Podivuhodné cesty genů aneb zrádný francouzský polibek

Medicína a léčitelství / Různé / Světové záhady / 8. 8. 2020

Kdo by ho neznal a kdo by po něm, tedy alespoň někdy, nezatoužil? Tento velmi intimní projev vzájemné náklonnosti v sobě ovšem skrývá nečekané riziko.

Ve své studii se na ně zaměřili skotští sociologové z univerzity v Abertay, když zpracovali výsledky průzkumu, jehož se formou vyplnění dotazníku zúčastnilo celkem 2988 mužů a žen ze 13 zemí 6 kontinentů.

Na penězích záleží vůbec nejvíc

Vědce zajímalo, jak často muži a ženy praktikují tzv. „francouzský polibek“, který je velmi intimní a dle definici wikipedie se „provádí se pronikáním jazyka jednoho partnera do úst druhého a/nebo vzájemným dotykem obou jazyků.“

Sociologové chtěli vědět také to, jaký mají líbající se osoby vztah k samotnému procesu. A ukázalo se, že častěji než ostatní dotazovaní, se „francouzsky“ líbají páry, které žijí v zemích s velkými rozdíly v příjmech. Ale to byl také jediný rozdíl, četnost francouzských polibků neovlivnila intenzitu sexu toho nebo jiného druhu ani jiné sexuální praktiky nebo zvyklosti.

Dr. Christopher Watkins z katedry psychologie vedoucí výzkum, se tím pochopitelně cítil být zmaten. Konstatoval to, co je zřejmé i bez jakéhokoliv výzkumu, tedy že francouzský polibek pravděpodobně doprovází hluboký, romantický vztah. Ale nemohl nijak vědecky u zdůvodnit jeho korelaci s příjmy líbajících se. Jenom zauvažoval o tom, že obyvatelé zemí s velkými rozdíly v příjmech si příliš nedůvěřují a potřebují a vyžadují vzájemné potvrzení svého vztahu. Proto musí jeden z partnerů a přesvědčit druhého, že „je to vážné“ a musí rozptýlit jeho pochybnosti. Ale ne slovy, ale nějakým přijatelným neverbálním způsobem. Zdá se, že takovou možnost dává dotyčnému páru právě francouzský polibek.

Navíc spolu s „francouzským polibkem“ dochází k aktivaci nervových zakončení v perineu, čili hrázi, v těsné blízkosti pohlavních orgánů. Ale proč se toto tak příjemné počínání vyskytuje méně často v zemích s rovnoměrnějšími příjmy? Na to už vědci zatím žádné odpovídající a hlavně prokazatelné vysvětlení zatím nenašli.

Mohlo by vás ještě zajímat:  POODHALENÉ TAJEMSTVÍ DRAČÍ MAGIE

Vášnivé polibky zanechávají genetické stopy

Podle průzkumu Gallupova ústavu je nejsmyslnější „francouzský polibek“ všech dob ten, který se odehrál mezi Vivien Leighovoz a Clarkem Gable ve filmu Sever proti Jihu (Gone With the Wind)

„Francouzský polibek“ ale kromě zjevného stmelení daného páru a potvrzení jeho vážného vztahu umí ještě něco. Není to tak dávno, co se ukázalo, že líbající se vnášejí části své DNA do ústní dutiny partnera, čili vyměňují si genetický materiál. Což je vlastně podobné tomu, co se děje při pohlavnímu styku, jen v mírnější formě. Ten ostatně po francouzském polibku obvykle brzy následuje.

Aniž by se toto dříve vědělo, v minulosti bývaly doby, označované za více cudné, kdy se lidé téměř nelíbali. Pokud žena dala někomu polibek, pak byla považována za necudnou svůdnici. Ne-li něco horšího. Muž, který ženu políbil, ji v podstatě tímto způsobem nabídl svou ruku a srdce. Jako čestný muž si pak ženu musel vzít.

Tato přísná pravidla platící v zase ne až tak vzdálené minulosti přispívala k zachování genetické čistoty jednotlivce. Dnes se ženy i muži líbají s různými partnery, často bez jakýchkoli zábran, a vyměňují si tak DNA. Co se s ní ale potom děje v těle partnera?

Jak uvedla vedoucí příslušného výzkumu dr. Natália Kamodyová, PhD., z Ústavu molekulární biomedicíny Univerzity Komenského v Bratislavě, jejích experimentů se zúčastnilo 12 párů, které se „francouzsky“ líbaly asi dvě minuty. Poté se po 5, 10, 15, 30 a 60 minutách ženám z úst odebraly vzorky DNA z úst a zjistilo se, že DNA jejich partnerů v nich lze snadno identifikovat i hodinu po polibku. Cizí genetický materiál přitom v organismu příjemce zřejmě přežije ještě i déle. Ale co se s ním děje potom?

Mohlo by vás ještě zajímat:  Živí potkávají mrtvé. Proč Mayové budovali podvodní labyrinty?

Mohou ovlivnit dědičnost?

I když vědci za tento výzkum obdrželi v roce 2015 ironizující a posměšnou  Ig Nobelovu cenu, jsou to výsledky ve skutečnosti značně alarmující. Nejen genetici, ale lékaři, a nakonec i psychologové, nyní musí pracovat i s tou možností, že cizí DNA přijatá do organismu během francouzského polibku, se může zabudovat to do genomu příjemce a tak se také reprodukovat v jeho potomcích.

Jinými slovy, je možné, že dítě počaté určitým mužem zdědí i některé vlastnosti jiného muže, případně i více mužů, a to těch, s nimiž se matka dítěte byť jen jednou políbila… A samozřejmě by to mělo platit i naopak. Tato fantastická teorie by zároveň ale byla i odpovědí na častou a vůbec ne řečnickou otázku – po kom to dítě vlastně je?

Takže pokud to není opravdu jen teorie, tak teď máte opravdu o čem přemýšlet…

-skm-

Obr. Pixabay (foto Valentin Tikhonov), archiv autora


Štítky: , , ,





You might also like