Odvaha a křídla z plechu. Další české prvenství?

České záhady / Různé / 21. 4. 2020

 Co je pravdy na tom, že v Čechách, daleko před prvními vzduchoplavci, žil v 18. století opravdový pilot – Vít Fučík, zvaný Kudlička? Mohl skutečně létat? Jak a na čem?

Letící Vít Fučík

Co opravdu bezpečně víme?

Vít Fučík, zvaný Kudlička se narodil roku 1719 nebo 1730 jako nevolník ve Vitějovicích. Pochopitelně se na něj vztahovala povinnost roboty a měl povinnost dohlížet na místní rybník, naopak měl právo chovat 2 kusy hovězího dobytka a obhospodařovat ve svůj prospěch panskou louku a část panské orné půdy.

Nevedl si zřejmě špatně, protože 12. května 1765 (nebo 1760) mu kníže Schwarzenberk dovolil zakoupit si chalupu na samotě Klůs u Strpského rybníka, kterou později, roku 1777, převedl na svého budoucího zetě Vavřince Straku, nastávajícího manžela dcery Anny a jejich potomky.

Z dalších životopisných údajů víme, že Vít Fučík dostal v srpnu 1780 písemné předvolání apelační komory k hrdelnímu soudu v Písku. Znamenalo to nařízení pro Víta Fučíka a další 4 poddané, dostavit se 17. srpna 1780 před hrdelní soud do Písku. Proč? Poddaní byli obviněni z nedovoleného uctívání sv. Koruny a sv. Kryštofa, snad i ze spojení s nadpřirozenými silami. Jak toto řízení dopadlo, známo není, ale zřejmě nijak tragicky. Fučíkův život pokračoval zřejmě docela normálně dál. V roce 1793 mu zemřela manželka Alžběta a o 11 let později, 29. 10. 1804 zesnul Vít Fučík na samotě Klůsu ve věku 85 let na tuberkulózu a byl pohřben na hřbitově u vesnice Bílá Hůrka.

Dobová svědectví

První otištěná zpráva o Vítovi Fučíkovi jako letci vyšla v roce 1861, tedy víc jak půl století po jeho smrti, v pátém svazku 1. ročníku Mysliveckých zábav. Autor článku a zároveň vydavatel František Špatný napsal, že jeho otec Václav, narozený v roce 1776 a bydlící ve Skočicích, mu vyprávěl, že „před mnoha lety žil na samotě Klůsu na bývalém panství libějovickém Vít Fučík, kterého okolní lid „Kudličkou“ jmenoval. Zhotovil si křídla, přivázal je na sebe a pustil se do povětří. Letěl přes rybník. Pohřben jest na Bílé Hůrce v okresu budějovickém. Snažně žádám, aby mně někdo z tamního okolí podal životopis výtečného samouka! F. Š., vydavatel.“

První novinový článek o Vítu Fučíkovi vyšel v Novém čase, v prosinci roku 1919. Podle vyprávění starousedlíků vyšla poté řada dalších článků. Podle nich byl Vít Fučík drobný, přemýšlivý chlapík, nožíkem vyřezával různé píšťalky a figurky a tak jej okolí nazývalo podle nástroje, který měl stále při sobě – Kudlička.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Léčení lávovými kameny podle čaker

Někdy po roce 1760 se Fučík rozhodl, že bude létat. Sestrojil si za tím účelem dvě křídla z plechu, vyztužil je, osázel husími brky a připevnil je k jakési kombinéze, olemované zvířecími měchýři, prý naplněnými bahenním plynem. Pak vystoupil na střechu chalupy nebo na vysokou plošinu, kterou si zhotovil v koruně nedaleké borovice, a vzlétl proti severozápadnímu větru. Někdy startoval i ze země, z hráze blízkého Strpského rybníka.

Start montgolfiéry

Zpočátku jen oblétával jeho břehy, pak letěl až do Vodňan, kam se takto dopravil celkem třikrát. Jednou přistál do okna synagogy. Chtěl zaletět až do Písku, ale cestou mu došly síly a vyprchal plyn z měchýřů, a proto poblíž Selibova, poblíž Tálinského rybníka, musel nouzově přistát. Další cesta se mu stala osudnou – při přeletu rybníka Černoháje ho poryv bočního větru srazil na kamenitou hráz. Ze zranění se potom dlouho léčil. A když jej k tomu pokáral farář z Bílé Hůrky, že pokouší pánaboha, Fučík dal na jeho domluvu a létání zanechal. Svá plechová křídla prý rozstříhal na krucifixy a rozvěsil je na důkaz pokání po okolí.

