Pátrání po tajemném cizinci

Ezoterika / Magie / Světové záhady / Ztracené vědomosti / 25. 7. 2020

Kdybychom po něm měli vyhlásit pátrání přímo policejní, dobře by nám posloužil tento popis: Muž zřejmě urozeného, původu starý asi 47 – 48 let, široké ploché čelo, sytě zelené oči. Obličej tak mimořádný, že se na něj nedá zapomenout. Z hledaného vyzařuje pozoruhodná síla.

Edward Bulwer Lytton

Podivný kompas

Autorem tohoto popisu je anglický spisovatel Edward George Bulwer-Lytton (1803-1873) a můžeme si jej přečíst v jeho novele „Strašidelný dům“ (Haunted and Haunters or House od the Brain), která prvně vyšla roku 1859. Českého překladu se poprvé dočkala v českém překladu roku 1915 a později se objevila v knize Fantastické povídky (1968).

Celý příběh, dnes považovaný ve svém žánru za klasiku, začíná děsivými projevy poltergeista, „hlučného ducha“ v jednom londýnském domě. Vypravěč – sám autor – nakonec v domě nalezne asi osmdesát nebo sto let staré svršky zjevně zámožného gentlemana a později v tajné místnosti, do níž se musí doslova probourat, několik pevně uzavřených lahviček z křišťálového skla s neznámým obsahem, špičatou železnou tyčinku s velkým kusem přírodního křišťálu, několik podivných skleněných trubiček, jantarovou tyčinku, kus silného magnetovce, miniaturní portrét neznámého muže výše zmíněného uhrančivého zjevu a křišťálovou misku s čirou tekutinou, v níž plave nějaký kompas s rychle se otáčející střelkou ukazující k sedmi znakům připomínajícím astrologické znaky planet. Nejpozoruhodnější ze všeho je však starý kus pergamenu obsahující tento text: „Na všechno, co může zasáhnout v těchto zdech, vnímající nebo bezduché, živé nebo mrtvé, působí moje vůle tak, jak se hýbe střelka! Proklet budiž dům a bez klidu jeho obyvatelé!“

Zlomit tuto kletbu je kupodivu poměrně snadné. Stačí pergamen spálit a zbourat tajnou místnost i pokoj nad ní a „klidnější, útulnější dům by se nenašel v celém Londýně“. Možná však byla kletba zlomena ještě o něco dříve, v okamžiku, kdy vypravěč nešťastnou náhodou tajemný kompas shodil na zem a ten se rozbil, protože „v tom okamžiku se zdi zakymácely, jako kdyby jimi zalomcoval nějaký obr a rozhoupal je.“

Mohlo by vás ještě zajímat:  Ztracená civilizace v Amazonii stará tisíce let. Zůstala po ní jen jediná stopa…

Stovky let na světě

Tím však příběh nekončí, Na scéně se objevuje onen podivný muž z portrétu. I když od zhotovení podobenky uplynulo osmdesát nebo sto let, zdá se, že portrétovaný zestárnul pouze nepatrně. Autor potom ještě nechá vypravěče, aby si vzpomněl, že přesně takhle vypadal jistý, úmyslně nejmenovaný muž „stavu jen o stupínek nižšího než královského“, pohádkově bohatý, se zálibou v okultních vědách, proslulý mezi svými současníky neklidným duchem, šílenou smělostí a provokativní rozmařilosti. Rovněž však pachatele zločinů, za které mu hrozil nejvyšší trest. Unikl před ním do ciziny, kde údajně zahynul a byl také pochován. Před asi dvěma sty lety.

Hrabě Saint Germain

Vypravěčův přítel ovšem ve stejném muži poznává jistého francouzského šlechtice, chytrého, smělého a nevázaného, s nímž se setkal v Indii jako s poradcem jednoho tamního rádži. A do třetice jej vypravěč potká v londýnském klubu pod třetí identitou, jako jistého pana Richardse, vynikajícího orientalistu, který se na cestách dokázal chladnokrevně vypořádat s bandou lupičů. Ani on nepatři mezi ty nejchudší, za svůj domov považuje překrásný dům v Damašku „utopený mezi kvetoucími mandloněmi a růžemi“, kde žije v orientálně velkém stylu.

