Papežka Johanka – skutečný církevní skandál, anebo jen pikantní pověst?

Různé / Světové záhady / 1. 10. 2019

Téměř tisíc let se traduje historie, podle níž se jedné ženě v 11. století podařilo usednout na papežský stolec. Mluví se o ní jako o „papežce Johance“. Církevní historiografie všechny verze o papežce samozřejmě popírá a kvalifikuje je jako groteskní středověkou bajku. „Johanka“ však všemu popírání odolala a navzdory nepřízni přežila staletí až dodnes.

Mezi Římany je velmi rozšířena pověst, že papežkou byla krásná dívka anglického původu, nazývaná Giovanna – Jana nebo Johanka. Někteří ovšem trvají na tom, že se ve skutečnosti jmenovala jinak, a uvádějí jména Anežka, Vojtěška a jiná. Vyslovují se také domněnky – zejména mezi ženami – že nebyla ani krásná, neboť v takovém případě by si asi zvolila jinou životní dráhu. Převládají názory, že byla z bohaté rodiny; když už nějaká žena poskvrnila papežský stolec, pak nutně musela mít „lepší“ původ.

Tato žena – a v tom je shoda opravdu všeobecná – se zamilovala do jednoho benediktinského mnicha, a aby mu byla stále nablízku, převlékla se za muže, šla do kláštera svého milovaného a tam vyměnila mužský oděv za mnišský hábit. Od tohoto okamžiku se její stopy ztrácejí. Tvrdí se však, že jako „mnich“ prošla nejlepšími evropskými teologickými školami a stala se prý natolik vzdělanou a známou, že ji nakonec papežské konkláve v 11. století řádně zvolilo a uvedlo na papežský stolec pod jménem Jan VII.

Nejvyšší úřad zastávala dva roky. Konec jejího přebývání na papežském stolci vyvrcholil v nejkřiklavější skandál. Papežka se zakoukala do jednoho ze svých tajných komoří. Neví se, zda to byl onen milovaný mnich či někdo jiný – a vztah nezůstal bez následků. Při tradičním průvodu, který i dnes koná každý papež z Vatikánu do římské basiliky San Giovanni in Laterani, přišly na papežku uprostřed města prudké porodní bolesti a – porodila chlapečka. Členové papežského doprovodu a dav papežku i novorozence na místě zabili.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Příběh Hitlerovy matky – to by nikdo neřekl

S historií papežky se spojuje existence jednoho trůnního papežského křesla uschovaného ve vatikánských muzeích. Křeslo má na přední části sedadla plošku velikosti dlaně. Bezprostředně po volbě nového papeže, ale ještě před jeho vyhlášením, sloužívalo prý k tělesné kontrole zvoleného – zda je určitě mužem. Kardinál pověřený kontrolou se po vykonání tohoto úkonu obracel k lidu s předepsanou formulí „habet eos“. Teprve pak mohla začít všechna sláva na počest nového papeže. Bohužel ani v tomto případě se nic přesnějšího neví o tom, kdy se s tímto kontrolním ceremoniálem začalo. Jisté prý je, že byl zaveden někdy poté, co se provalil skandál s Johankou. Také se neví, jak dlouho se dodržoval.

Záležitost s papežkou byla ve středověku předmětem ostrých sporů. U nás známý kardinál Silvio Piccolomini, který se později stal papežem – vědom si nebezpečí historie papežky pro autoritu církve – prohlásil celou věc za „výtvor čiré fantazie“. Jiný papež v druhé polovině 16. století dal v jedné z římských ulic zbořit stavbičku, o které se věřilo, že je hrobem papežky – konstrukce zahrnovala basreliéf s ženskou postavou držící v náručí dítě. Další z řady papežů o půl století později dal odstranit ze známé katedrály v Sieně bustu ženy včleněnou mezi busty nejstarších papežů. Dnešní oficiální církevní historiografie tvrdí, že papež-papežka Jan VII. nebyl(a) žena, že to byl řecký mnich, který nežil v 11. století, ale už na začátku století osmého, a vykonával svůj úřad něco přes dva roky, tj. stejně dlouho jako trval pontifikát Johanky. Mnozí Italové ovšem i přesto zůstávají přesvědčeni, že na každém „šprochu“ je pravdy trochu a že tedy kdoví, jak to vše bylo.

-slk-

Obr.: archiv autora, wikimedia commons


Štítky: , , ,





You might also like