O Kudličkových letech, tedy aspoň o jednom, se dochovalo ještě nepřímé svědectví jednoho místního Žid, Izáka Arnštejnera (či Arnštejn), narozeného roku 1829, který tvrdil, že jako chlapec slýchával, že v předvečer sabatu,19. září 1783, se jakýsi posel z nebes zachytil na okně synagogy. Mohl to být Kudlička? Bylo by mu tehdy už 64 let!

Skutečně létal?

Z hlediska dnešních znalostí vyvolávají pochybnosti nejen ona plechová křídla, ale i nadnášení letce pomocí jakýchsi měchýřků s bahenním plynem (CH4). Kde jak by Fučík plyn čerpal? A hlavně – kolik by ho potřeboval? Václav Kubec v knize „Motory hřmí vzduchem“ uvádí, že pro nadnesení břemene o váze člověka by takových měchýřků s bahenním plynem muselo být asi 18 tisíc. Což je samozřejmě nereálné. Mohlo však jít o jiné zařízení? Třeba o kluzák nebo horkovzdušný balón? 

Mohlo by vás ještě zajímat:  Tajné dějiny válek. Jak měl fungovat neviditelný kouř?

Poznatek, že horký vzduch stoupá vzhůru, a že by ho bylo možné využít k létání, je velmi starého data. Takový létací stroj se poprvé vznesl do vzduchu 5. června 1783, kdy ho ve městě Annonay vypustili bratři Montgolfierové, po nichž také dostal své jméno – montgolfiéra Uletěl 30 metrů a jeho první pasažéři byli – ovce, kohout a kachna. Stalo se tak za Fučíkova života. Mohl se o tomto letu Fučík nějak dozvědět a pokusit se ho napodobit?

Možná by něco napovědělo předvolání před hrdelní soud – co vlastně znamená obvinění z nedovoleného uctívání sv. Koruny a sv. Kryštofa? O sv. Kryštofovi je známo, že „na radu křesťanského poustevníka sloužil Kristu tak, že přepravoval pocestné přes rozvodněnou řeku. Jednou přenesl přes řeku dítě, které bylo stále těžší a těžší. Byl to sám Ježíš, který se mu zjevil v podobě dítěte.“ Přeprava čekohokoliv, i sebe sama vzduchem, tak mohla tento Kryštofův čin připomínat.

Da Vinciho nákres létajícího stroje

A ona koruna? Pokud by měl Fučík montgolfiéru, musela by být ve tvaru balónu? Mohl by to být tvar pytle, obráceného dnem vzhůru – a tedy při letu připomínat korunu.

Ve 30. letech 20. století se Fučíkovy lety staly otázkou diskusí i úvah leteckých odborníků. Na místo pokusů přijeli i specialisté – inženýři, aby pátrali v archivech i pamětech starousedlíků. Fučíkovo jméno proběhlo i zahraničním tiskem. Zvláště Francouzi se o tento případ zajímali, protože ohrožoval jejich prvenství, pokud jde o montgolfiéru. A oni však kromě dochovaných vyprávění zjistili jen tolik, že poslední zbytek Fučíkova křídla, který byl prý zahrabán kdesi v kůlně, si roku 1860 odvezl neznámý člověk, který říkal, že je z Prahy.

Kdo to mohl být? Co třeba Václav Kadeřávek, průkopník letectví v Čechách? Právě toho roku dokončil studium a sestrojil model ornitoptéry, tj. letounu s pohyblivými křídly, který nazval Samolet český. Do vzduchu se s ním však nikdy nevznesl, to bylo technicky nemožné.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Jeskyně nacistických pokladů – hotový zázrak

Bylo to snad kluzák?

I když se soudí, že Vít Fučík mohl vzlétnout na krátkou vzdálenost několika metrů nebo i desítek metrů, a zprávy o jeho doletu do blízkých vesnic nebo do Vodňan se považují za přehnané, vyvolané zveličením a lidovou fantazií, je zde jeden fakt, který všem předchozím badatelům unikl. V žádném vyprávění se nehovoří o zpátečním letu! To znamená, že Fučík mohl skutečně létat pouze proti západnímu větru a tedy vědomě využívat aerodynamických pravidel. K tomu by ovšem potřeboval něco jako kluzák, ne křídla a měchýřky.

Kadeřávkova ornitoptéra

Nakonec nám tedy nezbyde, než pro „nedostatek důkazů“ brát vyprávění o létajícím Kudličkovi brát se značnou rezervou, možná dokonce jen ten druh legendy, kterým dnes říkáme městské? V každém případě však i jako doklad o toho, jak touha vzlétnout byla pro člověka vždycky fascinující.

-skm-

Obr.: www.bejvavalo.cz, www.deviantart.com, wikipedie, archiv autora


Štítky: , , , ,





You might also like