Vážená redakce, stalo se mi několik podivných zážitků, které si dodnes neumím vysvětlit. Tenkrát jsem ještě bydlela v Ostravě v panelákovém domě a v rozmezí let 2002 až 2006 se v něm odehrály zvláštní, nevysvětlitelné jevy.
Neviditelná síla, která s sebou přinášela chlad
Prvně se to přihodilo brzy po ránu. Tou dobou jsem byla doma sama. Polehávala jsem ještě v posteli, měla jsem zavřené oči a cítila jsem zimu po celém těle. Ležela jsem na zádech a ruce jsem měla na přikrývce a najednou jsem ucítila jakoby ze mně tu deku „někdo“pomalu stahoval. Cítila jsem, že tam před postelí „někdo, něco“ je a stále ze mně tahá tu deku. Otevřela jsem oči ale nikoho a nic jsem neviděla, akorát cítila hrozný chlad a měla velmi nepříjemný pocit. Dodnes netuším, co to bylo.
Škrábání, které probudilo i manžela
V tom samém roce (2006) i době se stalo taky něco podivného, probudila jsem se okolo druhé hodiny ráno a šla do koupelny a odtud jsem potom slyšela zavírání dveří od obývacího pokoje. Šla jsem se podívat, jestli to nebyl manžel, ale ten ležel a spal, syn ve svém pokojíku také spal. Měla jsem pocit, jako by tam „někdo“chodil. Ráno mi pak manžel říkal, že mu „někdo“škrábal po pohovce, nikoho sice neviděl, ale myslel si, že jsem to byla já. Stalo se to dvakrát a pak už byl klid.
Proletělo kolem mě něco malého, černého
V říjnu o dva roky později mně brzy ráno probudilo „něco“strašlivého a to „něco“mně vylekalo natolik, že jsem z té hrůzy měla i zimnici a za pár vteřin nato i můj syn ve vedlejším pokojíku křičel vystrašením. Pak mi říkal, že ho „něco“hrozně vyděsilo, ale nepamatuje si, co to bylo. Sedmého července 2006 jsem zrovna uklízela synův pokojík. Po pravé straně směrem od dveří kolem mně proběhlo strašně moc rychle „něco“ malého, tmavého a zmizelo to za mnou.V té době jsme měli tři kočičky, ale ty to být nemohly, protože byly ve vedlejší místnosti a spaly. To „neurčité“ proletělo takovou rychlostí, že kočka by tak rychlá nikdy nemohla být. Když jsem se s tímhle zážitkem svěřila manželovi, říkal mi, že „něco takového“ taky doma viděl a přesně to popsal jako já a dokonce to i před jeho očima zmizelo uprostřed pokoje. Později jsme se odstěhovali, teď už je naštěstí klid a nic tak podivného jsme už nezažili…
Text: Marie Matysčáková, Foto: Shutterstock
Sdílet na Facebooku
