Tajemství města Tanais. Vzniklo na místě tragédie, zbyly z něj jen ruiny

Světové záhady / TOP články / 11. 1. 2020

Celé pobřeží Černého a Azovského moře je pro Středoevropany poněkud záhadné, i když vcelku není ani tak vzdálené. O jeho historii víme jen málo, i když je to oblast, kde se v minulosti vystřídala řada vyspělých kultur, např. Skythové nebo řečtí kolonizátoři. Jednou z hádanek této oblasti zůstává město Tanais, které se nachází u nejvýchodnějšího cípu Azovského moře.

Zpočátku jsme Tanais znali jen z legend a trvalo více než půldruhého století, než se podařilo o tomto kdysi velmi mocném a významném starověkém mocně. U Tanaisu, nebo přesněji po řece Temarnik, tehdy probíhala hranice mezi Evropou a Asií, jak se píše ve starých letopisech.

Ale dlouho předtím žily prý ve stepích u Azovského moře Amazonky, divoké a bojechtivé plemeno žen, které se hrdě obešlo bez mužů. Amazonky samy obdělávaly půdu a pásly skot, lovily divokou zvěř v nepřístupných lesích a pořádaly bujné veselice u táborových ohňů. Když jim hrozilo nebezpečí, vyměnily pluh za meč a kopí a nebojácně se vrhaly na nepřítele. Sám Alexandr Veliký měl před nimi prý respekt. „Jestliže nad Amazonkami zvítězím,“ prohlásil, „moje sláva tím nevzroste. Když ale budu poražen, bude to pro mne ostuda. Budou o mně říkat, že velkého Alexandra porazily ženy.“ Vojevůdce proto raději změnil směr svého tažení, než by riskoval tak hanebnou porážku.

K tomuto místu se také váže legenda o jinochovi jménem Tanais, synovi babylónského kněze a Amazonky Lizípy, který se vysmíval válečným schopnostem Amazonek vysmíval. Bohyně Venuše ho za to potrestala tak, že v něm probudila v něm k vlastní matce a nešťastný jinoch se ze zoufalství vrhl do řeky, která po něm dostala jméno Tanais.

Skála, kde se stalo toto neštěstí, se tady ukazuje dodnes. Z jejího vrcholu je vidět modrou deltu řeky Tanais, dnešního Donu, a dál na západ pobřeží Azovského moře podobající se ohnutému luku. Povědomí o řece Tanais se dlouho udrželo v antickém světě a zmínky o něm nalézáme u Herodota i Strabona. Když se ve 3. století př. n. l. objevily na Černém moři první řecké kolonie, přejalo od řeky její jméno i město, které vyrostlo v blízkých stepích. Bylo známé čilým obchodním ruchem. Řekové dováželi do Tanaisu víno, plátno a šperky, Sarmati, kteří tvořili většinu místního obyvatelstva, prodávali Řekům otroky, skot a ryby. Dnes ale na místě kdysi rušné aglomerace najdeme jen pustou pláň.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Za pouhé tři měsíce se zbavila masivních metastáz. Jak?

Z dosavadních výsledků výzkumů si lze přesto učinit představu o tom, jak Tanais vypadal. Nebyla to snadná práce, když si uvědomíme, že město přestalo existovat před více než šestnácti stoletími. Mělo úzké uličky a jeho nízké domy z neotesaného kamene byly kryty slámou a rákosem. Domy těsně natlačených na sebe chránily přes dva metry silné zdi vysoké až dva metry. V jednom domě bylo objeveno zařízení na zachycování dešťové vody, zvláště důležité, kdyby bylo město obleženo.

Amazonka s lukem

Na místě, kde Tanais stával, se našlo také množství různých artefaktů – střepy rhodských amfor a skleněných nádob na olej, víno a obilí. Hlína, z níž byly amfory vyrobeny, není vypálená, přesto je trvanlivost nádob. A kvetla tu i řemesla. Byly zde nalezeny nástroje na výrobu sekyr, srpů, ale i náramků a náušnic, kamenné mlýnky na drcení obilí, nejrůznější druhy loveckých zbraní. Archeologické vykopávky objevily ve zříceninách Tanais také předměty náboženského kultu.

Otázkou však stále zůstává zánik tohoto města. Zatím existují dvě verze. Podle jedné vzniklo město Tanais v 3. stol. př. n. l., a bylo na počátku naší éry zbořeno králem Polemonem, když se chtělo odtrhnout od jeho Bosporské říše. Podle druhé verze se příčinou jeho zkázy stalo roku 107 př. n. l. povstání otroků pod vedením Savmaka, původem Skyta, který se prohlásil králem. Tomu by nasvědčovala hermeticky uzavřená měděná schránka nalezená na dně Azovského moře obsahující pergamen se zápisem jednoho z účastníků trestné výpravy proti vzbouřencům. Praví se v něm, že vzbouření otroci byli poraženi po třídenním boji, ale vůdcům povstání se podařilo uniknout.

Tanais byl znovu postaven v 1. a 2. století n. l., ale zdá se, že ani poté mu nebylo dopřáno klidného rozvoje. Vykopávky vydávají svědectví o tom, že byl mnohokrát přepaden a vydrancován. Přesto stále lákal dobyvatele svým bohatstvím.Koncem 4. století bylo město zničeno strašným požárem. Od té doby již nebylo obnoveno a obyvatelé je opustili navždy. Poslední ránu zasadili Tanaisu nejspíše Gótové.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Neuvěřitelný příběh Billyho Milligana - 24 osobností v jedné hlavě!

Jak by se asi utvářela historie této části ruské země, kdyby se Tanais zachoval? Patrně by se stal přirozeným centrem celé oblasti a nevznikla by zde města jako Rostov na Donu, nebo Taganrog. Je například známo, že Petr I. chtěl právě z Taganrogu dávno před založením Petrohradu vytvořit hlavní město své říše. V Rostově na Donu založeném roku 1749 dala jeho dcera, carevna Alžběta I., postavit celnici, kolem níž vznikla osada a postupně i město, které mělo pro jih stejnou důležitost jako Petrohrad pro sever. Po té, co Taganrog dobyli Turci, to byl tehdy jediný přístav, jehož prostřednictvím mohlo Rusko obchodovat se zeměmi Černého a Středozemního moře.

Hliněná tabulka s řeckým písmem nalezená v Tanaisu

Zatímco Taganrog a Rostov na Donu jsou dnes stále životem kypící města, i Tanaisu je možné psát jen v minulém čase. Jeho zříceniny i jeho okolí byly v 60. létech 20. století vyhlášeny za rezervaci a jeho výzkum stále pokračuje.

-skm-

Obr.: wikimedia, wikiwand, archiv autora

 

 


Štítky: ,





You might also like