Vypravěč, který sám přičichl k jistým okultním tajemstvím, donutí tajemného cizince k rozpravě. Vyplyne z ní nejen to, že je možné zestárnout za rok sotva o hodinu, ale také vědomí únavy ze života, který trvá již stovky let a pocit sarkastického nadhledu nad běžným pachtěním běžných smrtelníků. Řeč přijde i na to, že z čistě praktických důvodů čas od času je nutné jednu zemi opustit, případně „zemřít“, a pobývat v jiné zemi tak dlouho, dokud v té předchozí nezemřou všichni, kteří dotyčného znali.

Saint-Germain osobně?

Kdo je však onen tajemný muž doopravdy? Bulwer-Lytton měl zřejmě na mysli muže známého jako hrabě Saint Germain (? -?). První zmínka o jeho existenci pochází z roku 1740, kdy se se skvělými doporučeními objevuje ve Vídni. Další zmínky o jeho působení na veřejnosti pocházejí z roku 1743, kdy je zatčen a vězněn jako jakobín. Tehdy vypadal jako čtyřicetiletý. V roce 1758 se jako chemik a odborník na barviva setkává s francouzským králem Ludvíkem XV. a madame de Pompadour. Roku 1760 odjíždí do Holandska, odkud prchne do Londýna a v létě 1762 přijíždí do Petrohradu, kde se úzce seznámí s carevnou Kateřinou II., jíž snad dopomohl k ruskému trůnu, a s jejím milencem hrabětem Orlovem. Roku 1776 jako hrabě Welldone předkládá své chemické projekty pruskému králi Fridrichu II. Velikému, v roce 1784 ve službách Carla von Hessena vybuduje továrnu na barvy a pak údajně umírá. Přesto se v letech 1788-1790 údajně stýkal s bratrem vídeňského spisovatele Franze Graffera a roku 1822 prý sdělil jednomu ze svých přátel, že odjíždí do Himálaje. Jeho schopnosti a znalosti působily až zázračně, jako by k jejich osvojení nestačil jen jeden lidský život, hrál virtuózně na housle, hovořil většinou evropských jazyků na úrovní rodilého mluvčího a znal i některé jazyky orientální. Rozhodně byl považován za kouzelníka, alchymistu, vynikajícího lékaře a člena několika tajných bratrstev. On sám pak se vší skromností přitom o sobě prohlašoval, že je poněkud starší, než vypadá. Když uvážíme, že, snad, byl dokonce po druhé světové válce spatřen v Paříži, není vyloučeno, že se s ním znal i Bulwer-Lytton. Dokonce je to i pravděpodobné. Samozřejmě pokud připustíme, že hrabě skutečně objevil tajemství, jak zpomalit stárnutí a délku lidského života prodloužit na stovky let.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Zázračná uzdravení – dva skutečné případy z Čech

Stačí jen nabrat dech…

V závěru novely se vypravěči přihlásí sám muž vyobrazený na onom portrétu, nesmírně vzdělaný, nesmírně mocný a evidentně nestárnoucí, snad samotný hrabě Saint-Germain. Tvrdí, že síla lidské vůle je nekonečná: „Pomyslíte si, a než stačíte nabrat dech, jste v Číně!“

Román Zanoni

Bulwer-Lytton se sice nejvíce proslavil románem „Poslední dny Pompejí“, ale kromě toho je autorem rosenkruciánské (?) novely „Zanoni“ a fantastického románu „Přicházející rasa“, kde poprvé popisuje všeprostupující energii, pro kterou vymyslel označení vril. Zasvěcení ji mohou ovládat pomocí hůlky.

Od roku 1865 byl Bulwer-Lytton členem Societas Rosicruciana in Anglia, předchůdkyně Zlatého úsvitu. Velmi se také zajímal o jednoho ze svých předků, dr. Johna Bulwera, o němž se v rodině tradovalo, že odhalil tajemství dlouhověkosti a dožil se požehnaných devadesáti let. Ke konci života byl spisovatel považován za podivína. Těžko by si mohl k zakrytí svých případných mimořádných znalosti a schopností mohl vybrat lepší „roli“, že?

Jitka Lenková

Obr: www.archangeloracle.com, wikipedia, PxHere, archiv autorky

 

 

 


Štítky: , , , ,





You might also like