Strašidelné lodi bez posádek. Zabil je děsivý „hlas moře“?

Různé / 13. 7. 2019

Dějiny mořeplavectví pamatují tisíce dramatických událostí. Lodě havarují na mělčinách, potápějí se v důsledku srážek, mizí v plamenech. Světová statistika říká, že každým rokem zmizí z nevyjasněných důvodu kolem patnácti lodí.

Loď Marie Celeste

Vyprávění o „Bludném Holanďanovi“, tajemné lodi, která bez posádky bloudí oceánem, patří samozřejmě mezi legendy. Ale historie zná řadu skutečných příběhů, které, nebýt podloženy důkazy, vyzní také jako legendy.

V 19. století obyvatelé jedné severoamerické osady ležící na pobřeží zpozorovali, že se ke břehu blíží velká plachetní loď se všemi napnutými plachtami. Dostala se až na mělčinu a tam uvázla. Když se váhající lidé se konečně odvážili vstoupit na její palubu, nevycházeli z údivu. V lodní kuchyni se vařila káva, v jídelně bylo prostřeno k jídlu, jediným živým tvorem na celé lodi však byl jen vystrašený psík, krčící se v rohu jedné kajuty. Náklad, dřevo a káva z Hondurasu, navigační přístroje, mapy a dokumenty byly v pořádku. Poslední záznam v palubním deníku byl čerstvý a říkal, že loď obeplouvá korálové útesy, které leží jen několik mil od místa ztroskotání.

Americkým úředníkům se nikdy nepodařilo přesně vypátrat, co se stalo s posádkou. Uplynulo několik let. Britská plachetnice pluje asi 600 mil západně od Gibraltaru a její posádka zahlédne velkou plachetnici „Maria Celesta“, která je obětí větru. Zkušené oko námořníků pozná i na velkou dálku, že loď nikdo neřídí. Když námořníci vystoupí zanedlouho na palubu lodě, vidí potrhané plachty, ale žádnou posádku. V kajutě kapitána je vše v naprostém pořádku. Rozložené mapy, srovnané knihy a poslední zápis v palubním deníku prozrazují, že loď v pořádku doplula právě do míst, kde byla nalezena.

 

V zásuvce stolu zůstaly v pořádku velké množství peněz, krabička s dámskými líčidly, v sousední kajutě šicí stroj, na němž ležela nedošitá dětská košilka. Ostatní kajuty byly řádně uklizeny, na některých stolech ještě ležely nedokouřené dýmky. Loď měla velkou zásobu vody, mouky, slaniny, brambor, ovoce, v kuchyni byl čerstvě pečený chléb. V nákladním prostoru bylo 1700 soudků s čistým lihem. Komise pátrající po osudech posádky nemohla dojít k žádnému konkrétnímu závěru. Čekala několik měsíců, zda snad posádka z různých důvodů nepřestoupila na jinou loď a neozve se, ale čekání bylo marné.

Vzpoura na palubě

Otřesnější byl zážitek posádky německého parníku, která se setkala v Indickém oceánu s třístěžňovou lodí, jež signalizovala neštěstí. Když němečtí námořníci vystoupili na palubu, našli tam osmatřicet mužů posádky mrtvých. Na jejich tělech nebyly stopy násilí. Kapitán však chyběl. I tento případ zůstal nevysvětlený.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Nejzáhadnější místa ČR: Děsivá ruina, Šibeniční vrch i poklady moravských hradů

Stejně jako když jednoho lednového rána roku 1921 za svítání uviděl strážce majáku na mysu Hatteras velkou loď, jež uvázla na mělčině. Ihned vyplul záchranný člun. Na palubě lodi našli muži ze záchranné skupiny jen kocoura. Náklad byl nepoškozen, všechny cenné věci zůstaly na svých místech. Chyběl však palubní deník, chronometr a sextanty. Hlavní kompas byl zničen. Konec desetičlenné posádky zůstal opět záhadou.

Jiná obchodní loď plující v osmačtyřicátém roce poblíž Sumatry zachytila signál SOS. Vysílal ho ale telegrafista jiného obchodního plavidla. Udával polohu nešťastné lodi a hlásil dál: „Všichni jsou snad již mrtvi, umírám také…“

Zanedlouho se britští námořníci přiblížili k holandské lodi, jež volala o pomoc. Posádka však již nežila. V tvářích všech mrtvých bylo možné vyčíst strach. Angličané chtěli vzít loď do vleku, ale na její palubě náhle vypukl požár. Sotva odpluli do bezpečné vzdálenosti, holandská loď explodovala.

