Pražská posvátná architektura. Kde najdete ezoterické kříže?

České záhady / TOP články / 28. 12. 2019

Vlastně je to docela pěkný tip na sváteční procházku. Na vytvoření těchto křížů se podíleli stavitelé středověkých rotund i Karel IV. (1316-1378), který zřejmě chtěl na zemi promítnout nebeské znamení kříže, nebeský Jeruzalém a možná i další symboly, které jsme zatím ještě neodhalili. Znal snad tento panovník základní poučku alchymistického okultismu vtělené do legendární Smaragdové desky slovy: „Jak dole, tak i nahoře, jak na nebi, tak i na zemi“?. Určitě to v jeho době nebyla znalost pro každého. Možná si ji mezi sebou předával jen úzký okruh zasvěcenců, mezi něž Karel IV. patřil.

Netradiční pohled na Týnský chrám z Pražského hradu

Kde leží střed Prahy?

A jaký střed? Geografický, politický nebo společenský? Ten geometrický by se musel vyměřit nejspíše jako průsečík spojnice nejzazší severní a jižní hranice Prahy křížící se se spojnicí nejvýchodnější a nejzápadnější hranice města. Politický střed, tedy Pražský hrad, je dán jako sídlo hlavy státu. Společenským středem bude pravděpodobně Staroměstské náměstí. Karel IV. však střed města viděl někde úplně jinde, na místě, kde na vrchu zvaném Větrov založil roku 1362 kostel sv. Apolináře, v dnešní Apolinářské ulici.

Toto místo je středem kříže, průsečíku dvou linií, z nichž první spojuje kostel tzv. Karlov, tj. kostel Panny Marie a sv. Karla Velikého na Karlově a Emauzský klášter a druhá kostel sv. Kateřiny v Kateřinské ulici (dnes v rámci areálu Všeobecné fakultní nemocnice) a kostelem Zvěstování Panny Marie Na trávníčku. Všechny tyto čtyři stavby založil Karel IV., poněkud nám však uniká, proč právě tady. Jistě, Karel IV. navrhl a založil celé Nové Město a kříž z kostelů by se v něm jistě pěkně vyjímal. Potom by bylo logické, aby střed tohoto kříže ležel, alespoň přibližně, ve středu Nového Města. Ve skutečnosti je však posunutý na jih. Žádnou nápovědu nezískáme ani ze zasvěcení kostelů, když chrám ve středu kříže je zasvěcen u nás méně známému světci sv. Apolináři, nejspíš proto, že Karel IV. získal jeho ostatky.

Mohlo by vás ještě zajímat:  ZE STARŠÍCH ČÍSEL: ZNÁTE SVOJI KARMU?

Svatý Kříž nalezen

Máte tu však ještě jeden kříž, a to o několik století starší. Jedna jeho linie spojuje chrám sv. Víta a rotundu sv. Longina a druhá kostel sv. Klimenta a dnes již neexistující kostel sv. Filipa a Jakuba na Arbesové náměstí. V místě jejich průsečíku se nachází rotunda Nalezení sv. Kříže, který byl v tomto případě nalezen i obrazně.

Pohled do interiéru Betlémské kaple

Kdo se zasloužil o zbudování tohoto kříže, nemáme potuchy. Nejstarší ze staveb je kostel Panny Marie na Pražském hradě, jehož vznik se datuje do konce 9. století. Později jej však překryla románská rotunda sv. Víta z počátku 10. století a tu zase chrám sv. Víta založená Karlem IV. Středová rotunda Nalezení sv. Kříže je ovšem asi o sto let mladší, stejně jako rotunda sv. Longina z počátku 12. Století. Do 11. století jsou kladeny také románské kostely, které byly jako první založeny na koncích druhé linie. Pokud měl tento koncept vůbec nějakého autora, zůstal nám utajen. Snad se jednalo jen o ideu tradovanou v tehdejších církevních kruzích, kterou se podařilo během asi svou století realizovat.

Slunovrat a mříž

Zajímavá je ta skutečnost, že linie Pražský hrad – rotunda sv. Longina označuje východ a západ slunce o letním slunovratu, což by možná naznačoval až pohanské kořeny této konstrukce. Předkřesťanskou tradici, alespoň v podobě legend, má jak Pražský hrad, tak místo, kde se nachází rotunda sv. Longina, které prý dříve bývalo pohanskou svatyní. Přetnutí této linie druhou linií tak, aby vznikl kříž, mělo možná tuto pohanskou tradici přeměnit na křesťanskou. Na této druhé linii „navíc“ leží i další svatostánky – Betlémská kaple, kostel sv. Jiljí, kostel sv. Michala a Týnský chrám.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Rozhovor: Přísloví a dogmata nám ničí životy!

Nyní si musíme položit otázku, zda Karel IV. věděl o tomto kříži? Svůj kříž totiž orientoval téměř stejným směrem a navíc do něj „zamontoval“ i Karlův most. Jeho malostranský konec se totiž nachází na spojnici Pražský hrad – sv. Longin a staroměstský konec v prodloužení spojnice rotundy Nalezení sv. Kříže a Emauzského kláštera. Linie Emauzský klášter – sv. Kateřina v prodloužení pokračuje ke sv. Longinovi a k sv. Klimentovi na jedné straně (byť ne zcela přesně) a na druhé straně ukazuje na Vyšehrad, přesněji na rotundu sv. Martina.

Horní, větší kříž, tvoří převážně románské rotundy, dolní menší kříž stavby založené Karlem IV.

A protože ramena obou křížů jsou téměř rovnoběžná, vzniká tak mříž, s níž můžeme dále pracovat a objevovat další souvislosti. Třeba tu, že linie Karlov – Emauzský klášter dále směřuje k zaniklému kostelu sv. Filipa a Jakuba anebo že od rotundy Nalezení sv. Kříže, středu prvního kříže, je stejně daleko na Pražský hrad, na Petřín (rotunda sv. Vavřince) a k sv. Apolináři, středu druhého kříže. A že spojnice rotunda Nalezení sv. Kříže – Petřín pokračuje dál k chrámu Panny Marie Sněžné a dál do prostoru mezi kostelem sv. Jindřicha a Kunhuty (u Jindřišské věže) a nedalekou Jubilejní synagogou. Zároveň se ale také na spojnici Emauzský klášter – rotunda Nalezení sv. Kříže nachází chrám Cyrila a Metoděje v Resslově ulici a Klášter sester voršilek. A to určitě není ani zdaleka všechno.

Už se v tom ztrácíte? Nevadí. Stačí si vzít mapu, pravítko a kružítko a posvátná geometrie magické Prahy se vám vyloupne před očima téměř sama.

Jitka Lenková, obr. autorka

 

 

 

 

 

 

 


Štítky: ,





You might also like