Potopa světa a ztracené civilizace – co o nich možná nevíte?

Báje, mýty, legendy / Světové záhady / TOP články / Záhady minulosti / Ztracené vědomosti / 26. 5. 2020

Starý biblický příběh o potopě světa a Noemově arše zná asi opravdu každý. Co se ale skrývá za ním? A mohlo se to někdy vůbec všechno stát?

Jeden z mnoha pokusů o rekonstrukci podoby Noemovy archy

Kde je Noemova archa?

Posledním shodným bodem některých verzí o potopě světa je zmínka o postavení archy. Tak, jak je archa z konstrukčního hlediska popisována, je zřejmé, že se jedná o nemalé plavidlo, které člověk neolitické kultury sám asi těžko dokázal postavit.

Uvážíme-li skutečnost, že nejstarší velké námořní lodě o délkách 26 až 30 metrů byly budovány — podle zachovaných zpráv — teprve v 1. polovině 2. tisíciletí př.n.l., je existence bájné archy v době potopy světa dosti problematická. Bude-li však existence plavidla prokázána (což nelze kategoricky vyloučit) a časově identifikována s některou z pozdních neolitických kultur, objeví se velký a do jisté míry znepokojující otazník.

Zajímavá, i když svým způsobem méně důležitá je otázka, kde archa vlastně přistála: Utanapištimova archa na vrcholu hory Nizir, tj. v oblasti dnešního Kurdistánu, Noemova archa na hoře Ararat. Zeměpisná poloha hory Ararat je známa. Dosud se však nepodařilo zjistit novodobý název neznámé hory z kurdistánských hor, která je v „Eposu o Gilgamešovi“ nazývána Nizir. Jenže ani Ararat není jen hora, ale také jedno místo na malé náhorní planině u soutoku řek Eufratu s Tigridem.

Zatím největší úspěch při jejím hledání učinil v roce 1955 Francouz Fernando Navarra, když se se svým synem se dostal až k tmavým trámům, zamrzlým v ledovci pod vrcholem Araratu. Z jednoho z nich vyštípli kus vzorku. Po návratu do Francie byl kus dřevěného trámu podroben odborným analýzám. Experti konstatovali, že se jedná a dubové, opracované dřevo, staré asi 5 tisíc let. Ani tak ale nemusí nutně být pozůstatky Noemovy lodi. Tato otázka tedy zůstává otevřená dodnes.

Potopa nejen v Bibli

Početná řada starověkých textů se též zmiňuje o jiných katastrofách v kontinentálních rozměrech. V textech se objevují legendy o ztracených pevninách, jako byla bájná Atlantida či Lemurie. I v těchto případech se opět mnohé mýty a legendy nápadně shodují.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Tunguzský meteorit přinesl mor. Záhadný, jako on sám

Nechť byly příčiny katastrofy jakékoliv, je opět pozoruhodné, že si staré národy zachovaly tyto události v dobré paměti, a že žily v ustavičném strachu před živelnými pohromami. Některé z nich dokonce před jakousi bájnou kosmickou hrozbou.

Solón, nejslavnější z řeckých mudrců (639-560 př.n.l.) spekuloval, že pravou příčinou bylo potopení bájné Atlantidy do mořských hlubin. To se prý událo deset tisíc let před dobou, v níž žil. Zdá se, že přesné údaje ani o jednom z těchto přírodních jevů se nedají věrohodně datovat.

Starořecká loď

Egyptští kněží, kteří hlásali principy o cykličnosti jevů na světě, řekli Solónovi: „Vzpomínáte si jen na jedinou potopu, ale těch bylo několik. Čas od času byly národy ničeny vodami padajícími z nebe.“ Platón považoval za velký cyklus dobu 36 tisíc let, myslitelé ve starověké Číně 129 000 let.

Platón popsal jedinou katastrofu. Uvedl, že za Herkulovými sloupy byl velký ostrov, který byl zničen zemětřesením. To z něho učinilo bahnitý ostrov, což způsobilo, že všichni jeho obyvatelé zahynuli. Popis katastrofy vycházel ze starších textů řeckého filozofa Solóna, a ten opět z textů egyptských kněží.

Řecký filozof Kantor, člen řecké Akademie, napsal v roce 310 př. n. l., že při návštěvě Egypta viděl text, který popisoval dějiny velkého ostrova pohlceného vodami moře. Starověké texty Indie se zmiňují o Lemurii — kolébce všech civilizací. O Lemurii jako ztracené pevnině — v rovníkové části Indického oceánu vyprávějí i mýty obyvatel ostrovů k Indickém oceánu.

Řecký Noe se jmenoval Deukalion

V době, kdy v Thesálii vládl Deukalíōnas, syn Prométhea, se Zeus rozhodl zničit bronzovou rasu lidí – diephtharménoi.

