluje stín mořského hada… šunje na Šunji. Hada zachránce – hada zabijáka.

Jitka Lenková

Foto.: autorka, archiv autorky

 

 

 


Štítky: , ,





You might also like