Upíří princezny a děsivý Vij s víčky až na zem

Různé / 1. 8. 2019

Standardní definice upíra je jasná. Je to „zemřelý člověk, jehož tělo se v hrobě nerozkládá. V tomto těle vychází upír ze svého hrobu, obyčejně v noci, a saje krev ze živých lidí. V té době upír není v hrobě, jeho rakev je prázdná.“

Poněkud zvláštní odrůdou upírů jsou „upíří princezny“. Zjevně prastarý námět zaznamenává v klasické podobě romská pohádka. Dcera jednoho krále se chovala velmi podivně, moc toho nenamluvila, chodila po domě jako ve snách a nakonec se jednoho rána neprobudila vůbec. Nezemřela, lehce dýchala, byla zdravě růžová, jenom se nějak nemohla probudit.

Co s princeznou dále králi poradila stará cikánka, která se na vše podrobně vyptala záhadné bytosti zvané Štarjá-Khengero čili Čtyřoký. O něm samotném řekla toto: „Má čtyři oči vpředu a dvě vzadu, nikdy nespí, všechno ví. Je to zvíře a žije hluboko v lesích.

Čtyřoký prozradil, že princezna je upír a musí dostat lidské maso a krev, jinak zemře. To král pochopitelně nechtěl, a tak princeznu uložil v zámecké kapli Každou noc tam potom posílal jednoho vojáčka na stráž. Vždy ho ráno našli rozsápaného, bez jediné kapky krve. Zachránil se až cikánský voják, kterému opět poradil Čtyřoký. Jednou se schoval za oltář, podruhé do sakristie a potřetí do rakve, kde dělal mrtvého. Když princezna po tři noci nenašla nic „k večeři“, skácela se mrtvá k zemi.

Méně štěstí měl hrdina Gogolovy povídky s velmi podobnou zápletkou. Student filozofie Choma Brut se má po tři noci modlit v kostele u zesnulé dcery jednoho statkáře, bývalého kozáckého setníka. Zesnulá neměla za živa dobrou pověst, okolí ji považovalo za čarodějnici a upíra. A skutečně tomu tak také bylo.

První noci nebožka oživla a sápala se po Brutovi, toho však ochránil magický kruh který okolo sebe narýsoval. Ani druhé noci ho díky kruhu čarodějka neviděla. Třetí noci je mezi ostatní obludy přiveden Vij, démon s železnou tváří a víčky sahajícími na zem. Na příkaz čarodějky jsou jeho víčka pozvednuta a Brut, ač ho cosi varuje aby se na Vije nedíval, na něj pohlédn. V téže chvíli je spatřen on sám a zahyne.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Vesnice duchů na Madagaskaru: Je branou do jiné dimenze?

Příšery se potom tak zabraly do svého řádění, až málem přeslechly ranní zvonění. Jak prchaly z kostela, zůstaly přiskřípnuté ve dveřích a oknech. Kostel potom zarostl všelijakým neřádem a tak tam stojí dodnes, i s těmi příšerami.

Gogol zjevně čerpal z ukrajinského folklóru, původ vyprávění o upíří princezně (či princezně vlkodlaku, neboť vlkodlaci se někdy chovají podobně jako upíři) musíme hledat nejspíše někde v Indii. Odtud patrně tento příběh přišel do Evropy spolu s Romy.

Jitka Lenková

Obr.: wikipedia, youtube, ASTIG.PH, b.ue-ray.com