V Rusku se podařilo ochočit sněžného muže

Různé / Svět zvířat / Světové záhady / 2. 5. 2020

Ještě v dobách SSSR žili „sněžní lidé“ podle všeho celkem běžně v lesích na severním Kavkaze. Nyní se skrývají v jeskyních, horách, nepřístupných houštinách nebo úplně vymřeli. Neuvěřitelná svědectví o skutečných setkáních s chlupatými divokými muži – almasty soustředil historik Viktor Kotljarov ve své knize „Sněžný muž (almastové) na Kavkaze“. Zde jsou některá z nich.

„Na Kabardské nížině a v roklích Balkárii je obyvatelé viděli, setkávali se s nimi, komunikovali a dokonce s lesním člověkem i žili. Ne jednotlivá svědectví, ani ne desítky, ale mnoho set důkazů a popisů,“ říká autor knihy. „Konec konců byla naše republika na Kavkaze oprávněně nazývána „živnou půdou sněžných lidí“.

Čelisti podobné psím

Kotljarov uvádí skutečné příběhy turistů, zoologů, lovců, pastýřů i horolezců. Jedná se třeba o vzpomínky Magila Elmesova, strýce výzkumníka Vysokohorského geofyzikálního ústavu Akademie věd SSSR na Elbrusu, Auldina Elmesova. Vypráví o zabitých almastech na konci 30. let:

„Včelař mě vedl do keřů, 150 metrů od stanu, kde ležel tento mrtvý, skrčený „satan“. To, co jsem viděl, jsem nezapomněl na celý zbytek život. Už rozkládající se mrtvolu stvoření, velmi podobného člověku, s chlupatým tělem, tvář měl protaženou jako pes, k tělu nepřiměřeně dlouhé končetiny. Na dlaních nebyly žádná srst. Prsty byly velmi dlouhé. Okamžitě jsem si uvědomil, že to byl almast, o kterém jsem už několikrát slyšel.“

Rychlejší než kůň

Další příběh Viktor vyslechl od obyvatele vesnice Černaja Rečka, který v noci roku 1998 viděl dospělého almasta mužského rodu:

„Silueta bytosti byla dostatečně vysoká, stála na dvou nohách. „Medvěd,“ pokusil se Aslan přesvědčit sám sebe. (…) „Uvědomil jsem si, že dvounohé stvoření blížící se k chatě není zvíře, bylo to spíš jako člověk – vysoké postavy, porostlé tmavou srstí. Šel k chatě, zvedl hlavu a nějakou dobu stál, aniž by se hýbal nebo vydával zvuky. Do tváře mě zasáhl štiplavý zápach a já pochopil, že před ním jsou je almast – lesní člověk, o kterém mi babička hodně vyprávěla.“

Mohlo by vás ještě zajímat:  Stonehenge jako model Sluneční soustavy? Včetně zatím neznámých planet

Viktor Kotljarov dále zjistil a zaznamenal, že almasti jsou velmi rychlí, dokonce rychlejší než kůň, silní, s hnědými nebo černými vlasy a přes svůj děsivý vzhled zcela neškodní – jedí bobule a ořechy a lidi nenapadají. A žijí v rodinných tlupách, ja vyplývá z dalšího svědectví:

„V létě roku 1959 mladý obyvatel Kabardianu někde v lese chytil almastskou holčičku ve věku 7–8 let. (…) Chlapci okamžitě v městě nařídili, aby ji ihned odvedl zpátky do lesa, kde ji našel, a pustil ji, aby se vyhnul neštěstí.“

Zvládá jednoduché práce

Stopa nalezená v Novosibirské oblasti a přičítaná almastovi

O možném kontaktu s „reliktním hominidem“ ale píše Kotljarov váhavě. Bohužel, většina lidí je krutá a „zvířecí lidé“ se setkáním s lidmi snaží pokud možno vyhnout. A v posledních letech nebyl „bigfoot“ na severním Kavkaze spatřen vůbec. Pouze v roce 2016, jak Kotljarov také zjistil, byly v horní části Baksanské rokle a podél cesty k ní oblastech Tyzyl a Bedyk nalezeny stopy ve sněhu podobné lidským, ale velké až 70 cm. Nemohly tedy patřit nikomu jinému než almastovi.

Tím spíš překvapí, že obyvatelé severního Kavkazu si vypravují o případech, kdy došlo k jakémusi „ochočení“ těchto bytostí! Když například jeden osamělý stařík z Kabardianu krmil chlebem a sýrem jakési „opatrné stvoření“, to si na něj postupně zvyklo a potom si sedlo vedle něj u ohně.

„Některé příběhy hovoří o almastech, kteří žili v horských vesnicích za starých časů, a prováděli pro své pány takové jednoduché úkoly, jako je vytahování vody ze studny a nošení věder s vodou a nůší s dřívím na podpal,“ dodává Kotljarov.

Vědci pochybují

Je to fantazie nebo tajemná realita? Badatelka z Ústavu etnologie a antropologie v Moskvě Kotljarem nasbíraná a zveřejněná svědectví zpochybňuje: „Mírně řečeno, jsou to pochybné objevy. To přitahuje lidi. Pokud mluvíme o „hominidech“, pak bylo nalezeno množství pozůstatků neandrtálců. Pokud by existovali „sněžní lidé“, pak by samozřejmě měly být nalezeny i jejich ostatky. Pochopte, poslední neandrtálec zemřel před 40 tisíci lety a byl prozkoumán. A „sněžní lidé“ tu prý žili, ale nezůstaly po nich žádné ostatky. To vše pouze dokazuje, že „sněžní lidé“ neexistují,“ řekla předsedkyně Rady pro veřejné zdraví a demografii, socioložka a antropoložka Darja Chalturina.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Vražedná pláž, devátá vlna a záhadný šunj 

Jak to tedy je? Naleznou se někdy vedle jen ústních svědectví i další, materiální stopy? Na to si musíme ještě počkat.

-skm-

 


Štítky: , , , ,





You might also like