A poslední událost tohoto druhu pochází z roku 1957. Britští námořníci zpozorovali v oceáně nevelkou nákladní loď, jež byla poškozena přírodním živlem. To prozrazoval už na dálku zlomený stožár. Když námořníci vystoupili na palubu, nikoho z posádky už nenašli. Záchranné čluny se nacházely na svých místech. V nádržích byl dostatek nafty i pitné vody, loď převážela náklad rýže. Osud posádky nikdo nevyjasnil ani v tomto případě.

Pokusme se o to, ovšem bez nároku na objektivní závěry pro jednotlivé případy. V druhé polovině 19. století začíná v mnoha státech Evropy a Ameriky rozkvět obchodního loďstva. Je to velmi výnosný druh soukromého podnikání. Majitelé lodí se ženou za maximálními zisky. Námořník je pro ně pouze lacinou pracovní silou. Musí být ve službě až 16 hodin denně, strava bídná, péče o námořníky žádná. Kapitán je neomezeným pánem nejen nad lodí, ale i nad posádkou. Dochází k častým vzpourám námořníků. Když během ní zabijí kapitána, nemohou zůstat déle na palubě. Unikají proto při pobřeží v záchranných člunech, nebo loď nechají najet na pobřežní mělčiny.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Záhadné náhody a legendy Titaniku. Jak to bylo doopravdy?

Někdy má však zájem na podobném konci své lodě přímo její majitel. Do konkurenčního boje nemůže jít se starou opotřebovanou lodí. Pojistí ji proto na vysokou částku, a pak zinscenuje její tragický konec. V takovém případě příslušnou roli sehrají třeba i všichni muži na palubě, kteří včas zmizí a za vysokou prémii budou o všem mlčet. Anebo se také stanou v celém takovém případu obětí. Tak tomu mohlo být u osmatřiceti mrtvých námořníků, které našla posádka německého parníku v Indickém oceánu. Jak by jinak bylo možné, že chyběl jen kapitán?

Záznam ultrazvuku

Ale může jít i o jiné druhy tajemství, je dostatečně známo a ověřeno, že jakmile dojde nad oceánem nebo mořem k bouři, v pobřežních oblastech se zhoršuje stav nemocných, vzrůstá počet sebevražd a automobilových havárií. V čem je příčina? V infrazvuku.

Sovětský akademik Šulejkin přednášel už v roce 1935 o teorii vzniku infrazvukového záření nad oceánem. Při bouřích a silných větrech, kdy na mořské hladině vznikají velké vlny, se dávají do pohybu nepředstavitelně obrovské masy vody a tak vzniká infrazvukové záření, jehož intenzita je úměrná ploše, na níž se tento jev odehrává. Jestliže fouká vítr rychlostí 20 m/s, pak výkon „hlasu moře“ činí až 3 W z každého metru plochy vlny. I nevelká bouře proto dokáže vyvolat infrazvukové záření o výkonu několika desítek kW. Hlavní segment záření přitom působí v pásmu 6 hertzů. A toto záření se může šířit bez podstatnějšího zeslabení na vzdálenost stovek a tisíců kilometrů jak vzduchem, tak i vodou. Šíření infrazvuku vodou je přitom několikanásobně rychlejší. Infrazvukové záření, jak ukazují nedávné pokusy, může v určitých frekvencích vyvolávat u člověka silnou únavu, smutek, mořskou nemoc, může vést ke ztrátě zraku, propuknutí šílenství a konečně i ke smrti. Je prokázáno, že infrazvuk o frekvenci 7 hertzů je pro člověka smrtelný, protože zastavuje srdeční činnost. Moře běžně vydává silná infrazvuková záření průměrně v pásmu 6 hertzů. Infrazvuková vlna s ohledem na své šíření do velkých dálek může zasáhnout loď plující kdesi daleko na klidné hladině. Jestliže má vlna frekvenci 7 hertzů, přichází na palubu lodě neviditelná smrt – všem lidem zastaví srdce.

Mohlo by vás ještě zajímat:  PROČ PŘESTÁVÁME DÝCHAT?

Kromě toho infrazvuk je schopen vyvolat i mechanické chvění celého plavidla. Proto není možná náhodné ani to, že některá z postižených plavidel měla zlomené stožáry, přestože na trase jejich plavby žádná bouře prokazatelně nebyla.

Kolik obětí si ještě tajemný „hlas moře“ vyžádá, než se mu naučíme čelit?

 

-skm-

Obr.: Ancient Origins, Heritage History, STOPLUSJEDNICKA.cz, tamil.examsdaily.in