Jednoho dne, když Deukalíōnas navštívil svého otce Promethea, ten mu řekl, že se chystá velká povodeň, která má zničit a smýt všechno na Zemi, protože lidé zapomněli na účel svého stvoření. Deukalíōnas, zděšený tímto naléhavým varováním spěchal zpět za Pyrrhou, a řekl jí o blížící se zkáze.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Nečekané překvapení - pyramida v Indonésii skrývá prastarý chrám

Deukalíōnas postavil loď, nasbíral potřebné zásoby pro přežití, a když nastala potopa, nastoupil na loď se svou ženou Pyrrhou. Poté následovalo dílo zkázy:

  • „…na Diův příkaz se nad světem rozpoutala strašlivá bouře se zemětřesením a dešti. Diův bratr Poseidón přikázal mořským vlnám, aby zatopily pevninu. Zanedlouho byla celá zem pokryta vodou a vše, co žilo, bylo zničeno…“
  • „… z vodní hladiny vyčníval pouze nejvyšší horský štít ve Fókidě, Parnas. A zde přistála loď desátého dne potopy…“

Nejstarší záznam o potopě světa je klínopis na sumrské tabulce

Když ustal déšť, co poslal Zeus, přistála loď s Deukalionem a Pyrrhou na vrcholu Parnasu u Delphi (nebo se uvádí hora Etna nebo Athos z Chalkidiki nebo Mount Othrys v Thesálii), a Deukalionas a Pyrrha vystoupili na zem a obětovali Diovi. V zájmu obnovy lidské rasy začali házet kameny za záda: z kamenů, které hodil Deukalíōn, se stali muži, a z těch, které hodila Pyrrha, se staly ženy.

Z prvního kamene, který hodil Deukalíōnas, se zrodil otec Řeků. Lidé se nazývají „lidé, kteří se narodili z kamenů“ (řecky: Λας=Πέτρα).

Důkazy o potopách v Mezopotámii

Zatímco mýty a legendy o potopě světa jsou rozesety po celé Zemi, důkazy o její existenci vědci hledají těžko. V případě Mezopotámie to však neplatí. Starověká potopa v oblasti Mezopotámie není událostí vymyšlenou.

Přesvědčivý důkaz o potopě mimořádného rozsahu byl učiněn v mezopotámském městě Ur. Toto město, dnešní Tel-al-Maquayyar, jihovýchodně od Bagdádu, bylo hlavním městem Dolní Mezopotámie. Od 4. tisíciletí př.n.l. mělo obrovský vliv na celou oblast jižní, později střední Mezopotámie, který se rozšířil dále na sever k Babylónu a k Asýrii.

Počátkem 20. století zde prováděl anglický archeolog Dr. Leonard Woolley ve spolupráci s univerzitou v Pensylvánii a pod garancí Britského muzea dlouhodobý výzkum a vykopávky. V roce 1927 se mu podařil významný objev. Wolley narazil na vrstvu „civilizací netknuté zeminy“, tj. zeminy bez nejmenších stop po keramice, nástrojích či jiných stopách lidské činnosti. Tato vrstva (siltu) narušovala kontinuitu „kulturních“ vrstev.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Děsivé čačapojské mumie. Jakou hrůzu skrývají?

Nad ní byla vrstva sumerské civilizace, jak jí známe dnes, pod ní stopy po smíšené předsumerské, el–ubaidské kultury, která se zde rozvíjela od 6800 – 3500 př.n.l. Zmíněná vrstva bez nálezů je tlustá 2,5 m.

Dr. L. Woolley tehdy prohlásil:

  • „Taková záplava nemohla mít v dějinách obdoby… Nános naplavenin dokazuje, že vývoj tehdejší kultury byl násilně přerušen. Celá civilizace zmizela — zřejmě pohlcena vodou. Tato záplava je právě ona historická potopa ze sumerské legendy, potopa, na níž je založen Noemův příběh.“

Pod mořskou hladinou se může skrývat cokoliv

A co Černé moře?

Američtí geologové Ryan a Pittman z New Yorku v roce 1996 oznámili objevení stop po ničivé přívalové vině z doby kamenné v půdních nánosech na pobřeží Černého moře.

Vlna patrně zaplavila část dnešní Ukrajiny a Bulharska a pronikla až k Oděse. To se mělo odehrát asi před 7500 lety. Do té doby bylo Černé moře pouze vnitrozemským jezerem, teprve vzestup hladiny světových moří vytvořil dnešní Bosporský průliv a mořská voda po překonání skalnatého prahu začala zaplavovat níže položenou nádrž. Vlivem slané vody tehdy patrně vymřely všechny druhy sladkovodních živočichů. Vědci provedli rekonstrukce a zjistili, že černomořské pobřeží tehdy postupovalo denně do vnitrozemí o plný kilometr, a když pak voda opadla, bylo moře o 30 procent větší, než před proražením průlivu.

Tak přívalová vlna zasáhla i centrum lidské kultury, protože právě zde měly žít kmeny, které se jako první usadily a začaly pěstovat obilí. Po přívalu vod půda zmizela a rolníci z neolitu houfně opouštěli ohrožená území, zakládali nové osady a roznesli znalosti o zemědělství do nových oblastí. Katastrofické události, které je vyhnaly z domovů, vtělily do pověstí a legend, ze kterých se zrodil mýtus o potopě, tvrdí američtí vědci.

-skm-

Obr.: www. blog.condo-world.com, www.history.howstuffworks.com, www.fubiz.net, www.eu.greekreporter.com

 


Štítky: , , , , ,





You might also like