Proč saháme lhářům na nos? Vše vysvětlí tzv. obrácený Pinocchiův efekt

Různé / 15. 8. 2019

Pinocchio je hlavní postava pohádkového románu „Pinocchiova dobrodružství“, italského spisovatele Carlo Collodi (orig. Le avventure di Pinocchio, 1881). Pinocchio je dřevěný, neposlušný panáček, který po četných dobrodružstvích zmoudřel, zbavil se svého dřevěného těla a stal se opravdovým chlapcem. Pokud však zalhal, prodlužoval se mu nos.

Jak objevili španělští vědci z University v Granadě, ve skutečném životě – u lidí – se to děje přesně naopak. Nos lháře se zmenšuje! Tato změna sice není pouhým okem viditelná, ale není obtížné ji zjistit. Nos se zmenšuje, protože v té chvíli zchladne, a to asi o 1,2 stupně.

Přišli na to španělští vědci pod vedením dr. Emilia Gomeze Milana při svých experimentech s dobrovolníky. Požádali je, aby úmyslně zalhali, vyslovili nepravdu, čili lež, ale takovou, kterou by bylo těžké odhalit. Dobrovolníci takto lhali do telefonu některým svým příbuzným nebo dobrým přátelům. Například řekli, že na ulici potkali nějakou celebritu nebo viděli hroznou nehodu. Obličeje účastníků experimentů byly snímány termovizory, zařízeními, které registruje teplotu snímaného objektu a vytváří infračervené snímky, kde je vidět, jak je kde daný objekt teplý, nebo studený. Teplejší oblasti jsou pak znázorněny obvykle jako červenější až žluté.

V 80 případech ze 100 se pokusným lhářům ochladily nosy. A naopak čela se zahřála – asi o 1,5 stupně, což bylo také patrné, a tak se prozradili, i když běžné oko to schopné rozpoznat není.

Vědci tvrdí, že výsledek, založený na tomto opačném „Pinocchio efektu“ je o 10 procent přesnější, než jakýkoli dosavadní detektor lži. Jak vysvětluje dr. Milano, nos zchladne úzkostí ze lži, protože lhát přece není správné. A čelo se zahřívá od zvýšené námahy, kterou lhaní na rozdíl od pravdomluvnosti vyžaduje.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Předpověděl súfijský mystik svou smrt? 

Zajímavé ale je i to, ale jen kvůli nějakému neklidu či znepokojení nos nezchladne. Vědci to prověřili tak, že zkoumaní dobrovolníci při pokusu pozorovali scénu s hroznou nehodou a stejně jako v předchozích experimentech o ní mluvili do telefonu. Ale to už nelhali, protože ji skutečně viděli. I když mluvili o hrozné a znepokojivé věci, nos na to nijak nereagoval, nezchladl.

Jak bylo už řečeno, čelo lháře se naopak zahřeje. Před několika lety experimenty profesora Scotta Fara z Lékařské fakulty University ve Philadelphii ukázaly, že abyste mohli lhát, musíte více namáhat mozek a jeho zvýšená činnost se projeví právě ztepláním čela. Profesor Scott Faro proto skenoval mozky těch, kteří říkali pravdu a těch, kteří lhali. A zjistil, že ty osoby, které mluvily pravdu, měly aktivní čtyři oblasti mozku, a lháři osm. Lhát tedy vyžaduje alespoň dvakrát větší duševní úsilí než mluvit pravdu. A tak se čelo zahřívá.

Také britští psychologové z University College v Londýně zkoumali fenomén lži, tentokrát systematické. Experimentů vedených Tali Sharotem se zúčastnilo 80 dobrovolníků. Lhali jeden druhému a klamali své partnery a za to dostávali materiální odměny. Jak výzkum pokračoval, partneři lhali stále více a stále lehčeji. Mozek lhářů přitom ukazoval stále menší a menší aktivitu, což bylo jasně pomocí zobrazování jejich mozkové činnosti magnetickou rezonancí. Vědci proto usoudili, že trvalým či častým lhaním se nepříjemné pocity se lhaním spojené zmenšují a případně i zcela vymizí a nos lhářů přestává chladnout.

Z toho vyplývá, že zkušení a systematičtí lháři můžou detektor lži založený na sledování opačného „Pinnochiova efektu“ vždy oklamat a svědomí, či úzkost, je vůbec netrápí, takže se ani nemůže projevit navenek.

Záhadou ovšem zůstává, odkud se vzala „lidová moudrost“, či zvyk, sahat dětem při podezření ze lži právě na nos? Kromě spoléhání se na to, že malého případného lháře znejistí už úkon samotný. Je opravdu možné čistě jen dotekem zjistit, že nos dotyčného je v dané chvíli nepřirozeně chladný a tak lež odhalit pouhou rukou i bez nákladných přístrojů?

Mohlo by vás ještě zajímat:  POODHALENÉ TAJEMSTVÍ DRAČÍ MAGIE

-skm-

Obr.: wikipedia, www.cacm.acm.org, archiv autora

 


Štítky: ,





You might also like