Půl sekundy zachránilo Zemi. Nová fakta o Tunguzském meteoritu

Světové záhady / Vesmír, UFO a mimozemšťané / 30. 6. 2020

Po mnoha létech výzkumu vědci vypočítali letovou dráhu tunguzského meteoritu. A zjistili, že na Zemi vlastně nikdy nedopadl…

30. června si připomínáme výročí jedné z nejzáhadnějších vesmírných nehod v historii lidstva – pádu meteoritu roku 1908 v oblasti Podkamenné Tunguzky.

Výzkumný tým: zleva doprava: Sergej Karpov, spoluautor článků o tunguzském fenoménu, Daniil Chrennikov (student fyziky druhého ročníku Sibiřské federální univerzity), student astronomie Moskevské státní univerzity Andrej Pozdnjakov, spoluautor článků Andrej Titov (student druhého ročníku MFTI)

Oblohu nad Jenisejem tehdy náhle zaplavila zář obrovské ohnivé koule když došlo k explozi o síle 50 megatun TNT. Na ploše o 2000 čtverečních kilometrech způsobila požáry a vývraty stromů. Zvukové a seismické vlny oběhly planetu Zemi hned několikrát a záře na obloze přetrvala ještě dva dny poté-

Od té doby byly o této události napsány tisíce vědeckých prací, na místě samém pátraly stovky expedic, ale stopy po kosmickém tělese nebo jeho aspoň malé částečky, nebyly nalezené dodnes. O tom, co se v Tunguzce tehdy stalo, proto můžeme zatím jen diskutovat.

Výzkum pokračuje

Výsledky své mnohaleté práce předložily v přední britské vědecké publikaci Monthly Notices of the Royal Astronomical Society vědci z ruského Federálního výzkumného centra Ruské akademie věd v Krasnojarsku, tedy převážně mladí studenti z několika ruských akademických ústavů a univerzit. A došli k závěru, že šlo o meteor, který pohltila atmosféra. Teorie to sice vůbec nová není, ale nyní ji studenti podložili novými a hlavně přesvědčivými důkazy.

 Vedoucí projektu, Sergej Karpov, doktor fyziky a matematiky, vedoucí výzkumník Ústavu fyziky Ruské akademie věd, profesor Ústavu fyziky inženýrství a radioelektroniky, k tomu sdělil:

„Tato hypotéza se zrodila v roce 1995, krátce před 90. výročím tunguzského jevu, ale nejvíce jsme se jí věnovali až v posledních čtyřech letech, kdy se objevily výkonné počítačové technologie a bylo možné do výzkumu zapojit odborníky na numerické metody. Nejprve jsme museli určit samotnou trajektorii průletu toho tělesa atmosférou a pak ji také dokázat. A tak jsme vymodelovali celou tuto událost, k níž došlo 30. června 1908.“

Mohlo by vás ještě zajímat:  Záhada starověkých kachniček na vozíčku. Kultovní opeřenec, dekorace či snad „jen“ hračka?

Proč ho nemůžeme najít?

Dosud nejpravděpodobnější vědecká teorie tvrdila, že tunguzský meteorit byl jen těleso slisované z ledu a kamene a právě kvůli tomu nelze na Zemi najít jeho jakékoli pozůstatky.

Trajektorie průchodu meteoru atmosférou. (Chrennikov, D., 2020)

Karpov však říká: „Nyní víme, že tomu tak nebylo. Vypočítali jsme aerodynamický tlak, který na těleso působil, a pokud by bylo z ledu, při pohybu v atmosféře by se jednoduše rozpadlo a nezpůsobil by takové následky. Vypařilo by se,“ pokračuje Karpov, „pokud by letělo atmosférou jen asi 300 kilometrů. Ale podle našich výpočtů byla délka letu od místa vstupu do atmosféry po místo výstupu celkem 3 000 kilometrů, z toho asi po 700 kilometrů toto těleso intenzivně zářilo. Pokud by se během pádu vypařilo, síla rázové vlny by se při přiblížení k epicentru snížila na nulu a neměla by mít takový účinek, k němuž došlo, tj. k vývratům stromů, otřesům, magnetické bouři a lesním požárům. Nemluvě o oknech a střechách ve vesnicích, které byly poškozeny v okruhu stovek kilometrů.

Proto se toto kosmické těleso s největší pravděpodobností skládalo ze železa, předpokládá Karpov. Taková kosmická tělesa jsou vzácnější, tvoří asi jen 5 % všech meteoroidů, které se vyskytují v našem blízkém vesmíru. Např. arizonský meteorit, který dopadl na Zemi před 50 000 lety a zanechal po sobě kráter o průměru 1200 m a hloubce 200 metrů a rozptýlil obrovské množství fragmentů po celé oblasti, byl právě ze železa.

