Tajemství Železného muže. Některá již byla odhalena, některá ještě ne

Světové záhady / 20. 7. 2019

Původně to znělo jako pohádka nebo legenda – ohebné sklo, věčně hořící lampy, železo, které nerezaví. Po dnes již legendárním sloupu v Dillí se téměř v srdci Evropy objevil další podobný „nerezavějící“ sloup, Železný muž v přírodním parku Kottenforst u Bonnu.

Däniken se mýlil

Na seznam záhadných předmětů, které nám tu, možná, kdysi dávno zanechali mimozemšťané, ho zařadil švýcarský badatel a záhadolog Erich von Däniken. Dnes se s většinou jeho bádání můžeme seznámit i v češtině, zatím mu u nás vyšlo přes dvacet knížek. Obrovská práce, kterou tento neúnavný průkopník archeoastronautiky na poli záhad a tajemna vykonal, je však místy poznamenána spěchem a jistou zbrklostí. Tou trpí i autorova raná práce Setba z vesmíru vydaná v roce 1972, tedy jen čtyři roky po autorově prvotině Vzpomínky na budoucnost. Erich von Däniken zde píše: „V Kottenforstu, několik kilometrů západně od Bonnu, stojí železný sloup, který zdejší lidé nazývají od pradávna Železným mužem. Železný sloup ční 1,30 m nad zemí, ale podle různých odhadů a měření magnetického odporu má vězet v zemi 28 m hluboko. Kus vyčnívající ze země vykazuje lehké povrchové zvětrávání, ale kupodivu žádné stopy po rzi….pokládám za absurdní vidět v tomto Železném muži hraniční značku nějaké vesnice… Proč by mě potom takový železný sloup vězet 28 m hluboko v zemi? Střední Evropa přece mohla být také cílem „návštěv bohů“, pak už by Železný muž dostal svůj smysl.“

Výzva pro archeology

Takové odvážné tvrzení vyprovokovalo archeology z Rýnského zemského muzea k akci. U sloupu začali kopat tak, aby vznikla čtvrtkruhová výseč, v jejímž hrotu zůstane stát ze dvou stran odhalený Železný muž. Kopání netrvalo dlouho. Původní předpoklad, tedy že sloup sahá až 28 m pod zem, se nepotvrdil. Celkem je sloup přesně desetkrát kratší, měří 280 cm. Že by se do měření elektrického odporu citovaného Dänikenem vloudila triviální chyba v desetinné čárce? Nekritické přebírání neověřených údajů se badateli zase jednou nepěkně vymstilo a „železný muž“ ho začal pronásledovat stejně vytrvale jako jeho kritikové. Autor vláčený po stránkách všech možných i nemožných periodik a kritizovaný nejen za Železného muže ale i za jiné omyly, jichž se nevědomky dopustil, se však poučil a vše uvedl na správnou míru v Křížovém výslechu z roku 1978 (česky 1992). Dostává se tak do pozice proroka odvolávajícího svá předchozí tvrzení. Malá zadní vrátka, která si v Setbě z vesmíru opatrně ponechal slovním spojením „údajně 28 metrů pod zemí“ bohatě využívá a přiznává svůj omyl. Nicméně však má pravdu v tom, že bez oněch několika vět v jeho knize by se asi žádný archeologický výzkum u Železného muže nekonal.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Papežka Johanka - skutečný církevní skandál, anebo jen pikantní pověst?

Výsledky vědeckého výzkumu

Erich von Däniken nastoluje hypotézu, že sloup v Dillí a Železný muž v Kottenforstu u Bonnu mají podobné, ne-li stejné vlastnosti, tedy že nerezaví, a že by snad mohly mít i společný původ. Zatímco u sloupu v Dillí skutečně zatím nevíme, kdy a jak byl ve starověké Indii vyroben, u Železného muže to díky provedenému chemickému rozboru víme naprosto přesně. Kromě 96,5 % železa sloup obsahuje ještě 2,68% uhlíku, 0,1 % křemíku,0,2% manganu, 0,5 fosforu a 0,027 % síry což je řečeno slovy odborníka „typické pro železo vytavené za pomoci dřevěného uhlí“. Tím se odlišuje od sloupu v Dillí, v jehož železe je obsaženo jen 0,3 % cizích příměsí, přičemž typický mangan, křemík, měď a nikl téměř úplně chybí.

