Intuice je přirozená schopnost každého z nás, málokdo ji ovšem dostatečně využívá. Dokáže správně navést na životní cestu, varovat před nebezpečím, dokonce může přinést úspěch v lásce, práci nebo splnit životní sen.
Když se Janě Jeřábkové kamarádka svěřila, že má nového přítele, byla nadšená. Celý večer si nepovídaly o ničem jiném. Netrvalo dlouho a poznala ho osobně. Když Jirka přišel a podal Janě ruku, úzkostlivě polkla. Další hodinu byla jako na trní a i když byl Jirka pohledný, zábavný a velice se snažil zapadnout mezi dlouholeté kamarádky, Janě při pohledu na něj v mysli “blikala varovná světélka.”
Nevěděla proč, ale něco na něm jí prostě vadilo a věděla, že od něj má kamarádka mít co největší odstup. Přesto, když se jí Ilona později zeptala na názor, řekla jen: Ale jo, je moc sympatický. Hodíte se k sobě.” Asi o měsíc později Jana našla kamarádku schoulenou na schodech u jejího domu, zbitou do krve. Zapomněla si prý vymazat staré textové zprávy od expřítele. Stalo by se to, kdyby Jana důvěřovala své intuci a svěřila se se svými pocity kamarádce? Nejspíš ne, možná by si ale začala víc všímat přítelových nedostatků…
Nechte se vést
Intuice napovídá člověku, jak se má v dané situaci zachovat, ovšem nedává mu většinou žádné vysvětlení proč. V naší kultuře jsme vedeni spíše k tomu, abychom používali racionální myšlení a existenci intuice spíše podceňovali. Každý z nás by ale jistě mohl dát mnoho příkladů, kdy intuici navzdory všemu poslechnul a dobře udělal. Platí to samozřejmě i naopak. Cenné rady naší intuice dáváme do pozadí před naším racionálním myšlením. Často nás ovládne strach nebo naopak sebevědomí a zachováme se naprosto odlišně. Intuici však lze naprosto bezpečně zapojit do našeho života. Můžeme tak získat cenného a nenahraditelného pomocníka.
Intuce se může skrýt i do naléhavých pocitů
Intuice mívá mnoho podob. Naslouchejte svým vnitřním pocitům a emocím. Nemusí vám pokaždé našeptávat, zcela rozhodující jsou i vaše emoce. Uvedeme si příklad přímo z praxe. Šestadvacetiletá Simona R. z Liberce se nám svěřila, že jí intuice zachránila život. Před několika leta byla s přáteli na diskotéce, slíbili jí odvoz domů. Když k nim nastupovala do auta cítila silnou úzkost, kterou nedokázala nijak racionálně vysvětlit a přesvědčovala je, aby nikam nejezdili. Marně. I když na ní naléhali, do auta nenastoupila a nakonec přespala u kamarádky. Ráno se dozvěděla, že auto narazilo do stromu a silný náraz nikdo z jejích kamarádů nepřežil. Simona dodnes věří, že mohla jejich smrti zabránit.
Jak ji poznáme?
Pokud si začnete více uvědomovat veškeré své nečekané pocity a naučíte se jim naslouchat, bude to krok tím správným směrem. Intuice se schovává za mnoho hlasů, které v hlavě máme. Většinou se objeví a okamžitě zmizí. Bývá nahrazena hlučnějšími hlasy naší racionality. Shakti Gawain ve své knize rozvíjení intuice tvrdí, že každý z nás v sobě máme tzv. primární a popírané osobnosti, které k nám promlouvají v závislosti na dané situaci. Máme hned několik různých Já, a záleží jen na nás se kterými se ztotožníme. Intuice je podle ní tako takové vnitřním Já, je to síla našeho podvědomí, která nahlíží tam, kam nemáme možnost sami nahlédnout. Může nás nasměrovat správným směrem a záleží jen na nás, zda ji poslechneme, nebo ne. Stále prý máme možnost volby.
Analyzujte řeč své mysli
Intuici prý lze rozlišit tak, že se budeme postupně snažit analyzovat hlasy ve své hlavě. Řeč intuice bývá většinou ta první, co nám přijde na mysl, když si nečekaně položíme nějakou závažnou otázku. Vychází jakoby ze srdce, ne z hlavy. Další analýzy a rozumování už bývají vzdechy našeho racionálního a mnohdy nešťastného myšlení. Intuice nás vždy neomylně vede k novým cílům, novým řešením a po nových cestách. Podle Shakti Gawain bychom neměli lpět na starých závislostech a falešných touhách, které nás pomalu ale jistě vedou do záhuby. Je třeba se odprostit od nefunkčních vzorců chování a začít důvěřovat svému srdci, ne hlavě.
Foto: Shutterstock
Sdílet na Facebooku