Proč však tunguzský meteorit po sobě nenechal žádný kráter ani úlomky? Karpov se domnívá, že proto, že nedošlo k pádu jako takovému, vesmírný host jen proletěl zemskou atmosférou a pokračoval dál do vesmíru. Ale i to stálo za to.

Jak se to stalo

„Vše se odehrálo tak, že meteorit o velikosti 200 – 300 m vletěl do zemské atmosféry rychlostí 20 km/s, v ní se trochu zbrzdil a vyletěl z ní rychlostí 17-18 km/s. Zemi se nejvíce přiblížil právě v oblasti Podkamenné Tunguzky, nad níž proletěl ve výšce 10 až 15 kilometrů. To stačilo, aby vznikla silná rázová vlnu, která pokácela stromy široko daleko a způsobila magnetickou bouři. Ta zuřila kolem epicentra ještě několik následujících hodin. A stačilo, aby meteorit vstoupil do zemské atmosféry je o půl vteřiny dříve a se Zemi by se srazil.“

Mohlo by vás ještě zajímat:  Ďáblova věž – démon i UFO a mimozemšťané

Došlo by tak ke katastrofě skutečně kosmických rozměrů. Železo, jak víme, se taví při teplotě 1000 stupňů °C a s dalším zvýšením teploty se začne odpařovat. Představte si, že na povrchu asteroidu je teplota vyšší než 10 000 stupňů °C a rychlost odpařování meteoritu, tedy železa, nad epicentrem dosahuje 500 000 tun za sekundu! Řekněme, že počáteční hmotnost při vstupu do atmosféry byla 3 miliony tun, pak se asteroid pohyboval v atmosféře 3000 km a ve výšce 10 – 15 km dosáhl maximální rychlosti odpařování. Současně, během letu v atmosféře ztratil asi polovinu své původní hmotnosti.

Je proto možné, že toto odpařené železo vytvořilo zářící mrak, který Britové pozorovali po dobu dvou dnů a který popsali jako „noc jako den.“ Připomeňme, že asteroid přiletěl v 7 hodin ráno místního času a že v Anglii v té době byla půlnoc. Doba průchodu atmosférou přitom celkem nepřekročila tři minuty.

Obří stromy se po výbuchu vyvrátily z kořenů

Oblak odpařeného železa se následně rozptýlil. Ty nejmenší částice reagovaly s kyslíkem a změnily se na oxidy, tedy obyčejnou rez, která je po dopadu na Zem od běžné rzi neodlišitelná. A i kdy tak časem tyto „kosmické“ oxidy popadaly téměř na polovinu plochy planety, není možné je odlišit od běžných pozemských materiálů a tak ani najít pozůstatek meteoritu.

Koule žhavé plazmy

Další záhadou tunguzského fenoménu jsou požáry, které zachvátily plochu větší než 160 kilometrů čtverečních. Jak by se mohla tajga vznítit, když nedošlo k pádu meteoritu? Očití svědci si všimli, že asteroid se zahřál na teplotu vyšší než 10 000 stupňů °C. V tu chvíli bylo tepelné záření nejintenzivnější.

Právě za takových podmínek bylo na zemském povrchu dosaženo potřebné teploty ke vznícení hořlavých materiálů, které se zahřály absorpcí optického záření z obřího bolidu během odhadované doby jeho letu nad epicentrem, tj. za 1 až 1,5 sekundy.

Mohlo by vás ještě zajímat:  V Bajči na jižním Slovensku přistáli mimozemšťané!

Pokud jde o rázovou vlnu, výpočty ukázaly, že její výskyt je spojen s prudkým zvýšením rychlosti odpařování tělesa při přiblížení k epicentru v horních vrstvách troposféry. Během jedné sekundy se odpařilo až 500 000 tun meteoritu do podoby koule vysokoteplotní plazmy, která během své expanze vytvořila efekt výbuchu.

Kdy čekat nového vetřelce z vesmíru?

A zničí naši planetu? V některých zemích, například v USA, vytvořili síť ke sledování objektů v blízkém vesmíru, jejichž trajektorie se protínají s oběžnou dráhou Země.

Bažiny, nad kterými meteorit vybuchl.

Nejnebezpečnější je nyní asteroid Apophis o průměru 400 metrů. Jeho minimální přiblížení k Zemi se očekává v roce 2029. A jak se bude přibližovat, tak se budou zpřesňovat výpočty jeho dráhy, aby se zjistilo, jak se bude chovat při dalším přiblížení v roce 2036. Tehdy je už jeho dráha se Zemí opravdu kolizní. Jenže dráha Apophis se mění, je ovlivněna gravitací velkých planet – Jupitera a Saturnu. Přesto jeho velikost 400 metrů není pro Zemi likvidační, ani kdyby se s ní srazil. To by Apophis musel mít v průměru aspoň 2 kilometry. Dráhy tak velkých těles však s dráhou Země, naštěstí, nekolidují…

skm

Obr.: www.gobnewsonline.com,Jevgenij Sazonov, archiv autora

 

 


Štítky: , ,