„Stonehenge“ na Sahaře. Kdy rozluštíme jeho tajemství?

Světové záhady / 23. 1. 2020

Sahara je největší poušť na světě. Je stejně velká jako USA a pokrývá jednu třetinu afrického kontinentu. S teplotami dosahujícími 50 stupňů nad nulou a pouze se dvěma procenty vlhkosti může být těžké si představit, že toto místo bylo kdysi zeleným rájem.

Takhle zelená bývala i Sahara

Přesto ještě před 10 tisíci lety byla skvělým místem k životu se svěží savanou hemžící se divokými zvířaty, s trávou, stromy a s řekami, v nichž plavali krokodýli, a s jezery plnými ryb. Před více než deseti tisíci lety zde žilo také plno lidí, kteří lovili, pásli dobytek, obdělávali pole, vyráběli hliněné nádobí a šperky. Pak to všechno skončilo…

Zásadní změna klimatu

Asi před 8 000 až 10 000 lety došlo k významné změně klimatu způsobené koncem doby ledové. Jak k tomu došlo? Podle klimatologa Gavina Schmidta z NASA Goddard Space Research Institute se asi před 8 000 lety oběžná dráha Země mírně lišila od té dnešní. Sklon Země se tehdy mírně změnil z 24,1 stupně na dnešních 23,5 stupně. Také tehdy byla Země nejblíže Slunci v srpnu, dnes v lednu. Změna sklonu Země způsobila změnu povětrnostních podmínek, ledový pokryv ustoupil a přemístil se, Antarktida, do té doby nezaledněná, zamrzla. Podnební pásma se posunula a Sahara, kdysi plná života, začala vysychat.

Deště tam prakticky ustaly. Lidé byli nuceni svůj ráj opustit a migrovat na východ do údolí Nilu. Nové osídlení dalo za vznik egyptské civilizace a dynastie faraonů. A pod pískem Sahary jsou skryté stopy civilizace, která kdysi obývala tuto zemi. Na více než stovce míst objevili vědci zvířecí kosti, nástroje a fascinující jeskynní umění, které poskytlo dramatický a barevný obraz o tom, jak život vypadal v době, kdy Sahara byla ještě zelená.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Vražedná pláž, devátá vlna a záhadný šunj 

Něco přece jen přežilo

Kromlech na Nabta Playa

Pokud půjdeme na vrchol Tassili N’Ajer v jihovýchodní Libyi, stále tam můžeme vidět stromy jako cypřiše a olivovníky, dříve tu rostly i jasany, cedry, duby, ořechy, myrtovníky a lípy. Ty stromy, které přežily, i když se nemohou rozmnožovat, jsou mnohdy staré přes 4000 let stará a jejich kořeny sahající hluboko do země až k vydatným zdrojům podzemní vody. Její čerpání a vedení do tisíce kilometrů vzdálených měst a osad by si však vyžádalo obrovské náklady. Jediný, kdo se o to pokusil, byla Libye za Muamara Kaddáfího.

Naopak velbloudi, dnes se Saharou velbloudi neoddělitelně spjati, zdejší dávné civilizace neznaly, ti se v této oblasti objevili až na začátku našeho letopočtu. Za to se zde vyskytovali různí plazi a hlodavci, jejichž některé druhy tu najdeme i dnes. Dokázaly se snadno přizpůsobit intenzivnímu teplu pouště tak, že se skryjí půl metru pod povrchem, kde je chladněji než na povrchu. Kromě toho mohou plazi žít bez vody, protože jejich trávicí systém dovede získat vodu i ze suchých rostlin. Dalším zvířetem, které zde bylo často vidět, byl tarbík, známý jako pouštní krysa. Kromě energického hrabání tarbík poskakuje po zadních nohou ve stylu klokanů, a rychle se tak pohybuje po povrchu, aniž by si popálil končetiny o žhavý písek. Stejně jako zajíc, který je tu také běžná. Z pouště pochází také naše dobře známá kočka domácí, která si dodnes zachovala schopnost získávat vodu z potravy, aniž by musela hodně pít.

A co lidé?

Starověké jeskynní umění odhaluje tajemství ztracené saharské civilizace. Můžeme se o ní hodně dozvědět z neuvěřitelně rozsáhlého skalního umění, které zobrazuje tisíce let zapomenuté historie. Je v mnoha ohledech podrobnější než známé jeskynní malby ve Francii a Španělsku.

Kamenný kruh u města Tifariti

Tuto největší sbírku velkolepých jeskynních maleb na světě objevili lidé až v roce 1842 v oblasti, sahající od Timbuktu na západě, po Čad na východě. Také ve velkých jeskyních v jihovýchodní Libyi byly objeveny tisíce obrazů a rytin. Obrazy jasně ukazují, jak si obyvatelé této oblasti užívali tento pouštní ráj. Můžeme si prohlédnout scény ze starověkého každodenního života. Muži jsou obvykle vylíčeni na loveckých akcích. Ženy se češou hřebeny nebo tančí v kruzích. Je zde také řada vyobrazení zvířat. Mezi nimi najdeme slony, nosorožce, lvy, pštrosy, žirafy, hrochy, buvoly a antilopy. Obrázky domů ukazují, že lidé žili v polokulovitých chatkách, pokrytých travou. Na několika obrazech jsou také vyobrazeny různé výrobky z keramiky. Lidé chovají dobytek. Je zde mnoho obrázků telat, koz, ovcí a prasat. Objevují se také domácí psi. Rybaření bylo také velmi běžnou činností.

Mohlo by vás ještě zajímat:  O mimozemských civilizacích a paranormálních jevech

Africké Stonehenge

Kresna zvaná Velký Marťanský bůh v Tassílí

Hádankou jsou kamenné stavby a struktury, kterých bylo nalezeno bezmála 500. Kamenné kruhy a řady jsou polozasypané pískem. Nejznámější je kruh u města Tifariti mezi Marokem a Západní Saharou. Další kromlech, kterému se říká Africké Stonehenge, najdeme v Núbii, v lokalitě Nabta Playa u Abú Simbelu v Súdánu. Jeho stáří spadá do období právě před vyschnutím Sahary.

Pod pískem Sahary je pohřbeno ještě mnoho starověkých tajemství. Pravděpodobně se zde mohou skrývat také staré ruiny měst. Na tyto objevy si budeme muset ještě počkat…

-skm-

Obr.: Iwaria, archiv autora

 

 


Štítky: , , , ,





You might also like