To nejlepší z časů moru. Asi budete překvapeni

Medicína a léčitelství / Různé / 6. 8. 2020

Nucená dovolená kvůli koronaviru může lidstvu přinést nové objevy a vynikající literární díla. Pandemie koronaviru přinesla pro mnoho profesí nucenou dovolenou i prázdniny pro žáky a studenty. Lidé byli nabádáni, aby dodržovali karanténní opatření a zůstali doma Na nepříjemná omezení se ale můžeme podívat i z druhé strany – nečekané množství volného času může vést ke vzniku jedinečných vědeckých objevů a velkých literárních děl. 

Dekameron

Karanténa a izolace je časem tvůrčího hledání, přehodnocení priorit a zájmů. V každém případě nás o tom přesvědčují zkušenosti velkých osobností.

Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron

Dekameron, jedna z nejslavnějších renesančních knih, je nadčasová oslavou erotiky a lásky. K jejímu zrodu však přispěly tragické okolnosti. V roce 1348 přišla do Florencie černá smrt – druhá pandemie moru v historii, jíž podlehly dvě třetiny obyvatel města.

V té době už lidé věděli, že je možné uniknout před černou smrtí prostřednictvím izolace. Samotný děj Dekameronu je právě založen na skutečnosti, že během morové invaze se sedm dívek a tři mladí muži rozhodnou přečkat epidemii ve venkovské usedlosti tři míle od Florencie a přitom si vypráví romantické příběhy.

Sám Boccaccio však ztratil během epidemie svého otce a dceru a jeho přítel Petrarca přišel o svou múzu, milovanou Lauru. V té době také v Evropě vznikla v důsledku morové nákazy vlna pověr a hloupého fanatismu. Boccacciovi současníci si mysleli, že mor je jistou formou Božího hněvu a spolu s náboženským fanatismem rostla netolerance a podezření – všude, kde náboženští horlivci hledali (a také našli!) jedy, byly organizovány pogromy cizinců obviněných z šíření nemocí. Naopak „Dekameron“ pocházející ze stejné situace, pojednává o lásce k životu a humanismu, kde mysl, vynalézavost a vtip předčila hloupost, pokrytectví a předsudky. V mysli lidí tehdy vyvolala skutečnou revoluci a navždy již zůstala symbolem renesance.

William Shakespeare a jeho divadelní hry

V létě roku 1606 začala v Londýně další morová epidemie. Nebyla tak katastrofická jako před třemi lety, když nemoc usmrtila 10 procent Londýňanů, ale vyděšené úřady okamžitě přistoupily k drastickým opatřením. Jakmile počet úmrtí na mor překročil 30 lidí týdně, londýnští představitelé okamžitě zakázali pořádání veřejných akcí a divadlo Globus, kde vystoupila skupina královských divadelníků, se uzavřelo. Pro Shakespeara jako spolumajitele divadelní společnosti, toto rozhodnutí bylo vážnou finanční ranou. Ale pro dramatika Shakespeara se v tu chvíli otevřela možnost chopit se jiné příležitosti. V roce 1606 mu bylo 42 let, byl na vrcholu svého talentu a díky morové karanténě měl čas rozšířit repertoár svého divadla.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Vražedný přízrak afrických džunglí

Protože nebylo možné získat zisk z pokladny divadla, jediným zdrojem peněz byly dary od krále Jakuba I. Stuarta. Monarcha byl jedním z nejvzdělanějších lidí své doby, znal latinu a starověkou řečtinu a čas od času sám pero vzal do ruky. V té době praktikoval nejen populární způsob domácí výuky pro svého syna, ale také se zapsal do historie jako autor prvního pojednání o nebezpečí tabáku na světě. Jakub I. měl rád Shakespeara a poctil jeho soubor i královským titulem. Shakespeare zase nařídil svému Pegasovi, aby se pásl na tématech, která by mohla být blízká zájmům nositele královské koruny. Na svět tak tehdy přišly nejslavnější shakespearovské tragédie „Král Lear“, „Antonius a Kleopatra“ a „Macbeth“, kde hlavními postavami jsou vladaři, jistě blízcí i srdci anglického krále.