Bez jakékoliv pochyby je potom sloup z Kottenforstu datován někam těsně před rok 1625, protože právě z tohoto roku máme první písemný záznam o jeho existenci jako o hraničním znamení mezi obcemi Alfter a Heimerzheim. Sloup stál tehdy tam, kde vedl starý římský vodovod z Eifelu do Kolína. Železný muž zůstal v těchto místech nejméně do roku 1717 a v roce 1727 byl rámci parkových úprav přemístěn na své stávající místo na křižovatku šesti parkových cest, kde stojí dodnes. Tím je tedy otázka Železného muže i jeho případné souvislosti se sloupem v Dillí zcela vyřešena.

A jak se na vše dívá sám „autor“ této záhady, Erich von Däniken? Dnes už také střízlivě. Se „záhadou sloupu v Kottenforstu“ se sice rozloučil již v roce 1978, avšak o sloupu v Dillí tehdy ještě kategoricky tvrdí: „Nerezaví!“. V roce 1994 však v poněkud kajícné knize „Mýlil jsem se?“ vše odvolává: „Ve skutečnosti (sloup v Dillí) na několika místech rezaví.“ Podivné však je to, že v obou případech přitom vychází z vlastního očitého svědectví.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Děsivé čačapojské mumie. Jakou hrůzu skrývají?

V obou případech, tedy pokud jde o sloup v Kottenforstu i o sloup v Dillí, můžeme zcela jistě za relevantní považovat vyjádření prof. Ing. Pavla Nováka, CSc., který ve svém obsáhlém článku „Bludy, omyly a polopravdy v korozi kovů“ konstatuje, že koroze je patrná na povrchu obou těchto památek. Sloup v Kotteforstu doslova charakterizuje jako „zrezivělý ingot litiny“ a o sloupu v Dillí píše, že „sloup je na všech fotografiích zjevně zrezivělý“.

Navštivte Železného muže

Přestože od vztyčení Železného muže uplynulo něco málo přes 250 let, lidová tradice i za tuto poměrně krátkou dobu stačila vykonat své. Sloup tak je připisován starým Římanům, kterým prý sloužil jako zaměřovací pomůcka při stavbě nedalekého vodovodu, jiní v něm viděli nějakého pohanského hraničního bůžka nebo varování před nebezpečnou bažinou. A vypráví se také legenda o tom, jak se zde za třicetileté války odehrála bitva, v níž padl generál jménem Eisenstein a Železný muž byl prý vztyčen na jeho památku. Každý den, když se zvoní poledne, se generál v hrobě třikrát otočí a sloup se tak roztančí. Příležitostně se o tom ostatně můžete přesvědčit na vlastní oči. Kromě návštěvy nedalekého Bonnu a Kolína nad Rýnem s proslulou katedrálou je v okolí kromě Železného muže ještě mnoho dalších atrakcí, například barokní zámek Augustusburg, lovecký zámeček Falkenlust navazující na tradici zdejšího sokolnictví a další početné ukázky měšťanské i zámecké architektury. Přírodní park Kottenforst-Ville je dnes koncipován do značné míry jako rekreační zázemí nedalekých měst a tak zde najdeme i dětská hřiště, různé možnosti občerstvení, příležitost ke koupání i celý „rekreační park“ Rheinbach stejně jako poslední zbytky zdejších kdysi mohutných hvozdů. Zvláštní pozornost Kottenforstu a zvláště pak Železnému muži by měly věnovat dívky toužící po vdavkách. Pokud Železného muže třikrát políbí, jejich tužba se vbrzku naplní. A jak to Železný muž dělá? To zůstává opravdu záhadou.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Záhada starověkých kachniček na vozíčku. Kultovní opeřenec, dekorace či snad „jen“ hračka?

Jitka Lenková

Obr.: WDR, RadRegion, Rheinland, Alchetron, The World List of Tourist Attractions


Štítky:





You might also like