Setkal se náš redaktor s neviditelným strážcem pokladu?

Tajemnem opředený, ale turisty opomíjený Mydlovar

Při mých toulkách a hledání záhadných míst mne zaujaly zbytky hradu, které se nacházejí nedaleko města Nymburk. Neprávem opomíjená zřícenina hradu Mydlovar, známá také jako Kostomlaty, je snad jediným hradem postaveným z cihel, který se dochoval až do dnešních dnů.

Původně se tyčil na samém levém břehu řeky Labe. V současné době ale jeho zřícenina stojí poněkud dále, protože kolem roku 1900 bylo Labe uměle napřímeno a vybaveno novými jezy. Hrad prý své jméno získal podle toho, že se v okolních vsích vyrábělo mýdlo. Podle historiků byl založen pány z Kostomlat. V roce 1402 hrad koupil Jan Puška z Kunštátu, v jehož držení zůstal přibližně dvacet let, než byl pobořen králem Zikmundem jako trest za to, že se pánové z Kunštátu podíleli na porážce jeho vojsk. Pan Puška byl následně vsazen do vězení, kde také zemřel. Poté se na hradě vystřídalo několik majitelů, ale již od 16. století byl hrad opuštěný.

Poklad dávných lupičů

Podle starých pověstí se měli v jeho okolí zdržovat i lapkové, kteří tady v místních hlubokých sklepeních schovali poklad, kde má být ukryt dodnes. Pověstné zrnko pravdy na tom být může, vezmeme-li v úvahu, že hrad je ještě i dnes pro mnohé místa neznalé turisty skrytý v hustém porostu. Mnozí z nich ani netuší, že se skrývá nedaleko vlakové zastávky a také v bezprostřední blízkosti cesty podél řeky Labe. Poklad má údajně hlídat přízrak černého psa, který se tady zjevuje, aby svým štěkáním a vrčením odradil případné hledače pokladů. Já zříceninu hradu navštívil bez znalosti této pověsti. I proto byl pro mě, po dodatečném přečtení oné pověsti, níže popsaný zážitek o to silnější a skutečnější…

Co jsem v Mydlovarech zažil?

Bylo už pozdní odpoledne a v okolí jsem neviděl živou duši. Jako obvykle mě zvědavost hnala přímou cestou ke zbytkům hradu, když vtom jsem uslyšel zuřivé vrčení a štěkání. Samozřejmě jsem se obával, že psa vypustil nějaký nesvědomitý majitel, a protože jsem nechtěl nic riskovat, urychleně jsem se vzdaloval. Očekával jsem, že se každou chvíli objeví pán i se svým svěřencem. Jenže nikde nikdo, po psovi a jeho případném páníčkovi nikde ani stopy. Jakmile jsem hradní ruiny definitivně opustil, štěkot náhle umlkl a rozhostilo se až nepříjemné ticho. Přitom jsem předchozí přítomnost zvířete vnímal velice blízko…

Jistě si umíte představit, jaké pak bylo mé překvapení, když jsem po několika dnech dohledával pověsti o tomto místě a narazil i na tu o psovi, který střeží ukrytý poklad. Samozřejmě se mohlo jednat o náhodu a mohl jsem jen o vlásek uniknout pokousání nějakým zdivočelým psiskem, ale to, jak rychle se vše odehrálo a naráz ustalo, je pro mě opravdu velmi zarážející…

Tajemný Mydlovar může být magickým místem mimo jiné také proto, že na něm měla pobývat bájná kněžna Libuše, což sice není historicky doloženo, ale dost možná zde v dávných dobách, kdy hrad ještě nestál, žili již naši předkové. A ti byli spjati s přírodou a magií. I proto mohlo být místo magicky střeženo a zabezpečeno pohanskými rituály stejně, jako mnohá jiná území. Ale to jen tak na okraj, úvaha jednoho hledače tajemna a záhad. Je na každém jednotlivém čtenáři, jaký úsudek si o takovém místě udělá. Pokud si chcete odpočinout od míst přeplněných lidmi a nasát magickou a tajuplnou atmosféru, pak je zřícenina hradu Mydlovar přímo ideální možností. A když navíc vstoupíme s úctou a bez předsudků, možná se nám hranice běžného vnímání posunou a my uvidíme svět jinýma očima…