William Shakespeare

Isaac Newton a jeho objevy

Objev gravitačního zákona, rozvoj teorie diferenciálních a integrálních kalkulů, provádění optických experimentů, během nichž tento vědec zjistil, že světlo se skládá z několika barev slunečního spektra – to všechno má jedno společné – karanténu při morové epidemii.

I v letech 1665-66 vypukl v Londýně mor, tentokrát zvaný Velký. Při prvních známkách „černé smrti“ se bohatí občané pod vedením krále Karla II. snažili opustit město. Mezi uprchlíky byl i 23 letý student Isaac Newton, který nedávno získal bakalářský titul na Trinity College na Cambridge University. Newton odešel přečkat mor do Woolstorpe, která se nachází asi 100 kilometrů severozápadně od Cambridge. Nedostatek profesorského dohledu umožnil mladému vědci, který do této doby již sestavil seznam 45 nevyřešených problémů přírody a lidského života, aby se nadšeně pustil do nezávislého výzkumu. Newton si nejprve na trhu koupil několik optických hranolů a začal experimentovat. Do žaluzií ve své ložnici vyvrtal malou díru, aby tak získal paprsek světla, který bude procházet hranolem. Když se tak stalo, Newtonův pokoj zazářil barvami duhy – světlo vydalo barvy slunečního spektra. Na základě tohoto a dalších experimentů Newton odvodil svou teorii optiky.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Šokující příběhy zachráněných: Pomohli jim strážní andělé?

Nejvýznamnějším Newtonovým objevem tohoto „morového období“ byl však gravitační zákon. Podle legendy přivedl Newtona k tomuto zákonu pád jablka ze stromu rostoucího na zahradě jeho domu. Mladý génius si přitom pomyslel: „Proč jablka vždy padají kolmo k zemi? Poslouchají gravitaci? Ale pokud gravitace opravdu existuje, co když se neomezuje její účinek jen na jablka, ale působí na mnohem delší vzdálenost? A proč ne třeba i na Měsíc? Možná tato síla řídí i pohyb planet!“

Když karanténa o rok a půl později skončila, ukázalo se, že oběťmi této epidemie se stalo asi 100 000 lidí, čtvrtina londýnské populace. Pro Newtona se ovšem stal návrat do Londýna triumfem. Přišel tam plný nových nápadů a teorií. O dva roky později získal někdejší student Isaac Newton místo profesora a „morové roky“ nazval nejproduktivnějším obdobím své vědecké činnosti.

Obálka životního díla M. Shelleyové

Mary Shelleyová a její Frankenstein

V roce 1816 zažila celá planeta kvůli katastrofické erupci sopky Tambora klimatický otřes. Do atmosféry bylo vrženo asi 150 krychlových kilometrů popela, který dlouho zastiňoval povrch Země před slunečním světlem. V důsledku toho nastal tzv. rok bez léta, v Evropě a Americe v červnu i červenci sněžilo, řeky zamrzly a nastala neúroda.

Jistá společnost mladých lidí, která kromě Mary Shelleyové a jejího manžela zahrnovala také lorda Byrona, si pronajala dům na břehu Ženevského jezera. Vzhledem k chladnému a deštivému počasí tito „poustevníci“ prakticky neopustili dům a aby se zabavili, rozhodli se uspořádat soutěž o to, kdo z nich napíše nejstrašnější příběh. Zvítězila v ní Mary Shelleyová s příběhem o doktoru Victoru Frankensteinovi, který našel způsob, jak proměnit mrtvou hmotu v živou. Stvůra, kterou tak vytvořil z částí mrtvých těl, potom dostala jeho jméno a setkáváme se s ní dodnes.

-skm-

Obr.: Pixabay (foto Michal Jarmoluk), wikimedia.commons, amazon, archiv autora

Mohlo by vás ještě zajímat:  Léčivá marihuana: Proč nemáme znát její blahodárné účinky?

 


Štítky: , , , , , , , ,





You might also like